Až osm let za zločin výtržnictví a vydírání se zbraní v ruce hrozí libereckému podnikateli Jiřímu Vařilovi. Z legálně držené brokovnice vypálil 19. ledna u své honosné vily v Harcově na auto s mladou rodinou. O události informoval jako první server Libereckezpravy.cz.
Proč sáhl Vařil ke zbrani? MF DNES hledala odpovědi v minulosti kontroverzního podnikatele.
Devětatřicetiletý podnikatel toho za svůj krátký život stihl opravdu hodně. Absolvoval stejně jako diktátor Hugo Chávez Univerzitu Simona Bolívara ve Venezuele, naučil se mluvit plynně španělsky, anglicky, rusky, portugalsky a francouzsky. Zařídil si paraguayské a argentinské občanství.
Už během studií byl manažerem mnoha investičních skupin, ve 24 letech usedl jako zástupce majoritního akcionáře v ČSAD Semily, později známé jako BusLine.
A ze semilského dopravce učinil dopravního giganta, jehož logo s jelenem bylo možno vídat ve většině krajů. A také pověst firmy, které projde všechno, neboť má známé na těch správných místech.
Firma z daňových rájů
„Nikdo nezná původ kapitálu, který za firmou BusLine stál a stojí. Hovořilo se o zdrojích z Jižní Ameriky, kde Jiří Vařil podnikal, nebo o Rusku či o černých fondech politiků a na ně navázaných byznysmenů. Nikdo to ale neví a nikdy to ani také žádné politiky nezajímalo, byť BusLine byl a je příjemcem stovek milionů z veřejné podpory,“ připomíná investigativní novinář a autor webu nasliberec.cz Jaroslav Tauchman.
Jiří Vařil na snímku z července 2009
Za zmínku stojí fakt, že v roce 2005 ještě před přejmenováním firmy bylo její sídlo v Semilech obsazeno ozbrojenou gardou, již si najal tehdejší předseda představenstva Zdeněk Zemek, aby vyměnil ředitele bez souhlasu představenstva. V něm tehdy seděl Vařil se svojí matkou.
Vařila ozbrojenci shodili ze schodů. Ze sporu ale nakonec vyšel vítězně Vařil, který ve firmě upevnil své pozice a de facto ji ovládl. Vařil tehdy zastupoval slovenskou firmu Perrygat Group, která ČSAD Semily vlastnila. Firma byla v majetku i dalších skupin, nejčastěji se sídlem na karibském ostrově Svatý Vincent a Grenadiny; jednatelem byl vždy Jiří Vařil. „Všechny tyhle firmy vyrábí doma na počítači,“ naznačoval tehdy Vařilův oponent Zemek.
Spojení s bossem Peltou
Dnes BusLine oficiálně patří Jakubu Vyskočilovi, synovi herce Ivana Vyskočila. Vařil se stáhl do pozadí, vliv má ale prý stále stejný.
„Jak BusLine žárlivě střeží své skutečné vlastníky, o to více je ale spojen s politickými stranami. Na úrovni kraje to jsou zejména představitelé Starostů, ODS, ale i KSČM. Na této síti je vybudované celé impérium BusLine a rozhodně není náhoda, že od začátku svého podnikání, které záleží na politické podpoře, začal BusLine sponzorovat Peltův jablonecký klub nebo liberecké Bílé Tygry patřící Syneru,“ zdůrazňuje Tauchman.
Právě spojení s fotbalovým bossem Miroslavem Peltou může Vařilovi pěkně „zavařit“. Policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu ho totiž spolu s dalšími lidmi obvinili z několika závažných trestných činů včetně korupce. Z policejních odposlechů vyplynulo, že Vařil měl údajně vliv na liberecký dopravní podnik, který předražoval veřejné zakázky.
„Odkloněné“ peníze pak měly končit v Peltově fotbalovém klubu. Policejní obvinění je prý i důvodem, proč je Vařil dnes drcen tlaky zvenčí a jedná paranoidně a zkratkovitě.
Chtějí ho vidět na kolenou
„Žije v permanentním strachu, že ho chtějí odstranit, aby nepromluvil. Spousta lidí ho chce vidět na kolenou, protože se s ním nerozešli v dobrém a mají pocit, že je poškodil,“ prozrazuje člověk obeznámený s Vařilovou minulostí, jehož jméno redakce nezveřejní.
Podle Jana Sůry ze serveru Zdopravy. cz připomíná působení Jiřího Vařila v autobusové dopravě postavu Lorda Voldemorta, kterého se řada lidí bojí a jehož jméno nechtějí vyslovit.
„Jen těžko se věří tomu, že by neměl na BusLine stále vliv, i když oficiálně ve firmě nefiguruje. Jinak by sotva patřil mezi obviněné v korupční kauze dopravního podniku,“ říká Sůra.
Připomíná současně, že až do konce srpna loňského roku byl členem dopravního výboru zastupitelstva Libereckého kraje za KSČM. BusLine v minulosti expandoval mimo území Libereckého kraje především nízkými cenami za kilometr.
V Ústí narazil, v Libereckém kraji měl lepší styky
Jeho model ale narazil například v Ústeckém kraji, kde na jeho požadavky na navýšení plateb mimo základní smlouvu odmítali přistoupit. Paradoxně přitom neuspěl u komunistického radního pro dopravu. Jinde mu na požadavky bez problémů přistoupili, například v Libereckém kraji za dob vlády ČSSD.
„Vztahy s komunálními politiky, často velmi snadno ovlivnitelnými a ne příliš vysoké inteligence, pro něj byly zásadní,“ říká Sůra a připomíná například jeho účast na svatbě dvou sociálních demokratů Lenky Kadlecové a Radka Polmy.
Jiří Vařil byl dlouho chráněncem politiků. Za éry ČSSD vyplatil kraj BusLine desetimilionovou finanční injekci na doporučení dopravního výboru, jehož byl Vařil členem. Tehdejší radní pro dopravu Martin Sepp (dnes též obviněn v jiné kauze) hájil zvýhodnění BusLine tím, že ostatní si prý nepožádali.
„Pamatuji si, že to bylo nejabsurdnější drama, které jsem v politice kdy zažil. Tenkrát jsme s kolegy vtipkovali, že nejpočetnější zastupitelský klub má na kraji BusLine,“ vzpomíná hejtman Libereckého kraje Martin Půta.
