V Pasekách nad Jizerou, kde na děti dohlíží ředitelka školky Dita Erlebachová...

V Pasekách nad Jizerou, kde na děti dohlíží ředitelka školky Dita Erlebachová (na snímku), mají problém naplnit kapacitu. Rodiče má nalákat fakt, že sem mohou poslat už dvouleté dítě a navíc tu nebudou platit ani školné. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Školky v horách bojují o děti, plínky nebo dudlík nejsou problém

  • 1
Zatímco v Liberci se rodiče „perou“ o místo ve školce pro své dítě, v některých horských obcích Libereckého kraje řeší problém opačný. I když školka pojme i více než dvacet dětí, má jich sotva polovinu. Takový je třeba příběh mateřské školy v Pasekách nad Jizerou.

Dřevěná vilka stojí v dolní části obce. Nebýt malého nápisu, vyzdobených oken a naproti hřiště s prolézačkami, málokdo by hádal, že ukrývá školku. V horních patrech domku bydlí nájemníci, přízemí patří dětem. Šatna, toalety, herna, z níž se přes poledne stává ložnice, jídelna a kuchyň. Pro jednu třídu dostačující. U stolečků sedí osm dětí, vyrábějí papírovou sněženku.

Očekávaná návštěva probudí v některých z nich touhu k předvádění. Navíc mají po „práci“, a tak si mohou hrát. Některé děti mají ještě plínky, jedna z holčiček dokonce dudlík.

Rodiče zaplatí jen to, co děti projí

V podmínkách pro přijetí dítěte do školky to není překážka. Spíše naopak, pro rodiče to má být jedno z lákadel, poslat už i dvouletou ratolest právě do pasecké školky. Od letošního září tu navíc nebudou muset platit ani školné, ale pouze to, co děti projí, stravné je 37 korun na den.

„Mám přihlášených devět dětí, některá ještě přibudou. Rodiče totiž čekají, až jim budou dva nebo tři roky a pak nám sem dítě přivedou i v průběhu školního roku,“ říká Dita Erlebachová, ředitelka školky. Rodiče si často neuvědomují, že tímto krokem připravují školku o peníze. Od státu totiž dostává příspěvky pouze na děti zapsané na začátku školního roku.

Školka se otevírá každý den v sedm hodin ráno, domů děti odcházejí nejpozději ve čtyři odpoledne. Ředitelka a učitelka v jedné osobě je na děti sama. Pomáhá jí jen kuchařka, která od třinácti hodin děti přebírá a takzvaně dohlídává.

„Podali jsme inzerát, že sháníme učitelku na úvazek dvou až tří hodin, ale nikdo se nepřihlásil,“ upřesňuje ředitelka.

Otevřeno i inkluzi

To, že nemá k ruce žádnou kolegyni, je znát hlavně při oblékání dětí. Pomáhat musí hlavně těm nejmladším, zdržují ale i ti starší. „Myslím, že je to rok od roku horší, děti bývaly šikovnější, možná i vycepovanější. Teď jsou i ti starší zvyklí, že si sednou v šatně a čekají, až je rodiče obléknou,“ přiznává Dita Erlebachová.

I přesto se snaží vést děti k co největší samostatnosti. Učí je na nočník, smrkat, zbavit se závislosti na dudlíku. Často se pak ale stane, že v okamžiku, kdy dovrší tří let, rodiče je přemístí do školky, kterou mají blíž.

„V minulosti mi to přišlo nefér, my je tady vypipláme a pak jdou pryč. Ale nic s tím nenadělám. V jiných školkách dvouleté děti nechtějí, natož ještě s plínkami, a my jsme rádi, když k nám rodiče děti přihlásí,“ vysvětluje.

Otevřená je školka i inkluzivnímu vzdělávání, v dosahu totiž nejsou žádné speciální školky. Za posledních osm let se tu podařilo do kolektivu začlenit i čtyři těžce postižené děti. A díky tomu, že ředitelka má státnice z logopedie, denně učí děti odbourávat také vady řeči.

„Nechci, abychom působili jako nějaká zaopatřovna, jsme plnohodnotná výchovně vzdělávací organizace. S dětmi jezdíme na lyžařský výcvik a chodíme i na plavání, stejně jako všechny mateřské školy,“ zdůrazňuje.

Lidé v obci stárnou

Za nedostatek dětí může hlavně fakt, že lidé v obci stárnou. Mladí odcházejí za studiem do větších měst a po škole v nich většinou i zůstanou. A pro rodiče s malými dětmi, kteří v Pasekách a okolí žijí, se zase vyplatí najít si školku poblíž svého zaměstnání, aby mohli po práci dítě pohodlně vyzvednout.

Naplnit kapacitu by mohla pomoci základní škola. Ta nejbližší je ale buď v Jablonci nad Jizerou nebo v Rokytnici nad Jizerou.