Kdy jste v sobě našel potřebu sdělovat myšlenky prostřednictvím knih?
Psát mě bavilo už na základce a na gymplu v Turnově, kde jsme pak měli i divadlo. Nejdřív jsme hráli naše adaptace Cimrmanů, pak jsme napsali i jednu vlastní hru, Skleněné oko. Občas ji s kamarády oprášíme a zahrajeme. Tak jednou za sto let. Ale je to vždycky legrace.
Na tohle se během toho mého rajzovaní po světě vždycky těším. Na pivo, kino a saunu v Českém ráji.