Mladý hasič vítězí i se zlomeninou. Za extrémním sportem létá po celém světě

  8:23aktualizováno  8:23
Loni se v americkém Louisville stal prvním Čechem, který si na mistrovství světa v extrémním hasičském sportu Firefighter Combat Challenge (FCC) vybojoval členství v prestižním klubu Lion’s Den sdružujícím šampiony tohoto sportu. Letos profesionální hasič Jan Pipiš z Liberce potvrdil, že nešlo o náhodu.

Ze závodů, při kterých musí zdolat náročnou překážkovou dráhu čítající třípatrovou věž, běh s těžkými hadicemi, tahání závaží na laně nebo stříkání proudem vody na terč, si dvaadvacetiletý hasič přivezl řadu medailí. České barvy hájil nejen po Evropě, ale i v Indii nebo opět v Americe.

Letos jste se do Ameriky vrátil, aby vám toto ocenění oficiálně předali? 
Přesně tak. Princip je takový, že závodník v jednom roce zaběhne v Americe závod do časového limitu a druhý rok se vrátí, aby mu ocenění předali. Je to takové oficiální uvítání v Lion’s Den klubu. Dostal jsem členskou bundu ve stylu amerického bomberu, která vychází z americké armády. Američtí hasiči jsou totiž víc spojeni s vojáky než tady v České republice. Potom mi předali nášivku Lion’s Den, která se přišívá na kabát závodníka. Na něm jsou jména partnerů, ale já si ji přišil na srdce. Takový závodník je pak braný za favorita. Mně se to podařilo zaběhnout minulý rok a letos jsem dostál svého slova a přivezl jsem si ze závodů šestnáct medailí. Ale do Ameriky jsem se vrátil i proto, abych tam závodil.

Jaké to tam letos bylo? 
Letos jsme závodili na úplně krásném místě, a to v Sacramentu v Kalifornii. Chytli jsme nádherné počasí, což byla pecka. Závodně to ovšem bylo těžší než kdekoliv jinde. Z různých politických důvodů se rozhodlo, že se bude závodit před budovou Kapitolu. Trať byla sice rovná, ale na každé straně byl spád silnice. Padala nám z něj hadice, která je ohromně těžká už sama o sobě. Pro příklad – mistr světa, který letos vyhrál, měl o sedm nebo osm sekund horší čas než minulý rok. Což je obrovská změna.

Pro zapsání do Lion’s Den klubu jste musel loni zaběhnout čas pod jednu minutu čtyřicet sekund. Letos jste se do tohoto času taky vešel, i když trať byla náročnější? 
Měl jsem čas jedna minuta třicet jedna sekund. V Evropě už jsem ale pokořil hranici minuty a půl – měl jsem čas minuta dvacet sedm sekund. Bouchal jsem dvoufázové tréninky, s přítelkyní jsem se doma skoro vůbec nevídal. Když jsem koukal na videa ze závodu v Americe, bylo vidět, že se trápím. A všichni, všichni tam řvali bolestí. Takže na ten čas jsem fakt hrdý. Kdo si tam letos jel zaběhnout členství v klubu, tak to měl sakra těžké.

Celkově jste skončil kolikátý?
Skončil jsem dvacátý druhý bez rozdílů kategorií. Tam se totiž nevyhlašuje kategorie do třiceti let. Je smůla, že od dvaceti do třiceti let má člověk víc síly, ale nejlepší výsledky mají chlapi ve věku třicet, pětatřicet, čtyřicet let. Asi je to tím, že už mají takovou tu chlapskou sílu, jsou víc zkušení.

To mají pořád tolik síly? Když se podívám třeba na hokejisty, tak v pětatřiceti pomalu končí kariéru. 
Tady je ta zátěž jednotvárná. Hokejista musí vydržet šedesát minut hrací doby, zatímco my to tady máme tak, že když má člověk zkušenosti a umí se sebou pracovat, tak to má na minutu a půl. Myslím si, do sedmého osmého místa bych byl, kdyby se vyhlašovala kategorie do třiceti let. Já jsem každopádně maximálně spokojený. Může to vypadat, že dvacáté druhé místo není nic moc, ale ta konkurence je opravdu obrovská. I s přihlédnutím k tomu, že tady v Česku nemáme ani věž, abychom běhali schody, jak se běhat mají.

To zní, jako byste byl taková nová Martina Sáblíková. Každopádně jste si i přes to všechno své členství obhájil. Jak probíhalo samotné předávání ocenění? 
Měli jsme společné posezení k uzavření sezony. Mluvil tam Paul Davis, který založil FCC. Pak jsme všichni členové Lion’s Den klubu odešli na chodbu, kde už byla připravená várka bund, které se vyrábějí jen pro ty závodníky, kteří to zaběhli. Je to z důvodu, aby se s těmi bundami nedalo nějak obchodovat. Pak už nás postupně volali na pódium, kde jsme měli svou fotku na obrovských obrazovkách. U každého uvedli, odkud je a jaký měl čas. Byl to krásný pocit, když jsem věděl, že jsem první Čech, který to dokázal. De facto jsem otevřel dveře pro další české závodníky. Už letos tam byly další dvě české holky a dokonce i jeden Slovák, který jel v naší partě. Tomu se to podařilo zaběhnout jako prvnímu Slovákovi. Uspěly i holky. Celý rok jsem jim vyprávěl, že to zaběhnout jde, že to není nemožné.

Fotogalerie

Letos jste se všichni elitní hasiči sešli v Kalifornii, kde ale shodou okolností teď zuří požáry. Náhoda? 
My jsme odjeli a začalo to. Shodou okolností tam rozsáhlý požár měli už na konci léta. Hořelo zhruba 600 kilometrů lesa. Procházeli jsme Yosemitský národní park a Národní park Sequoia a pořád tam byl cítit kouř. Tento požár zlikvidovali hasiči na konci srpna, my tam byli v říjnu, a pořád jsme cítili spáleninu. A najednou odjedeme a mají to tam znova. Tam je problém v tom, že v těch parcích má být spousta jezírek a vodopádů. Ale ty jsou závislé na sněhu ze zimy. Letos ale byly všechny řeky vyschlé. Je tam strašné sucho a věřím tomu, že stačí strašně málo a rozjede se to.

Závody v Sacramentu završily vaši sezonu. Jaká byla? 
Sezona byla úžasná. Začalo to úplně hekticky. Obvykle mám zimní přípravu od listopadu někdy do května, kdy nám začínají závody. Nám se ale stalo to, že nám zavolal evropský garant za FCC s tím, ať utvoříme partu a že v březnu jedeme závodit do Indie. Nejdřív jsme si mysleli, že je to sranda, ale on to myslel vážně. Indický sponzor si nás vybral, zaplatili nám letenky, startovné a ubytování. Mně se „povedlo“, že měsíc před tímto závodem jsem si zlomil prst. Paní doktorka mi řekla, že mám mít šest týdnů klid a čtyři týdny rehabilitace. Tak jsem jí řekl, že za měsíc závodím v Indii. Zvláštně se na mě podívala. Naštěstí jsem se spojil se svým kamarádem Radkem Plašilem, který mi ho dal do kupy a za čtyři týdny jsem závodil. Byl jsem čtvrtý, i když jsem měl obrovské bolesti, ale teď už funguje a je stoprocentní.

Jak se závodí v Indii? 
Šli jsme do toho víceméně bez tréninku a byla to spíš show. Příští rok to chystají znovu, letos to bylo spíše testovací. Závod měl neuvěřitelný rozpočet a byl neskutečný. Srovnal bych to s galavečerem zápasníků MMA, jako bývá třeba Night of Warriors v liberecké aréně. Indie je zvláštní země pro nás Evropany, ale ty lidi jsou tam pro takovéto věci nadšení. Závody pak lítaly, ať už to bylo Polsko nebo Německo.

Můžete nějaké vypíchnout? 
S kolegou Miroslavem Michlovským jsme letěli do Anglie. Já jsem tam vyhrál kategorii do třiceti let. Byla to Britská výzva, takže něco podobného, jako běháme normálně, ale o něco delší. Je tam více prvků, ale podstata zůstává stejná. Celkově bez rozdílů kategorií jsem byl třetí. Naprosto úžasné bylo mistrovství Evropy v údolí řeky Mosely v Německu. Myslím si, že letos to byl úplně nejlepší závod z celého světa a vzor pro ostatní pořadatele. Tam jsem zaběhl svůj osobní rekord minuta dvacet sedm sekund. Jeli jsme tam jako celý český tým a byli jsme stříbrní ve štafetách. To se ještě Čechům nepodařilo. Já jsem si odtamtud odvážel páté místo. Závody pokračovaly, medaile padaly. Ve Slovinsku se mi při běhu rozpadl dýchací přístroj na zádech. Praskla mi přezka, jak jsem běžel rychle. O 0,02 sekundy jsem byl druhý, takže mě to docela mrzelo. V Berlíně jsem vyhrál kategorii do třiceti let. Poslední závod před Amerikou pak byl v Rakousku, kde se sešla opravdová špička. Tam se mi poprvé za celou kariéru podařilo být absolutním vítězem. Předběhl jsem úplně všechny. Závod probíhal skvěle, byť byl taky těžší a já měl čas minuta třicet jedna sekund. Skvělé bylo, že jsem doběhl a vůbec jsem nebyl unavený. Když jsem si pak prohlížel video, bylo vidět, že se v cíli směju, zatímco můj soupeř tam ležel. A to jsem běžel všechny kategorie, co šly. Vyhrál jsem absolutní kategorii, kategorii do třiceti let, na štafetě jsme byli druzí, druzí jsme byli ve dvojici chlap-chlap i chlap-ženská. Vezl jsem si domů pět medailí. Už se mi tam i smáli. Na závodech mám přezdívku Český lev a ostatní si dělali legraci, že kdyby mě ten lev sežral, budou z něj týden padat medaile.

Cíle do budoucna? 
Musím zaklepat, že se mi daří časy postupným progresem dostávat níž a níž. A doufám, že příští rok nebudu vyhrávat jen kategorie do třiceti let, ale i všechny ostatní.

Autor:

Nejčtenější

S českou přírodou to začalo být velmi špatné, říká ředitel botanické zahrady

„Tu krásu, kterou pamatuje ještě naše generace, současná republika rychle...

Je duben a sotva jsme schovali krémy proti omrzlinám, musíme si nakoupit ty opalovací. Typické české jaro se už řadu...

Tři pilíře, tři otazníky. Jak bude vypadat tým Komety v příští sezoně?

Trenér Komety Libor Zábranský udílí pokyny Martinu Eratovi.

Na rozdíl od minulého léta, během kterého z Komety odešlo rovnou šest stěžejních hráčů, nečeká letos hokejové Brno tak...

Třinec ovládl první finále, v Liberci udržel těsné vedení až do konce

Třinecký Martin Růžička oslavuje se spoluhráči gól v síti Liberce.

Třinečtí hokejisté vstoupili do finále Tipsport extraligy vítězně. Ocelářům stačily k triumfu v Liberci dva...

Liberec doma podruhé nezaváhal a srovnal finálovou sérii s Třincem

Liberečtí hokejisté slaví vyrovnání finálové série s Třincem.

Vyrovnáno. Liberečtí hokejisté dali zapomenout na úvodní domácí prohru s Třincem a v druhém finálovém utkání Tipsport...

Těžba dřeva v rezervaci šokovala ekology, ministerstvo mluví o kůrovci

Masivní těžba smrků v rezervaci u Doks

Masivní těžba smrků zničila chráněnou rezervaci Břehyně-Pecopala poblíž Doks. Tedy místo, kde žijí vzácní jeřábi...

Další z rubriky

Obří dluhy pod Obřím sudem. Areál na Javorníku je v konkurzu

K hotelu Obří sud se lze dopravit lanovkou.

Kvůli mnohamilionovým dluhům prohlásil liberecký krajský soud konkurz na majetek Všesportovního areálu Obří sud...

Cizinec s kradeným BMW ujížděl policii na Jablonecku, nyní je ve vazbě

Cizinec uháněl Českem s kradeným BMW (10. dubna 2019).

S kradeným luxusním autem chtěl cizinec minulý týden projet Česko. V obci Líšný na Jablonecku překročil rychlost, proto...

Nemáme ani zkušebnu, říká končící šéfka libereckého baletu

Alena Pešková a Martin Doubravský na jedné z tiskových konferencí divadla

Po devíti letech podala v libereckém Divadle F. X. Šaldy výpověď šéfka baletu Alena Pešková. Říká, že situace v divadle...

MIKUPEX TRADE s.r.o.
Údržbář - elektro, TZB - správa nemovitostí, Praha, až 40 000 Kč

MIKUPEX TRADE s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat: 32 000 - 40 000 Kč

Najdete na iDNES.cz