I když spíše pouhým Ďáblíkem, jelikož ještě ani nedospěl a z malé podkrkonošské vesnice, jež je dnes součástí Studence, se svojí rodinou odešel.
 |
A přece jen díru do světa hudby, divadla, ale i výtvarnictví provedl převážně v hlavním městě tehdejšího Československa.
Autor hudby k semaforským šlágrům jako Ach, ta láska nebeská, Co jsem měl dnes k obědu, Malé kotě či Klokočí přišel na Zemi do místa, kde žila jen asi desetina českých obyvatel, drtivou většinu místních tvořili Němci. Jeho rodina ale ze Lhoty odešla brzy po narození budoucí hvězdy a zamířila do nedaleké Dolní Branné a později do Skuhrova nad Bělou.
Pamětníci už nejsou
Vzhledem k tomu, že je to již jedno celé století, co Doktor Klavír, jak znělo Šlitrovo jiné přízvisko, započal odkrajovat svůj život, s největší pravděpodobností již nežije mnoho pamětníků z časů, kdy Šlitrovi na Jilemnicku žili. Potvrzuje to i starosta Studence Tomáš Chrtek:
„Pamětníci už žádní asi nejsou, on tu byl jen krátce. Jsou tady spíše pamětníci, kteří poslouchali jeho hudbu v šedesátých letech, ale nejsou zde lidi, kteří by si ho odsud pamatovali. Lhota navíc prošla po odsunu Němců po roce čtyřicet pět velkým snížením počtu obyvatel. Na počátku dvacátého století v ní bylo nějakých třináct set obyvatel a po odsunu zůstalo jen několik rodin.“ Dle dat ze sčítání obyvatel z roku 2021 nyní v bývalém Hüttendorfu žije 435 lidí.
Přesto nějaké vzpomínky na dobu podkrkonošskou přetrvávají. Redaktor MF DNES před devíti lety hovořil s tehdy jednadevadesátiletým Josefem Teleckým, Šlitrovým kamarádem z dětství a spolužákem z Gymnázia v Rychnově nad Kněžnou. A podle něj již ve školních škamnách pozdější Ďábel z Vinohrad odhaloval, že se v něm skrývá nejen talent hudební, ale i výtvarný.
Kreslíři měli nebezpečného konkurenta
„Už v kvartě, když k nám Jirka přišel, ukazoval své umění. Ilustroval nám třeba školní časopis pojmenovaný Sebranka. Spolužáci kreslíři dostali nebezpečného konkurenta, tak nebezpečného, že první dva se úplně vzdali malířské činnosti. Nemohli v jeho konkurenci obstát,“ vzpomínal pamětník v roce 2015 při výstavě Šlitrových kreseb v Městské galerii My v Jablonci nad Nisou a podotkl: „Asi tak dva tři dny se zdál nějaký divný, takové děťátko tiché, co do tří neumí počítat. Tichá voda břehy mele. Poznali jsme brzy, kolik pravdy je v tomto přísloví.“
Šlitrovy kresby a ilustrace lidí v kavárnách, bufetech, v parcích nebo na ulici, a samozřejmě sličných žen, zapůjčila tehdy Šlitrova dcera Dominika Křesťanová. Ta nyní poskytla z pozůstalosti svého otce obrazy na výstavu, kterou ke stoletému výročí připravili v jeho rodné obci v místní galerii. Začne vernisáží 24. února a zájemci se jí mohou pokochat v úředních hodinách obecního úřadu až do 30. dubna. „Jde o kresby a ilustrace, kde se věnoval kresbám žen, dívek i jiným. Je to poměrně slušná sbírka, je toho hodně k vidění,“ pozval starosta Studence.
Dodal, že ale obec nechtěla k výročí připravovat nic velkolepého, na to by prý měli myslet jiní. „Nechtěli jsme dělat nic pompézního, protože za mě bych řekl, že u takovéto osobnosti očekávám, že výstavu udělá třeba Národní galerie Praha, potažmo poběží celovečerní pásmo v České televizi a podobně. My nemáme kapacity a prostory na to dělat něco velkého, republikového formátu a zvát sem celou škálu umělců. Spíš jsme to tedy pojali jako vzpomínku. Bude i zajímavá vernisáž spojená s hudebním vystoupením,“ osvětlil Chrtek.
Libereckým krajem se jen mihl
Ale Praha rozhodně nezapomněla. Tak třeba: Šlitra připomene dnes vydaná poštovní známka s motivem muzikanta sedícího u pianina, o nějž se opírá dívka z revue. Vychází také kniha Doktor Klavír, jež je prvním životopisem Šlitra. Vydavatelství Radioservis zase připravilo k jubileu CD Půlnoční párty S+Š, což jsou dosud nevydané nahrávky z podzimu 1968, kdy se v rozhlasovém studiu potkávali Jiří Suchý a Jiří Šlitr s publikem a živě vysílali program plný písniček, vyprávění a her. A v neposlední řadě se dnes v Semaforu odehraje premiéra malé revue s názvem Šli tři Šlitři.
Ačkoliv se Jiří Šlitr dnešním Libereckým krajem pouze mihl, starosta Chrtek je na slavného rodáka hrdý, i když to vše bere lehce s rezervou. „Je to pro nás určitě čest. Ukazujeme, že i v těchto lokalitách a malých vesnicích se můžou zrodit opravdoví umělci. Jeho rodiště a působiště, za to by se mohlo považovat ale více míst, sousední Branná, Jilemnice, kam chodil do školy,“ zamyslel se Tomáš Chrtek.
„V dnešní době se sice uvádí, kdo kde se narodil, pak koukáte třeba na olympiádu a říkají tam, že tento sportovec je narozen ve Vrchlabí a přitom tam byl jen chvíli v porodnici. Je to paradoxní. Lidi si to ale berou za své, že je pan Šlitr odsud, ptají se na to tady. V této době se o nás zajímají lidi z Prahy a odjinud, kteří tu nikdy nebyli. Ale že bychom kvůli tomu byli něco víc, to určitě ne,“ dodal.
8. května 2021 |
