Sejdeme se na Ivaňáku. Je to hned za Totálem. Na Rušičce na mě zas vybafnul úchyl. Kousek od Zlaťáku je prima bufet.
„Pro orientaci obyvatel města jsou mnohdy důležitější než úřední názvosloví, kterému schází někdy k dané lokalitě jakýkoliv vztah,“ řekl Václav Lábus, pedagog z katedry českého jazyka na Technické univerzitě.
„Je škoda, že se lidová jména v Liberci a v dalších městech neprosazují při hledání názvu například pro novou bytovou zástavbu nebo pro zastávky MHD. Obvykle se tak neděje,“ doplnil pedagog.
Za typický příklad považuje Lábus Rušičku, jméno používané naprosto běžně pro označení kopce mezi Libercem a Vratislavicemi nad Nisou.
„Když nedávno vyvstala potřeba pojmenovat novou bytovou zástavbu v okolí ulic U Sila a Seniorů, vyhrál název Nové Vratislavice. Název nemastný, neslaný a bez nápaditosti,“ uvedl Lábus.
Lidové jméno Na Rušičce, příslušející onomu území, se vyznačuje výrazně větším švihem a navíc v sobě obsahuje i kus národní historie. Na vršku stála stavba, o níž se lidé za komunistické totality domnívali, že slouží k rušení vysílání západních rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, považovaných za štvavé.
Šlo opravdu o rušičku?
Šlo prý však pouze o nepodloženou pověst. Podle jedněch pramenů. Podle druhých však pověst nelhala. „To, že lidové jméno Na Rušičce už neodkazuje k žádnému skutečnému objektu, který v oblasti stojí, nehraje žádnou roli,“ zmínil Lábus.
„Vlastní jména včetně zeměpisných, mají hlavně identifikační a orientační roli. Je úplně vedlejší, jestli slovo v nich obsažené se váže k nějaké hmatatelné realitě. V Barvířské ulici se nyní látky už také nebarví. Textilana je už přes deset let zbouraná, ale stejně se říká, že auta do sebe nabourala na křižovatce u Textilany, a ne u firmy Thermica, jež vyrostla naproti,“ doplnil pedagog.
Pro příklady, jak staré názvy pro části obcí neodpovídají současném stavu, nemusíme pouze do Liberce. Například v Plavech na Jablonecku není Hampejz už dávno hříšným místem, kde holky dávaly za peníze, ale domovem spořádaných lidí.
Podle Lábuse přinášejí lidová zeměpisná jména důležité svědectví o vztahu člověka ke krajině, k sídlům a době, v níž žijeme. Pomáhají nám, abychom se lépe vyznali kolem sebe. „Vyplatí se zkoumat je z jazykového i mimojazykového hlediska,“ upozornil pedagog.
Benešovo náměstí byl Adolf Hitler Platz
Například Liberečanům se v minulém století osvědčilo, pokud si přivykli dávat si „spicha“ před radnicí, nikoliv na náměstí před ní.
Za Rakouska - Uherska se jmenovalo Altstädter Platz, za první republiky rovněž, byť samozřejmě také s českým překladem Staroměstské náměstí.
Během II. světové války přišel na řadu Adolf Hitler Platz, poté náměstí Dr. Edvarda Beneše. Po komunistickém převratu v roce 1948 se i hlavní liberecké náměstí stalo obětí kolektivizace a dostalo se mu jména Bojovníků za mír. Po demokratickém převratu v roce 1989 se z něj opět stalo náměstí Dr. Edvarda Beneše.
Nedaleké Soukenné náměstí se nazývá Soukenným, ačkoliv soukeníky abyste na něm dnes pohledali. Ani po Klementu Gottwaldovi, prvnímu dělnickému prezidentovi a krvavému tyranovi, tam stopu nenajdete.
Gottwalďák s obchodním domem Ještěd
A přece si starší a střední generace občas posteskne, že Gottwalďák vypadal líp s obchodním domem Ještěd než s nákupním centrem Forum.
Nová doba po roce 1989 si naopak pohrává s tradičním názvem vznosného prvorepublikového paláce, který ohraničuje jednu ze stran Soukenného náměstí. Tak třeba mládež nerandí jako kdysi před Dunajem, ale u Kendika.
Velkoprodejna Alexandra Kendika je totiž v paláci Dunaj dominantním prvkem.
Mraky lidí chodí v Liberci špacírovat na Ivaňák, tedy na hovorovou zkratku pro náměstí Města Ivanova. Nyní se ovšem totožné náměstí jmenuje Pod Branou. Mnohem dříve šlo Theodor Platz.
Na dokreslení - město Ivanovo leží v bývalém Sovětském svazu a podobně jako Liberec se proslavilo textilním průmyslem.
„Jména veřejných prostranství, takzvana urbanonyma, mají nevýhodu, že jsou výkladní skříní měst a obcí a projevují se na nich změny společenského vývoje,“ poznamenal Lábus.
Lidé názvy zkracují, snaží se o úspornější vyjadřování
„Často si konkurují názvy nové a staré, což se ocitá v příkrém rozporu se smyslem vlastních jmen zeměpisných - identifikovat místo a jednoznačně ho odlišit od jiných. Zvláště Liberec, před rokem 1945 německé město, se nevyhnul masivnímu přejmenovávání. Snad jsme se v tomto ohledu z historie již dostatečně poučili,“ řekl Lábus.
Ukázka se najde v sousedním Jablonci nad Nisou, kde náměstí Rudé armády získalo po roce 1989 název Horní. Poněvadž se rozkládá nejvýše ze tří náměstí, která na sebe navazují. Ale stejně mu ve městě jen málokdo řekne jinak než Ruďák.
„Zkracování víceslovných místních jmen pramení ze snahy lidí o jednodušší a úspornější vyjadřování,“ vysvětlil Lábus.
„Obyvatelé měst si ale často ulice nebo větší území zapamatují spíše podle staveb, které tam dominují, než podle oficiálního názvosloví. V Liberci se neposílají do ulice České mládeže, ale k Hypernově. I když se tam už vlastně nakupuje v Albertu a celé obchodní centrum se nazývá Nisa. Nenadáváme na kolony u kruhového objezdu v Londýnské ulici, ale u Totálu. Benzinová stanice, podle níž se Liberečané orientují, se přitom už řadu let jmenuje úplně jinak,“ vyjmenoval Lábus.
