Kdyby existovala soutěž, v níž by Liberecký kraj vyhlašoval anketu o nejkrásnější regionální knihu a já byl hlavním porotcem, měl bych velké dilema. Ke konci letošního roku totiž vydala dvě liberecká nakladatelství knihy, mezi nimiž bych se rozhodnout neuměl a musel jim přiřknout oběma první místo.
Jde o Příběhy lužických rozhleden a Jizerské hory z nadhledu. Každá z nich je úplně jiná, obě jsou však svým způsobem unikátní.
Jizerské hory z nadhledu vydalo nakladatelství RK Liberec. Kniha formátu A4 na šířku přináší převážně letecké snímky Jizerských hor, které během pěti uplynulých let nafotografoval dopravní pilot, šestatřicetiletý Aleš Tauchman z Prahy.
V práci létá jako kapitán na Boeingu 737, panoramatické fotografie však nasnímal z několikamístné cessny. Text knihy doplnil její vydavatel a grafik Roman Karpaš, jenž se s letcem seznámil při psaní druhého dílu velkých knih o Jizerských horách.
Česko-anglická kniha upoutá na první prolistování obřími panoramaty, která jsou v mnoha případech široká přes tři celé stránky a připomínají dětská skládací leporela. Některá z nich byla podle grafika knihy sestavena i z osmi samostatných fotografií pořízených digitální zrcadlovkou.
Z výšky jsou Jizerské hory úplně jiné
Čím déle si však čtenář obrázky prohlíží, tím hlouběji a podrobněji do krás Jizerských hor proniká. Nachází místa, která zná jen z pohledu pěšáka, maximálně ze sedla horského kola.
Jak jinak by si člověk měl udělat představu o rozlehlosti Jizerek než z leteckých pohledů, které před ním otevírají jiné světy. Kde jinde vidět z ptačí perspektivy jizerskohorské přehrady, které usazeny do hustých lesů připomínají oči do nebes. Myslím tím přehrady na Černé Nise, Souš. Mlýnici nebo Fojtku. Čtenář tam samozřejmě najde i přehrady městské v Liberci a Jablonci nad Nisou.
Fotografie ukazuje severní svahy Jizerek.
Rašeliniště Jizery z ptačího pohledu.
Kde jinde než z výšky by si mohl člověk uvědomit, jak vypadá Jizerka a Velká Jizerská louka nebo meandry řeky Jizery tekoucí na česko-polské hranici. A dalo by se plesat nad dalšími snímky, například těmi, které ukazují z výšky Štolpišské vodopády, Paličník nebo mé oblíbené Pytlácké kameny.
Kniha je rozdělena do deseti přehledných kapitol. První z nich se na první pohled vymyká kontextu, ale určitě do ní patří. Jmenuje se Létání v okolí Jizerských hor a přináší podrobnou historii létání v tomto regionu. Od prvního horkovzdušného balonu (holandský artista ho předvedl v roce 1808 v Liberci), první vzducholodi Zepelín, letadla, nebo motorového rogala či padáku.
Co je to za místo, budete přemýšlet při prohlížení knihy
Další názvy kapitol, jako jsou například Nerostné bohatství, Jizerskohorské skály, Rašeliniště Jizerských hor, Jizerskohorské bučiny, Horské přehrady nebo Kraj rozhleden, dávají srozumitelně najevo, jaké fotografie v nich lze očekávat.
Na jedné z posledních stránek je schematická mapa použitých fotografií, která je zajímavá hned ze dvou důvodů. Zaprvé muselo dát spoustu práce ji dát dohromady, co je však důležitější, každý červený bod na mapě má číslo stránky, na níž fotografie je, a směr, kterým směrem se fotilo. Precizní práce.
Ve slovu závěrem velký znalec Jizerských hor Karpaš píše: "Vždycky jsem se těšil na to, až mi Aleš Tauchman přinese nové DVD s obrázky a já pak na monitoru létal až do rána a nacházel stále nové a nové detaily. V některých případech jsem si nebyl jist, odkud záběr pochází, ale nešel jsem spát, dokud se mi to nepodařilo rozluštit. Doufám, že podobné vzrušující zážitky poskytne čtenáři i tato kniha." Lépe bych to neřekl!
