Nadšenci pod ní odhalili původní dřevěnou "šikmu" z prken, pod kterou je už jen hlína.
Strhali plesnivé tapety a ostění sundali a omítky otloukli na cihly, takže kino připomíná starou továrnu.
"Čím víc tu pracujeme, tím hůř to vypadá. Ale bylo to nutné. Všude byla plíseň a bujela houba. Stavba už zase dýchá," prohlásil směrem k hostům, kteří přišli na benefiční večer pro Varšavu, Jiří Žid, jeden z pěti členů sdružení.
To si loni Varšavu od města pronajalo a chce ji znovu vrátit Liberečanům jako artové kino, divadlo a místo pro vystoupení spolků. Z plánů na velkou opravu ale zatím museli slevit.
Velká rekonstrukce by stála kolem 40 milionů, malá kolem čtyř a půl. Ale ani na tu zatím nejsou peníze.
"Původně slíbený příspěvek od liberecké radnice se hodně ztenčil a padl hlavně na dokumentaci, revize a průzkumy. Město nám poskytlo četu pomocníků z řad nezaměstnaných, ale ti mají spoustu omezení, takže to děláme vesměs my - o víkendech, svátcích, po večerech," konstatuje další z členů sdružení Petr Hubáček a starostlivě vzhlíží ke stropu nad vchodovými dveřmi. "Pozor, ať na vás nespadne kus omítky. Jak tu od rána topíme reflektory, začala pracovat," upozorňuje přítomné.
Na plátně běží smyčka z filmů s Josefem Abrhámem. Známý český herec je totiž jeden z těch, kteří Varšavě a dění kolem ní fandí a už loni na podzim sem přivezl spolu se synem dokument Hoteliér.
Pak se ozve Skype a na obrazovce se mistr objeví naživo. "Je důležité, aby se lidé setkávali a filmy společně prožívali a to umožní jen sál, o který tady jde. A přimlouval bych se i za nižší vstupné, aby sem mohli chodit mladí lidé a rodiny. Moc bych si přál, aby se vám to povedlo," poslal vinš do sálu.
Na promítání si ale Liberečané ještě počkají. "Opravíme zatím jen foyer s kavárnou a otevřeme snad v říjnu. Chceme, aby si sem lidé zvykli chodit a budova začala po více než pěti letech žít," doplňuje Žid.
Jedním z krůčků k tomu může být i výtěžek ze středeční aukce grafik, která vydělala 36 tisíc korun. "Půjdou na opravu podlahy," doplnil Žid.
