Hubáčkův dům v liberecké vilové kolonii se od okolních vil značně odlišuje. Hranatá montovaná budova jako by do místní zástavby v Lidových sadech ani nepatřila. Vlastně tu měla stát jen dočasně.
Vzorový dům vznikl počátkem 60. let 20. století ku příležitosti Libereckých výstavních trhů (LVT), na nichž se ateliér Karla Hubáčka, jehož jméno je nejčastěji spojované s vysílačem a hotelem na Ještědu, každoročně podílel.
Prototyp domku měl ztělesňovat dostupné bydlení pro rodiny z Československa, které toužily po soukromí. Neměl být dražší než byt v panelovém domě a měl dokázat, že nejširší vrstva obyvatel může bydlet v kvalitním domě, který lze postavit s minimem prostředků. Vše ale skončilo pouze u prototypu.
„Všechno to začalo někdy v roce 1959, kdy si městský národní výbor zadal u libereckého Krajského projektového ústavu projekt na levný jednoduchý montovaný dům, který by byl dostupný pro běžnou dělnickou rodinu. Byť samozřejmě v poměru tehdejších průměrných platů i ten nejjednodušší domeček byl drahý,“ vypráví návštěvníkům na zápraží domu ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.
Zpočátku nadšenou veřejnost ale subtilní budova na osmi pilotech nepřesvědčila. A z nápadu, že si po prohlídce vzorového domu, který stojí na parcele jen necelý kilometr od LVT, lidé koupí projekt od libereckého Stavoprojektu a začne výroba těchto „stavebnicových“ domů na klíč i s vybavením, záhy sešlo.
„Ten dům byl tak neobvyklý, že se lidé obávali, že je staticky poddimenzovaný. Že je to taková krabička, která se může rozpadnout,“ gestikuluje Křížek směrem k budově částečně skryté v záplavě břečťanu a zeleně. „Městský národní výbor od toho taky odstoupil, takže v roce 1961 celý projekt skončil. Pavilon se uzavřel, skončilo LVT a dům zůstal prázdný,“ popisuje.
Karel Hubáček, jenž se odstěhoval z Prahy kvůli podnikovým bytům, které Stavoprojekt v Liberci nabízel, tehdy bydlel v pronájmu. A na nabídku, zdali se i s rodinou nechce do vzorového domu nastěhovat, architekt kývl. Nakonec v něm žili desítky let.
Dům nenavrhoval pro sebe
„Spousta lidí říká, že je to dům architekta. To sice ano, ale on si ho pro sebe nenavrhoval. To by vypadal pravděpodobně výrazně jinak,“ zamýšlí se Křížek a připodobňuje jej spíše k domku pro zahradníka.
Vloni, dvanáct let po smrti Karla Hubáčka, objekt koupil od jeho rodiny Liberecký kraj. A opět jej zpřístupnil veřejnosti. Zvěsti o poddimenzování se nepotvrdily, podle statického posudku snese přítomnost až 48 lidí najednou. Přesto raději Severočeské muzeum, které dům spravuje, provází menší skupiny do 20 lidí.
Jako na návštěvě u známých si přede dveřmi zouvají boty, aby uvnitř nenašlapali. Jiní využívají připravených návleků. Technickou místnost míjejí bez většího zájmu, hned v přízemí se ale zastavují u obrazů, které zdobí zdejší zdi. V ponožkách pak zdolávají schodiště, které je dominantou nejen chodby, ale i celého domu. Ten je dispozičně řešený jako „třiplusjednička“.
Hubáček, to není jen Ještěd. Výstava ukazuje architekta jako autora i osobnost |
„Schodiště tu zabralo dost prostoru. Rodina měla ráda umění, takže je zde taková rodinná galerie obrazů od jejich přátel,“ ukazuje Křížek na díla, jejichž autoři pocházejí většinou z regionu.
„Vladimír Komárek od Semil, Václav Benda,“ vyjmenovává namátkou. „A tohohle obrazu se prý Hubáčkovi synové báli,“ dodává s úsměvem. A snad i s pochopením.
Zástup lidí se pomalu posouvá až do obývacího pokoje, který vypadá jako by jej rodina právě opustila. Plná knihovna, koberce, sedací souprava, stůl v rohu místnosti prostřený pro čtyři.
Interiér byl v režii manželky
„To vybavení a výzdoba interiérů byly plně v režii paní Jaroslavy Hubáčkové, manželky pana Hubáčka. Nebyla to designérka, prostě si to tu zútulňovala jako každá normální žena v období socialismu,“ podotýká ředitel muzea.
Obývací pokoj se podle něj příchozím líbí nejvíce. „Je to ukázka krásného bydlení na počátku 60. let. Sen mnoha lidí, kteří bydleli v podnájmech u babičky nebo u tety a marně čekali v pořadníku na byt,“ stáčí zrak k udržované sedací soupravě, která patřila mezi těžko dostupné a luxusní zboží.
Průchozí kuchyň ozařuje podvečerní slunce, vzory ze záclon se odrážejí na lince barvy pomeranče. Mnohým se při pohledu na ni a na lino vybavují jejich vlastní vzpomínky. V ložnici se mezitím tísní všech dvacet návštěvníků pod rozsvíceným lustrem, zatímco vedlejší místnost zůstává prázdná. Až na několik diplomů na zdi.
Na návštěvě u autora Ještědu. Virtuální prohlídka odhaluje Hubáčkův dům |
„Málokdo ví, jak vypadá Cena Augusta Perreta. Přitom je velmi známá, možná nejznámější architektonická cena, kterou získal český architekt v moderních dějinách. Je to vlastně obyčejný diplom, který tu měli Hubáčkovi zarámovaný. Kdybyste ho hledali, tak tu není,“ oznamuje Křížek a vzápětí zve zájemce na jedinečnou výstavu Karel Hubáček – známý, neznámý, kterou od června do 6. října hostí muzeum. Prezentuje celé Hubáčkovo dílo od raných padesátých let až do jeho odchodu do důchodu, tedy do doby, kdy už patřil mezi legendy.
„Karel Hubáček zatím neměl v Liberci výstavu, jen jednou v Praze, a to už je dávno. Teď se, bohužel posmrtně, výstavy dočkal,“ konstatuje Křížek s tím, že domek má být spíše pozvánkou či doplňkem výstavy, kde se před návštěvníky plně rozvine Hubáčkova osobnost a dílo.
Letošní prohlídky domu měly skončit společně s výstavou, kvůli velkému zájmu ale muzeum vypíše ještě několik termínů během října.
„Jsme 3+1 na trubkách“
„Zájem o prohlídky je obrovský, lidi dům fascinuje a rezervace jsou zaplněné během pár hodin. Máme vyzkoušené, že optimální počet pro prohlídku je do 15 osob, takže zájemci musí být trpěliví, nejsme Hluboká nebo Konopiště, ale v podstatě byt 3+1 na trubkách,“ usmívá se Křížek, podle nějž se téměř každá prohlídka mění ve workshop, kde řeší s návštěvníky konstrukce plochých střech, složení panelů či montáž oken.
„Návštěvníci mají velmi často skvělé postřehy, provázel jsem už několik dříve narozených stavařů, kteří měli výborné znalosti ohledně stavebních konstrukcí domu nebo inženýrských sítí,“ vzpomíná.
Vytápět objekt přes zimu na pobytovou teplotu by bylo příliš drahé, do budoucna proto muzeum plánuje v ikonickém domě provázet od jara do podzimu. V zimním období se bude pouze temperovat a hlídat tamější vlhkost. Pak přijdou na řadu citlivé opravy, a to jak samotného domu, tak zahrady a plotu do Alšovy ulice, který je – jak neunikne mnohým návštěvníkům hned u vstupu – v havarijním stavu.
13. června 2024 |
