Táchová vzpomíná na svůj pobyt na Carpigiani Gelato University v italské Boloni, kde studovala dva roky předtím, než se rozhodla otevřít si v Turnově zmrzlinárnu.
„Nejvíce mě překvapilo, kolik se musíme učit matematiky, a hodně složité matematiky,“ říká. Vlastní zmrzlinárnu otevřela letos v květnu. Jednoduchá cesta to ale rozhodně nebyla.
„To, co vidíte, je výsledek tříleté práce,“ ukazuje Lenka Táchová nevelké prostory zmrzlinárny Togelato v Nádražní ulici.
„Nejprve jsem přečetla spoustu knih, pak jsem si koupila domácí zmrzlinovač a dělala zmrzlinu doma, pak jsem se dozvěděla o Boloni a začala na ni šetřit a teprve po návratu jsem dokázala naplánovat, jak a co chci lidem vlastně prodávat,“ líčí začátky zmrzlinářka.
Náročné bylo podle ní najít také vhodné prostory, pak následovaly investice do nákladného vybavení.
„Chtěli jsme ty nejmodernější technologie, které nám umožní dělat zmrzlinu tak kvalitně, jak ji dělají Italové,“ pokračuje a ukazuje na zbrusu nový naleštěný výrobník zmrzliny i rychlochladicí šoker.
Na Carpigiani Gelato University se naučila nejen počítat přesné poměry ingrediencí, ale také prošla praktickou výukou a seznámila se s lidmi z celého světa, kteří měli stejný sen jako ona. „Doteď jsme v kontaktu, víme, komu se podařilo, komu to covid zkomplikoval.“
Nezastírá, že ani jim se problémy způsobené pandemií nevyhnuly. Zmrzlinárnu sice otevřeli pouze s měsíčním zpožděním na začátku letošního května. Horší to ale bylo se sháněním zákazníků z řad velkoobchodníků. „Nemohli jsme oslovovat restaurace, které budeme potřebovat v zimě,“ vysvětluje Táchová s tím, že se situace zlepšuje a už zaváží několik podniků.
Sází na to, že si vybudují síť zákazníků, kteří budou vyžadovat zmrzliny vyrobené bez náhražek, z kvalitních surovin. „Používáme zásadně ovoce, čokoládu, vanilkové lusky nebo oříškové pasty,“ popisuje zmrzlinářka.
Makovou příchuť mají, šmoulovou ne
Příchutě vyrábí klasické, ale nechybí ani módní sušenkové nebo maková. Jen šmoulové se podle ní zákazníci zatím nedočkají. „Když jsem nad zmrzlinárnou začala přemýšlet, říkala jsem si, že tam pověsím velký nápis: Omlouváme se všem, kteří si chtěli dát šmoulovou,“ směje se.
Podivně modrou zmrzlinu ale nezavrhuje úplně. „V dnešní době už se dá barvit i přírodními látkami,“ vysvětluje s tím, že většinou však mají tento pro jídlo netradiční odstín na svědomí chemické přísady.
Přestože profesionální zmrzlinářkou je Lenka Táchová od letošního května, jídlo ji živí už dvacet let. Je úspěšnou foodstylistkou a mezi její stálé klienty patří například nadnárodní řetězec fastfoodu.
Segedín je nefotogenický
„Mým oborem je natáčení a focení reklam, reklamních obalů a dalších reklamních materiálů,“ vysvětluje. „Musím technicky vymyslet, jak by jídlo mohlo dobře vypadat, pak jdu nakoupit ty nejkrásnější ingredience a pak to sama uvařím. Legrační je, že zatímco kuchaři v restauracích mají super vybavení, my máme jen polní kuchyni,“ směje se.
Nejsložitější bývá podle ní příprava české kuchyně. „Třeba segedín je naprosto nefotogenický. Svíčková má aspoň brusinkový terčík,“ dodává. Náročné jsou podle ní i polévky. „Musíte ingredience podepřít tak, aby plavaly na hladině. Klient chce, aby zákazník viděl, co si vlastně kupuje,“ vysvětluje s tím, že za ta léta už navařila stovky jídel.
Vyučená kuchařka přitom není, má vystudovanou sociální práci. „Ve dvaceti jsem ale kamarádce asistovala u focení a hned jsem věděla, že to chci dělat,“ uzavírá.
