Záhada je o to větší, že nejde o žádný maličký křížek zarostlý do kmene stromu, ale o několik tun opracované žuly.
„Kateřinkami se toulám rád. Nedávno jsem prozkoumával zdejší zrušený lom na žulu a rozhodl jsem se vydat po horní cestičce, která vede nad ním. K mému překvapení jsem po ní došel k valu z opracované žuly se zbytky kovaného zábradlí, obeliskem a mohutným dubem,“ líčí Mai.
Na obelisku bývala tabule s legendou
Nález ho tak zaujal, že se hned pustil do pátrání, o jaký pomník jde. Jenže nikde ani řádka. V kronikách Kateřinek ani v historických publikacích není o pomníku jediná věta. Jako by nebyl.
„To je skutečně záhada. Jde o poměrně velikou stavbu, na kterou bylo vynaloženo hodně lidské práce. V Kateřinkách se ví o pomníku obětem první a druhé světové války na protější straně údolí a pak o bývalé rozhledně zvané Siegmundova výšina, ale o tomto památníku nevíme nic. V obelisku jsou díry, je patrné, že tam byla kovová tabule, ale jaká legenda na ní byla, koho oslavovala nebo měla připomínat, to se můžeme jen dohadovat,“ ukazuje Mai na kámen, který je vysoký zhruba metr a půl.
O pomníku neví nic ani spolek Patron, který dokumentuje a opravuje drobné památky v Jizerských horách. Objev proto spolek považuje za mimořádný.
„Najít dnes starý pomníček je výjimečné, ale čas od času se to podaří. Mnohem častěji jde však o nějaký symbol či text vytesaný do skály, nebo nějaké staré hraniční kameny. Najít klasický pomník, o kterém nikdo nic neví a který byl vztyčen před více než sto lety, je opravdu velice vzácné. V tomto případě je to dáno tím, že cesta, na které stojí, už není vůbec používaná,“ uvedl předseda spolku Patron Libor Bednarčík.
Pomník mohl vztyčit továrník Salomon
Nepomohlo ani pátrání na faře v Ruprechticích, pod které kdysi tato část Kateřinek spadala. Vojtěch Mai si tak vytvořil zatím vlastní teorii, k čemu by mohl památník odkazovat.
„Vycházím z toho, že pomník stojí ve stráni přímo nad bývalou textilní továrnou Josefa Ignáce Salomona. Jeho firma dodávala zboží na císařský dvůr a patřila ke zdejším největším továrnám. A protože Salomon hodně přispíval i na dobročinné účely, byl za to císařem v roce 1910 povýšen do šlechtického stavu. Celé to tak nahrává tomu, že se pomník nějak vztahoval k němu, respektive k jeho textilnímu impériu. Výhled od pomníku byl totiž přímo na jeho továrnu,“ přemítá Mai.
Zarostlá stráň, ve které se pomník dnes ukrývá, totiž vypadala před válkou úplně jinak. Žádné stromy, jen samé louky. Mai i spolek Patron tak uvítají jakoukoliv informaci, kterou by k pomníku někdo měl.
