Objevil také údaje o jeho příbuzných a získal poznatky o nuzných poměrech v době, kdy žili. Toman skončil jako sebevrah. V malém bytě v dělnické kolonii byla jeho rodina natěsnaná takřka jako sardinky v konzervě.
„K pomníčku nazývanému Tomanův kámen jsem se dostal při jedné ze svých vycházek,“ říká Křůmal. „Kromě nápisů vytesaných do kamene mě zaujal symbol kalichu, což není v oblasti Sudet zrovna obvyklé.“
Vodítkem byla hřbitovní kniha
Při pátrání po Tomanovi oslovil Křůmal farní úřady Československé církve evangelické i Církve československé husitské v Jablonci nad Nisou. Dovedl ho k nim právě kalich vytesaný do kamene.
„Ale obě církve od padesátých let minulého století nevlastní matriky, musely je totiž předat státu,“ tvrdí Křůmal. „Ale ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou jsem se s odbornou pomocí Jakuba Feigeho dostal k řadě důležitých dokumentů. Vodítkem k dalšímu pátrání se mi stala Hřbitovní kniha pro obec Mšeno nad Nisou (německy Grünwald). Tam existuje zápis o Antonu Tomanovi s datem úmrtí 22. července 1922. Skonal ve věku dvaceti šesti let.“
Do Mšena se vyučený zedník Toman přistěhoval z Mělníka. Pokřtili ho jako katolíka, ale v roce 1921 odpadl k církvi československé husitské. Právě v její matrice zemřelých se píše, že Toman spáchal sebevraždu. Oběsil se v sobotu v lese, kde se nachází pomníček s kalichem a křížem. „Místo sebevraždy leželo asi sto metrů od domu, kde Tomanova rodina žila,“ upozorňuje Křůmal.
„Ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou jsem našel originály žádosti o sňatek Tomana s jeho budoucí manželkou Annou, křestní listy ženicha i nevěsty i protokol o uzavření manželství s podpisy novomanželů i svědků.“
Toman žil s tchyní a pratchyní
Toman se přiženil do bytu v domě postaveném v roce 1905. Patřil jako mnoho jiných budov v okolí do vlastnictví firmy Mautner a syn. Křůmal vypátral, že v roce 1921 žilo ve 35 bytech úředně 128 osob. Většinou šlo o lidi s českou národností.
„Jeden z bytů obývala rodina nevěsty, její otec, jeho žena, jejich dva synové, dvě dcery a ještě babička,“ prohlašuje Křůmal. „K nim se přistěhoval Antonín Toman. Žil tedy společně se svou tchyní i pratchyní. Do malého bytu se mladým novomanželům narodila necelý rok po svatbě dcera Věra. Dům stojí dodnes, a tak si lze představit, v jak hrozných podmínkách se tam tehdy žilo.“
Vdova po Tomanovi se za tři roky znovu provdala, tentokrát za strojníka Josefa Literu. Později se s ním rozvedla.
„Za povšimnutí stojí záznamy o ukončení pobytu nájemníků v domě firmy Mautner a syn,“ podotýká Křůmal.
„V archivních materiálech se uvádí - Uprchl nebo odešel. Věra Tomanová uprchla ze Mšena 10. října 1938. Tedy ve stejný den, kdy do Jablonce nad Nisou přijel Konrad Henlein a město zabralo nacistické Německo. Na dnešním Horním náměstí se tehdy konala obrovská manifestace na oslavu připojení československého pohraničí k Třetí říši. Tribuna ozdobená velikým hákovým křížem stála mezi budovou fary a Metznerovou kašnou. Projevy řečníků obsahovaly pasáže plné nenávisti k Čechům. Poslouchalo je patnáct až dvacet tisíc zfanatizovaných sudetských Němců.“
Ze Mšena následující den uprchli rovněž příbuzní Věry Tomanové, Josef Smrček se svou ženou Anežkou a synem Vlastimilem. Odešla také většina obyvatel české národnosti.
Pomník připomíná čtyřicet tři mrtvých
Křůmal se věnuje rovněž pomníkům obětem první světové války. „Jeden krásný se nachází v Janově nad Nisou - Hraničné.
„O krutosti první světové války svědčí, že pomník je upomínkou na čtyřicet tři mrtvých pouze z Hraničné,“ podotýká Křůmal. „Z dobové fotografie se mi podařilo zjistit jejich jména. Byl bych rád, kdyby se je na pomníku povedlo obnovit. Obrátil jsem se na starostu Janova nad Nisou. Slíbil mi, že mou myšlenku projedná na obecním zastupitelstvu.“
Podle Křůmala pomník vznikl na popud Spolku kuřáků dýmky a okrašlovacího spolku Hraničná. Stál tehdejších 21 800 korun a udělal ho místní kamenický mistr Josef Stumpe. Náklady za projekt od architekta Wandera z Jablonce dosáhly 1 500 korun. Pomník vysvětili 15. června 1930.
