V rozhovoru pro iDNES PREMIUM se dnes jedenašedesátiletý autor ohlíží za vznikem své nejslavnější hry a popisuje, s čím se musí popasovat budoucí generace animátorů.
Pojďme do úplné historie. Jak se zrodila myšlenka na hru Prince of Persia?
To se musíme vrátit až do roku 1985, kdy jsem zrovna dokončil vysokou školu a vytvořil počítačovou hru, která se jmenovala Kareteka. To byla taková karatistická bojůvka, která se odehrávala ve starověkém Japonsku. Po dokončení té hry jsem přemýšlel nad tím, do jakého prostředí bych umístil svoji další hru. Už tehdy jsem věděl, že to bude plošinovka, skákačka, kde budou logické hádanky. Snažil jsem se to napasovat do všech různých druhů prostředí. A tehdy jsem si vzpomněl na příběhy z Blízkého východu, jako je Tisíc a jedna noc nebo Zloděj z Bagdádu. Spojil jsem to dohromady a rozhodl se pro toto prostředí.
Když si úspěch člověka najde v tak mladém věku, tak může být dvojsečný.
