Rok a půl dlouhé martyrium s těžce pochroumaným kolenem se z její hlavy naštěstí už skoro vypařilo.
Tělo české reprezentantky Nikol Kučerové je sice za posledních sedm let pořádně obouchané z extrémně těžkých skoků na skikrosových tratích, ale zatím drží. Dokonce až nezvykle dlouho vzhledem k tomu, čím vším osmadvacetiletá lyžařka prošla od minulé olympiády v Soči.
Na přípravu poletí s fyzioterapeutkou
„Jsem v pohodě a v přípravě i na závodech Světového poháru mě trápily jen běžné bolístky,“ říká Kučerová necelý měsíc před startem na ZOH v korejském Pchjongčchangu.
„Hlavní je, že mi koleno slouží. Věnujeme mu velkou pozornost a vymýšlíme všechno možné, co potřebuje,“ dodává rodačka z Benešova u Semil a studentka Technické univerzity Liberec.
„Jezdila jsem k fyzioterapeutovi docentovi Pavlu Kolářovi, rehabilitovala jsem na liberecké Dukle. Přímo v Benešově mám jako kamarádku fyzioterapeutku Zuzanu Polaneckou. Byla se mnou na některých závodech a poletí také na předolympijskou přípravu do Japonska.“
Vyzkoušela si komentování Světového poháru
Na Světovém poháru v italském Inninchemu oživila Kučerová vzpomínky na svou nejúspěšnější sezonu. Skončila tam šestá.
Nikol Kučerová začínala s alpským lyžováním. Když se ale neprosadila do reprezentačního áčka, přešla v roce 2010 na skicross. V něm chce útočit na medaile na olympiádě v Koreji.
„V Inninchenu jsem si loni v prosinci dokázala, že můžu soupeřit s nejlepšími skikrosařkami,“ upozorňuje Kučerová. „Na lednový Světový pohár do Kanady jsem neodcestovala. Komentovala jsem ho ale pro český Eurosport, což byla zajímavá zkušenost. V druhé půlce ledna jsem se připravovala doma. Na Dolní Moravě v Kralickém Sněžníku nám postavili podobný start, jaký bude na skikrosové trati v Koreji. Kromě tréninku jsem tam jela minulý víkend dva závody FIS Českého poháru a oba jsem vyhrála.“
Kučerová nepoletí z Česka rovnou do Pchjongčchangu, 5. února se přesune do Japonska, kde zůstane devět dní. Závod na olympiádě ji čeká 23. února.
Kučerová nepatří mezi sportovce, kteří tvrdí, že si jedou olympiádu nebo jiné důležité závody užít. „Medaile by byla skvělá a chci je stejně jako všechny další holky,“ prohlašuje.
Kučerová začínala s alpským lyžováním
V nejtvrdší konkurenci se prosadila na stupně vítězů zatím jen jednou, před sedmi lety při Světovém poháru v Inninchenu brala třetí místo. V Koreji je o osm hodin víc než v Česku. S aklimatizací si však Kučerová hlavu neláme. Desetihodinový časový posun si vyzkoušela bez potíží v létě, kdy trénovala na sněhu v Australských Alpách. „Byly tam i jiné týmy. Příprava se podařila, přálo nám počasí,“ uvádí Kučerová. „Až před odjezdem přišla sněhová bouře.“
Kučerová začínala s alpským lyžováním. Když se ale neprosadila do reprezentačního áčka, přešla v roce 2010 na skicross. „Při skicrossu jedeme proti sobě čtyři, často rameno na rameno a je při něm větší zábava než při sólo jízdách a v alpských disciplínách,“ podotýká Kučerová.
Před čtyřmi lety se probojovala na olympiádu v Soči, ale nepřešla přes osmifinále. „Na olympiádě jsem závodila poprvé a dolehla ně mě nervozita. Navíc pršelo, start se odkládal a dlouhé čekání mně neprospělo,“ vzpomíná Kučerová.
„V Koreji bych už mohla být o hodně klidnější.“ Trpělivosti se skikrosařka z Podkrkonoší naučila během vleklé léčby zraněného kolena. „Utrhla“ si ho před necelými třemi lety po mistrovství světa v Rakousku, kde skončila na skvělém šestém místě.
Kvůli vážnému úrazu kolene se protrápila celou sezonou 2015/16. Při Světovém poháru ve Švédsku si navíc znovu zranila meniskus. Koleno ji bolelo, ale sezonu nezabalila a stihla ještě odjet finále Světového poháru.
V červnu 2016 šla na další operaci. Až v prosinci stejného roku začala znovu ve Světovém poháru.
Budoucí magistra ráda mlsá svítek
Čas nezbytný na vyléčení kolena využila ke studiu. Na Technické univerzitě Liberec si vybrala historii a po úspěšně zvládnutém bakalářském studiu finišuje s magisterským. Stihla už napsat diplomovou práci. Letos by ji chtěla obhájit a udělat také státnice.
Diplomka Kučerové se týká vlivu politiky na sport. Zaměřila se na dvě olympiády v Hitlerově Třetí říši. Letní se uskutečnila v roce 1936 v Berlíně a zimní v Garmisch-Partenkirchenu.
V rodném Benešově u Semil, kde žije necelých 900 obyvatel, si olympioničky považují. „Když se prochází po vsi se svým psem, nikoho by nenapadlo, že jezdí po světových pohárech, mistrovstvích světa a olympiádách,“ říká benešovský starosta Dalibor Lampa.
„Je to hodná, šikovná, hezká, chytrá a cílevědomá holka. Při minulé olympiádě v Soči se ve škole přerušila výuka a všechny děti jí fandily.“
Kučerová se do rodné vesnice vrací ráda. I díky zamilovaným jídlům, které umí její babička. „Mám ráda její sejkory, tenké bramborové placky, co se dělají přímo na rozpálených plátech kamen,“ prozrazuje Kučerová. „Mým oblíbeným jídlem je také svítek, směs mléka a vajec, upečená v troubě. Babička na ni dává ještě sladkou ovocnou omáčku.“
