„Jablonecká radnice nebyl takový popík. Ta liberecká je zkrátka polárkový dort, samé věžičky, všechno co možná nejhezčí. Konfekce, byť jedinečná. Ale jablonecká radnice je dílo, které Karl Winter vytvořil přímo pro Jablonec. Z architektonického hlediska je tato budova víc vyladěná než liberecká,“ vysvětluje literát, badatel a jablonecký tajemník Marek Řeháček a přibližuje dlouhý příběh vzniku dnešní reprezentativní budovy.
„Začíná už v roce 1866, kdy byl Jablonec povýšen na město. Tehdejší Jablonečané vybudovali radnici, kde je dnes knihovna, na Dolním trhu. Byla to doba velmi dynamického ekonomického růstu města spojená s bižuterií a sklem. Proto už na počátku dvacátého století začali patrioti uvažovat o tom, zda je to dostatečně důstojná radnice.“ Všechny snahy o novou radnici ukončila první světová válka.
„Celé se to posunulo až do 20. let. Uspořádala se soutěž. Porota tehdy neudělila první cenu, Karl Winter byl až druhý,“ popisuje Řeháček a nastiňuje možnou podobnost s jistou velmi známou budovou ve světě. „Traduje se, že stavba byla inspirována tvarem radnice ve Florencii. To je přitom historická středověká stavba.“
Winter původně předpokládal, že věž bude menší a bude stát na pravé straně. To ale vedení města nevyhovovalo, protože očekávalo osu stará radnice – nová radnice – kostel na Horním náměstí. Věž se tak přesunula na druhou stranu, vyrostla na 51 metrů a dokončovala se až úplně na konci stavby.
Definitivní podoba projektu byla dokončená v prosinci 1930, prvně se do země koplo 15. dubna 1931 a stavebně hotovo bylo v říjnu roku 1932. Tehdejší zastupitelé města poprvé zasedli ve velké síni 10. února 1933.
Nevole odpůrců
Celková cena stavby byla 22,5 milionu tehdejších korun, což by dnes představovalo částku přesahující jednu miliardu.
„Stavba měla ve městě řadu odpůrců. Obávali se, že zatíží městský rozpočet natolik, že nebudou peníze na nic dalšího. To se trochu ukázalo jako pravda. Nejhlasitější byla ale skupina asi padesáti obyvatel. Jedním z hlavních argumentů bylo, že nebude kde parkovat, když se zastaví trh,“ pokračuje Řeháček.
Winter se nebál kombinací materiálů. Například ve foyer je hlavní materiál travertin ze Slovenska, ale také vápenec a liberecká žula.
Ne vše se ale stihlo postavit. „Před kavárnou zůstal piedestal, na kterém měla stát socha skláře. Dokonce už byla navržená, ale nakonec se nerealizovala. Je to další z výzev. Už v minulosti se podařilo do radnice doplnit lampy ve foyer, které do té doby byly jenom na papíře,“ zmiňuje badatel. Radnice měla i vlastní písmo, což tehdy nebylo obvyklé.
Dnes se radnici postupně vrací její původní tvář, která nejvíc utrpěla za minulého režimu. Na opravách budovy město pracuje postupně od 90. let. Největších zásahů se však dočkala v posledních zhruba sedmi letech. Celkem město za opravy své dominanty dosud zaplatilo řádově sto milionů korun.
