„Původně to vypadalo, že tu uprchlíci budou do konce dubna nebo května, teď tu budou zřejmě do Vánoc. Nikdo neví. Ale posílat je zase jinam nechceme. Naše práce je o pomoci lidem v nouzi a tihle pomoc skutečně potřebují,“ říká hejnický farář Pavel Andrš.
V rušení rezervací na ubytování tak klášter pokračuje i dál. „Minulý týden už jsme obeslali všechny, kteří tu měli rezervace od září do konce roku s upozorněním, že budeme jako nouzové ubytování pro uprchlíky fungovat i dál, takže musíme rezervace zrušit. Drtivá většina lidí to přijala s pochopením. Byla pouze jedna stížnost, že na rezervaci trvají. V obchodních podmínkách ale máme, že ji můžeme zrušit při nenadálých okolnostech, takže jsme jim to takto sdělili. Velmi si uvědomujeme, jaké nepříjemnosti tím našim hostům způsobujeme, ale pomoc válečným uprchlíkům nám dává smysl,“ poukazuje ředitel kláštera Jan Heinzl.
Za ubytování platí uprchlíci klášteru 100 korun na den, dalších 300 korun pak doplácí Liberecký kraj. Zbytek nákladů se klášter snaží pokrýt výdělkem z provozu restaurace, která zůstává v běžném provozu pro turisty a návštěvníky Hejnic a také z darů, které klášteru přicházejí v rámci humanitární pomoci.
„Měli jsme tu i jednu ukrajinskou rodinu, která těch sto korun na den odmítla platit, takže s těmi jsme se rozloučili. Ale lidé jsou různí, s tím se musí počítat. Rozhodující je většina a ta to přijala naprosto automaticky,“ sdělil Heinzl.
Uprchlíci si našli práci
Klášter ubytovaným Ukrajincům pomáhá s vyřizováním úředních záležitostí, s návštěvou lékaře, zajišťuje kurzy češtiny, pomáhá hledat práci. Například čtyřicetiletý Sergej, který uprchl s rodinou z Kyjeva, jezdí z Hejnic do Jablonce do firmy MicroNova.
„Pracuji tam jako IT specialista, programátor. Práci jsem hledal asi dva měsíce. Zatím bojuji s češtinou, ale dotahuji to angličtinou. Jsem tu se ženou a třemi dětmi. Díky tomu mě také z Ukrajiny pustili, že mám tři děti. Jinak bych tam musel kvůli mobilizaci zůstat. Je těžké teď říct, jestli se budeme vracet. Máme v Kyjevě byt, ale ani nevím, v jakém je nyní stavu. Dokud bude na Ukrajině válka, nechci děti vystavovat nebezpečí. A bohužel, nikdo neví, jak dlouho ta hrůza potrvá. Je to těžké,“ říká Sergej.
Podle koordinátorky pomoci Ukrajincům v Hejnicích Ireny Plášilové, jsou uprchlíci v hledání práce velmi aktivní. „Chodí se radit, nosí mi pracovní smlouvy, jestli v nich nejsou nějaké chytáky a podobně. Pracují u Lesů ČR, jako uklízečky, jezdí do Liberce jako pokladní do Fóra nebo do Dětřichova do firmy Wülfing, která vyrábí ložní a stolní prádlo. Jedna paní učí v hejnické škole, jeden pán našel práci v autodílně, další ve stavebninách a podobně. Musím říct, že se opravdu daří jim tu práci nacházet.“
Někteří z nich našli práci i s bydlením až v Českých Budějovicích nebo v Brně, a tak už Hejnice opustili. Jedna rodina pak odjela do Kanady, kde získala vízum, jiná se vrátila na Ukrajinu do Lvovské oblasti.
„Osazenstvo se tu různě obměňuje. Zrovna teď našlo ubytování v Hejnicích dalších 40 Ukrajinců, kteří jsou v objektu Střediska ekologické výchovy. Dalších asi čtyřicet jich pak je v bývalé mateřské školce, kterou pro ně upravilo město,“ dodala Plášilová.
Ředitel kláštera Jan Heinzl doufá, že poté, co uprchlíci Hejnice opustí, najde stát prostředky, jak zařízením, která se o uprchlíky stabilně starala, pomoci, aby mohly znovu najet do běžného režimu.
„Je jasné, že Správa uprchlických zařízení sama ten nápor nezvládá. Proto jsou tu jiná zařízení, jako třeba my, která ubytovávají takhle velké množství uprchlíků. Ale až to skončí, budeme muset dát klášter znovu dohromady, a to bude něco stát. Doufám, že na to stát bude pamatovat,“ dodal Heinzl.
