Co se dá dělat teď, když je knihovna zavřená?
Pro mě jako ředitele se moc nemění. Mám na starosti nákup novinek a jejich katalogizaci, což dělám teď ještě ve větší míře. Knihovna hospodaří s příspěvkem z rozpočtu města a neměla by si jej syslit, ale naopak podpořit vydavatele, distributory a obecně knižní trh.
Proč vlastně nepůjčujete knihy? Vždyť by to šlo zařídit nějak na dálku, že by si je člověk jen vyzvedl...
Půjčovat knihy teď nechceme. Jednak nemáme biblioboxy, ale hlavně chceme nás i čtenáře chránit. Vypůjčená knížka by totiž musela po svém vrácení být tři až pět dní v karanténě, takový je pokyn Svazu knihovníků. A pořizovat si nějaké UV lampy, abychom knížky „odvirovávali“, nemám v úmyslu. Půjčit si od nás mohou lidé elektronicky pouze e-knihu.
Dobře, ale dost knížek jistě muselo „zamrznout“ jako výpůjčky u lidí, kteří je nemohou vrátit. Co s nimi bude pak?
Ano, máme opravdu obrovské množství rozpůjčovaných titulů. Až opatření odvolají, tak je v rukavicích dáme do tašek a umístíme do skladu, po uplynutí nezbytné karanténní doby se založí zpátky.
Není tento čas vhodný také k nějaké inventuře a případnému vyřazení titulů?
Odpisy děláme také. Teď v poslední době asi 300 knih. Jde hlavně o hodně očtené Harlekýnky nebo kuriozity typu Příběh Luneticu.
A to se vám chce? Myslel jsem, že knihovník má knížky jako své děti a zbavovat se jich nechce...
Je to nepopulární práce. Platí zásada, že za každou novou knížku by se měla vyřadit jedna stará, kterou už lidé nečtou. Minimálně kvůli prostoru. Jenže knihovníkům to většinou trhá srdce. V USA byla nedávno aféra, že knihovníci fiktivně dělali knihám výpůjčky, aby je zachránili před skartací.
Vidíte, a já myslel, že první na vyřazení půjdou všelijaké spisy Leninů, Gottwaldů a Stalinů...
Kdepak, ty už nemáme, s výjimkou sebraných spisů Karla Marxe v nějakém prémiovém vydání, kdyby potřeboval nějaký vysokoškolák citaci. Hodně zastarávají technické knihy, ani jako kuriozity už nejsou třeba. Jde hlavně o různé příručky, publikace o PC, programování, atd. Pak vyřazujeme spousty knih, které máme víckrát nebo jsou nenávratně poškozené. Taky jsem objevil různé budovatelské a normalizační divadelní hry, většina z nich nebyla nikdy ani otevřena...
Vy jste se v půlce března stal hrdinou Facebooku, kde každý den předčítáte dětem i dospělým z klasických děl české literatury. Jaké na to máte ohlasy?
Tak úplně první ohlasy byly, že jsem dostal vyhubováno, že nečtu v roušce. Tak jsem musel vysvětlovat, že jsem v knihovně sám... Pak už jen kladné.
Jaké to je číst naživo bez přípravy?
Těžké. Herec Jiří Kodet říkal, že zkouší jenom zbabělci. Tak jsem četl bez přípravy. Prvně jsem sáhl po Erbenovi a docela se u toho zapotil. Musel jsem zároveň číst a očima u toho už koukat řádek dopředu, abych vynechával zastaralá slova či spojky, kterým by dnešní děti nerozuměly. Originál je prostě náročný.
Proč zrovna Erben?
Abych neprovokoval Dilii, agenturu zajišťující ochranu autorských práv na knížky. Ostražitost byla na místě. Práva na knihy jsou volná až 70 let po smrti autora, takže jsem záměrně sáhl k Erbenovi a mladší tituly nebral. Ale už se to mění. Některá nakladatelství uvolnila pro potřeby knihoven autorská práva, od Národní knihovny a Svazu knihovníků mi chodí seznamy autorů nebo jejich dědiců, kteří vyslovili souhlas s poskytnutím práv.
Takže co čtete teď?
Ráno čtu Haška pro dospělé, odpoledne pro děti Bylo nás pět od Poláčka. Uvědomil jsem si ale, že i ten Poláček je dost náročný a vhodný spíš pro starší děti, takže asi zařadím ještě jeden denní vstup s pohádkou pro nejmenší.
A stále naživo bez přípravy?
Teď už ne. Když jsem ještě pracoval jako učitel a příliš poctivě jsem si připravil hodinu, málokdy dopadla podle mého očekávání, než když jsem si tam nechal volná okýnka. Takže stále čtu bez přípravy, ale záznamy si natáčím a pak je nahrávám na Facebook. Když jsem ještě streamoval živě, tak mi párkrát spadla wi-fi a nebylo z toho nic.
Nebude vám to chybět, až vládní nařízení skončí a knihovny se opět otevřou lidem?
Mám už plán, že bych dělal nějaký videomagazín, kde bych divákům představoval knižní novinky. Někteří nakladatelé to také dělají, ale je to dost vyumělkované, příliš perfekcionistické. Já bych to dělal po svém.
Spousta lidí, co je teď s dětmi zavřená doma, řeší, jaké knížky jim dát ke čtení nebo z jakých jim číst. Poradíte?
Děti nesmíte odradit četbou neadekvátní jejich věku. U nás bohužel stále přetrvává jakýsi kult Národního obrození, takže se dětem stále často předkládají klasici, což je nemůže oslovit. U těch nejmenších dětí můžu vřele doporučit překrásné skládané prostorové pohádky od Vojtěcha Kubašty, jsou výtvarně překrásně zpracované. A hýbou se! U předškoláků jsou vhodné také knížky s 3D brýlemi, hitem jsou také knížky s Albi tužkou. Vím to, jsou u nás v podstatě pořád vypůjčené.
Překvapilo vás něco pro děti z nedávné tvorby?
Lukáš Pavlásek, kterého známe jako komika z TV, píše výtečné dětské knížky. Třeba titul Prvotřídní blázni maj potíže s kázní. Tam jsou takové dětské veršovánky, ale fakt vtipné. Třeba: „Náš ředitel je zvíře, žije v temné díře. V ředitelně bydlí, má tam stůl a židli. My víme že žije, slyšíme, jak vyje. Hlavou o zeď mlátí, tím si život krátí.“
Takže dětská poezie je v kurzu?
Ano, u dětí je poezie velmi dobře přijímána. Je zvláštní, že zájem o poezii s postupem let opadá a v dospělosti téměř vymizí. Nepamatuji za posledních pět let, že by si někdo starší než maturant půjčil poezii.
A co klasické tituly, ty děti stále čtou?
Když pořádáme besedy s dětmi ve školách, tak si prváci a druháci mají přinést nějakou svou knížku. A stejně polovina z nich donese Honzíkovu cestu... Tam je cítit vliv rodičů, co moc nečtou a vlastně sami nevědí, co dětem koupit nebo půjčit za titul.
A po čem tedy mají takoví rodiče sáhnout?
Třeba Ivona Březinová má skvělou sérii První čtení nebo Druhé čtení v edici Albatrosu. Ester Stará a Milan Starý vydali vynikající knížku Až se ucho utrhne, což je takový humorný průvodce po známých i neznámých příslovích, která rozšiřují dětem slovní zásobu a učí je chápat jazyk. U těch nejmenších dětí doporučuji titul Plác! Tác! Bác! od Daniely Fischerové. Ta knížka je fakt hravá.
Za mého dětství byl velký fenomén Foglar. Bude se něco podobného opakovat?
Foglar je stále populární, a to i díky odvážnému a nečekanému kroku Albatrosu, který ho znovu vydal v novém formátu a s novými ilustracemi. Nesmírně se jim to povedlo. Máme tu ale už i Foglarovy nástupce. Spisovatel Vojtěch Matocha vydal knihu Prašina, která zaznamenala obrovský úspěch, je to takový moderní Foglar.
