Za 40 let existence se Seva i Monti System změnily jen minimálně a úspěšně přečkaly porevoluční nástup transformerů a Lega. Výroba modrých kostiček a bílých spojovacích křížů přitom ve Slané u Semil málem nepřežila. V roce 2005 ji zachránila firma Beneš a Lát. „Generace dnešních rodičů a prarodičů Sevu bezpečně zná – a ví, „že to fungovalo“, tak je pro ně přirozené sáhnout pro Sevu. Čím dál víc rodičů se též snaží své děti „utrhnout“ od mobilů a počítačů a vést je k aktivní zábavě,“ prozrazuje Jan Lát.
Letos je to 40 let od chvíle, kdy byla Seva uvedena na trh. Za tu dobu se v základu ale moc nezměnila. Čím to je?
Když vezmu Sevu z roku 1979 a dnešní model, jsou spolu plně kompatibilní, tedy princip stavebnice je zachovaný. Jsme příznivci teorie, že co funguje, není potřeba měnit. To ale neznamená, že se Seva nevyvíjí. Za posledních 15 let prošla mnoha a inovacemi. Za mého dětství jsme mohli stavět jen pravoúhlé tvary, dnes jdou jakékoliv – Seva se rozrostla o oblouky, kloubové spoje, převody, dokonce i o elektrické moduly a dá se ovládat na dálku. I v barevnosti zaznamenala velký rozvoj, i když Seva Klasik si drží tradiční modro-bílou kombinaci se žlutými a červenými výplněmi.
Když jste firmu v roce 2005 koupili, v jakém vlastně byla stavu?Pozůstatek Kovozávodů Semily, tehdy pod firmou VISTA Semily, jsme objevili náhodou. Když jsme v roce 2005 rozbíhali novou provozovnu (slévárnu zinkových slitin ve Slané u Semil), sháněli jsme nové zaměstnance. Na naši inzerci se nám sešlo asi pětkrát víc životopisů, než kolik jsme potřebovali pracovníků. Navíc všichni byli vhodní – kvalifikovaní a splňovali požadavky. Pídili jsme se po tom, kde se najednou objevilo tolik kandidátů a tak jsme přišli na nedaleký výrobní závod Visty, který byl v dluzích a spěl ke konci. Usoudili jsme, že lisovna plastů by byla zajímavým doplňkem pro naši hlavní výrobní činnost a zahájili jsme jednání s insolvenčním správcem Visty Semily. Až při detailním rozboru toho, co bychom mohli v rámci převzetí podniku odkoupit se ukázalo, že bychom mohli převzít i původní výrobní sortiment v podobě osobních a kuchyňských vah, ale i stavebnice Seva a Monti System, Seko a další hračky našeho dětství.
Když tedy firma Beneš a Lát neměla původně s hračkami nic společného, proč jste se tedy rozhodli jejich výrobu zachovat?
Mladická nerozvážnost? (smích) Ne, teď vážně. Vnímali jsme tehdy stejně jako dnes, že je potřeba rozvíjet dětskou kreativitu, mikromotoriku a manuální schopnosti – dnes všichni mluví o tom, jak dnešní děti ztrácejí kvůli mobilům a počítačům tvořivost, ale především zručnost. Stavebnice jednoznačně rozvíjejí obě tyto dovednosti. Tak jsme si řekli, že výrobu stavebnic zachováme, i když jsme ji převzali jako ztrátovou. Vnímáme to ale jako příspěvek pro celou společnost, který se nám v dalších generacích vrátí v podobě šikovných lidí s vlastními nápady.
Jak dlouho jste na trhu udržovali výrobek, který nevydělává?
Stavebnice se nám podařilo ze ztráty vytáhnout až v roce 2017. Pomalu, po krůčcích jsme investovali do efektivity výroby – robotizace na lisovně, dopravníkové pásy na montážích, sdružení činností a podobně. Také jsme si v průběhu let ujasnili, jaký podíl na trhu chceme mít a že není nutné překotně růst, ale tím riskovat i překotné ztráty. Rok 2018 již byly stavebnice soběstačné a pro rok 2019 předpokládáme přinejmenším stejně dobrý výsledek, ale vzhledem k tomu, že Vánoce jsou teprve před námi, je brzo na závěry.
Hrál jste si jako kluk se Sevou?
Samozřejmě. Doma jsem ji sice neměl, ale myslím, že v 80. letech nebyla v Československu žádná družina, kde by Sevu neměli. I to byl motiv, proč stavebnice zachovat - kdybychom přestali s jejich výrobou, zmizel by ze světa kus historie. Zbavit se divize hraček v roce 2005 bylo ekonomicky asi jediné správné rozhodnutí, ale naše rodinná firma stojí na tradici, na odpovědnosti vůči předchozím generacím i vůči těm, co přijdou po nás, zvítězila v nás společenská odpovědnost nad finančním pohledem.
A vaše děti si s ní opravdu hrají?
Mám tři. Nejmenší má k Sevě ještě pár let, ale ty starší si se Sevou samozřejmě hrají. Nejsem ten, kdo dětem říká, s čím si mají hrát, stejně by to nefungovalo, takže mají doma Sevu, Lego i kostky od Detoa. Nevnímám zrovna tyto stavebnice jako konkurenci, každá cílí na něco jiného.
V čem? Vždyť například Lego i Seva jsou stavebnice.
To ano, rozdíl je v přístupu k tvořivosti. My se snažíme dodávat Sevu bez jakéhokoliv návodu, aby se děti fotkou na obalu inspirovaly, ale nakonec postavily letadlo, dům, nebo kočárek podle své fantazie. Nechceme dětem ubírat z jejich tvořivosti tím, že je svážeme „krokovým návodem“. Naším cílem je probouzet v nich jejich schopnosti, ne z nich vychovat někoho, kdo je schopen opakovat kroky podle návodu.
A nereptají zákazníci?
Občas nám samozřejmě někdo napíše stížnost, že ve stavebnici prý chyběl návod. Obtížně vysvětlujeme, že to je záměr. U některých stavebnic jsme už podlehli a součástí balení je návod na některý z modelů na obalu, ale drtivá většina portfolia zůstává i nadále bez detailního návodu.
Jak vlastně vzniká nový model Sevy, například raketoplán? Zrodí se na počítači, nebo prostě necháte zaměstnance vývoje si stavět a doufáte, že z toho vzejde něco zajímavého?
Nové modely vznikají různě – ale pořád klasickou cestou – tedy stavíme si z kostek. Kdo může říct, že si v práci celý den hrál se stavebnicí a ještě za to dostal mzdu? (smích) V poslední době nás svými nápady zásobuje i pan Šimr, který s modely ze Sevy plní výstavní sály po celé republice – aktuálně běží výstava třeba na Červeném Hrádku v Jirkově u Chomutova.
Nedávno jsem kupoval něco dceři v hračkárně a byl problém najít hračku, která by se nehýbala, neblikala a nevydávala zvuky. Může Seva nebo Monti System těmto hračkám konkurovat a zaujmout děti?
Zaujmout zjevně dokážeme – prodeje nám neklesají. Navíc si myslím, že v záplavě blikajících a troubících hraček mohou být naše stavebnice právě takovou „oázou klidu“ – osobně jsem rád za hračky, které nedělají „rambajs“ – představa, že si každé ze tří dětí hraje s něčím, co produkuje zvuky a ruchy, tak mi z toho asi praskne hlava (smích). Rád si s nimi ale sednu ke stavebnici.
Za více než třicetiletou historii Monti System se prodalo více jak 6,5 milionu kusů. Z toho víc jak polovina se prodala do roku 1993.
Existuje nějaký limit, co už ze Sevy nepostavíte?
Limitem Sevy jsou jen limity toho, kdo z ní staví – důkazem je například aktivita pana Petra Šimra ze Světa kostiček, se kterým poslední rok spolupracujeme a který dokazuje, že Seva limity nemá. Kostlivec v životní velikosti, dvoupohledový model kostela s věží vysokou přes 2 metry včetně mobiliáře a hřbitova, vesmírná plavidla, zvířata v životní velikosti… Je to jen o fantazii a o množství kostiček – například zmíněný kostel spolykal přes 27 000 kostiček.
Co nejbizarnějšího jste viděl postaveného ze Sevy?
Asi zmíněný kostlivec pro mě byl největším překvapením – má funkční všechny klouby tak jako reálná kostra, je 178cm vysoký a respektuje proporce kostry dospělého člověka. Jen na jeho klouby padlo přes 2 000 kostiček.
Jak důležité jsou pro váš hračkářský byznys Vánoce?
Stavebnice jsou jednoznačně sezonní záležitost – předvánoční období je pro nás hlavní sezona. V průběhu roku se stavebnicím daří ještě kolem pololetí a konce školního roku a samozřejmě na den dětí. Abychom ale dokázali vánoční trh pokrýt, musí být sklady nejpozději v září plné, proto výroba nabíhá už v červenci - navazuje tak na jarní období, kdy se plánují novinky, připravuje se ediční plán a marketing jede na plné obrátky.
Jak se vám daří pronikat do hračkářských řetězců?
Naše stavebnice jsou tradičním sortimentem ve většině z nich. Ale jako v každém jiném oboru je to tak trochu boj. Řetězce mají svoji politiku, tlačí své dodavatele do podmínek, které nejsou pro dodavatele vždy úplně výhodné. Tlak je různý. Někteří naši odběratelé si nepřejí žádné novinky, jen klasické modely. Jiní chtějí kupovat stavebnice za výrobní ceny… Máme zkušenost i takovou, že obchodní politika řetězce požadovala slevu z koncové ceny takovou, že bychom prodávali hluboko pod náklady, tam jsme spolupráci nemohli udržet.
Čím to, že se Sevě podařilo ustát konkurenci moderních hraček, které sem po revoluci pronikly?
Těch důvodů je víc, ale jednoznačně je to nostalgie – nebo takzvaná retro vlna. Generace dnešních rodičů a prarodičů Sevu bezpečně zná – a ví, „že to fungovalo“, tak je pro ně přirozené sáhnout pro Sevu. Roli hraje dnes určitě i to, že čím dál víc rodičů se snaží své děti „utrhnout“ od mobilů a počítačů a vést je k aktivní zábavě. Když vidím, jak sledují stream, kde někdo jiný hraje hru, tak té snaze rozumím. Stavebnice je nástroj, jak rozvíjet mozek i manuální zručnost dětí.
V čem je vlastně stavebnice auta lepší než hotové autíčko, které vypadá dokonale?
Je přirozené, že to, co mi dalo práci, je pro mě cenné – každý si váží vlastního úsilí. Vlastníma rukama postavené autíčko buduje vztah dítěte k té hračce - dalo mu práci, bolí ho z toho prstíčky, tak to si přece nerozbije. Je to ta úcta k práci vlastní, i kohokoliv jiného – krom dovedností tak se stavebnicí můžete rozvíjet i dětské morální hodnoty.
Vy jste se u vašich stavebnic před dvěma lety vrátili k názvu Seva. Též z nostalgie?
Název Vista byl uměle vytvořený v 90. letech a na trhu se nikdy pořádně neetabloval. V roce 2017 jsme se rozhodli použít značku „SEVA SPOJUJE“, která navazuje na jméno stavebnice Seva, která byla a je vlajkovou lodí naší produkce.
Seva, Monti System a další hračky jsou jen zlomkem z portfolia činností firmy Beneš a Lát. Vyrábí odlitky a výlisky pro automobilový průmysl. Najdete je ve vlacích Shinkansen nebo autech Škoda, Ford či Porsche.
Pronikli jste na zahraniční trhy. Jak vnímají české stavebnice tam?
Jsme v Rakousku, Německu, USA, Francii a Kanadě. Snažíme se dostat i na východní trhy, kde české hračky berou jako západní, tedy kvalitní. Mají tam dobrou pověst. „Made in Czechoslovakia“ bylo vždy synonymum kvality. Tam máme prostor pro růst. My se ale teď soustředíme na český trh, máme dva roky nový brand v podobě názvu Seva a ten je třeba budovat.
Je těžké dostat se s výrobkem třeba na americký trh?
Nesmírně. Amerika i Kanada mají rozdíly v legislativě, jiné je značení zboží i atesty. Zároveň je problém získat pojištění za způsobení škody spotřebiteli.
Většina hraček na sobě má nápis „Made in China“. Číňané jsou známí tím, že dokáží velmi zdatně okopírovat jiné výrobky a prodávat je levněji. U Sevy to ještě nezkusili?
My jsme hrdí na to, že naše stavebnice vznikly v České republice, jejich výrobu v české rodinné firmě zajišťovali čeští lidé a i většina materiálů je od českých výrobců. Je na každém, kdo se při nákupu rozhoduje, zda sleduje jen cenu, nebo uvažuje i o tom, že nákupem českých hraček dává práci českým lidem. A k tomu kopírování – zatím jsme pro plagiátory asi málo zajímaví, takže Sevu nekopírují. Vyrábíme ale také stavebnici „Blok“ pro nejmenší děti, tam těch napodobenin je celá řady, od polských, běloruských až po čínské.
Stavebnice synům často vybírají tátové, neboť podvědomě tuší, že si s nimi budou sami hrát. Funguje tenhle předpoklad i u Sevy nebo Monti Systemu?
Soudě podle sebe musím říct, že ano. I já jsem svému synovi Monti System daroval v jeho čtyřech letech, což bylo mnohem dřív, než byl schopen ho pochopit. Ale není to jediný motiv. Naši zákazníci právě u Monti Systemu jsou v podstatě ze tří skupin – první jsou rodiče, co si s nimi hráli jako děti. Druzí jsou fanoušci – důležitá skupina sběratelů, kteří kupují každou novinku jakmile se objeví na trhu, komunikují s námi, dávají zpětnou vazbu a modely ještě dál modifikují a rozvíjí. Třetí jsou kupující, kteří naše stavebnice neznají, ale preferují české hračky, nebo kreativní hračky a naše stavebnice jim spadá do jejich nákupních kritérií.
