Může se jednat o potvrzení existence první a zatím jediné sopky typu diatréma v celých Jizerských horách.
„Nesmíme si představovat klasický vulkán jako je například Vesuv. V tomto případě šlo o takzvanou diatrému, která má podobu úzké a hluboké díry – kráteru. Pod povrchem Pytlácké jámy je prokazatelně minimálně osmdesátimetrový kráter, ale upozorňuji, že jsme v rovině hypotézy, která teprve bude oponována. Zároveň si musíme uvědomit, že horní partie celého tělesa už dávno neexistuje a dnešní podoba Pytlácké jámy je výsledkem působení ledovce karového typu,“ popisuje historik a kurátor Severočeského muzea v Liberci Ivan Rous.
Sopku objevili náhodou
Sopka byla objevena vlastně náhodou. Severočeské muzeum ve spolupráci s Českou geologickou službou a firmou Inset zde iniciovalo výzkumný program, který měl zmapovat naleziště drahých kamenů, aby je šlo lépe chránit před nelegálními sběrači minerálů. Začali oblast monitorovat, aby bylo možné rychleji odhalit zásahy do břehů Safírového potoka i Jizerky. Snímkovali oblast z dronů a tvořili nové modely povrchu a mapy.
V rámci výzkumu pomocí moderní geofyzikální techniky gravimetrie, magnetometrie a elektromagnetického profilování zjistili, že Pytlácká jáma má řadu vlastností geologické struktury vulkanického původu označované geology jako maarová diatréma. Měření zatím ukazuje až osmdesátimetrový nános sedimentů. Je tedy velmi pravděpodobné, že původ anomálie je sopečný.
Objev sopky je o to cennější, že dává odpověď na to, odkud se na Jizerce vzaly safíry. Tato modrá odrůda korundu se v Česku nacházela pouze zde a v minulosti se tu i těžila.
Drahé kameny rozházel po okolí výbuch
„Pytlácká jáma, respektive kráter na jejím místě, vznikl explozivní interakcí žhavého vulkanického magmatu s podzemní vodou. To vedlo blízko povrchu k výbuchu, kdy do atmosféry bylo vrženo mračno úlomků okolního granitu i vulkanického materiálu, který pravděpodobně obsahoval také úlomky matečných hornin dosud neznámého složení bohaté na drahé kameny. Tak se mohly tyto drahokamy snadno dostat vzdušnou cestou do blízkého okolí,“ přibližuje Josef Klomínský z České geologické služby.
Před desítkami milionů let - geologové erupci sopky zatím nesměle datují do stejného období jako vznik známého nedalekého Bukovce - panovalo na Zemi období neogénu, mladšího období třetihor či staršího paleogénu. Lidé ani jejich předchůdci z řad primátů ještě neexistovali. Po Zemi se proháněli obří chobotnatci, jako například mastodonti.
Geomorfologové se doposud domnívali, že Pytláckou jámu vytvořil ledovec, ten se zde ale pravděpodobně usadil mnohem později, když už roklina vzniklá erupcí existovala. Dřívější vědecké metody ale neumožňovaly v jizerskohorské žule pozůstatky kráteru objevit.
Kráter má podobu díry do země
„Kdybychom byli přímí účastníci výbuchu, viděli bychom, jak ze země exploduje velké množství materiálu a vzniká během krátké doby kráter. Ten nemá podobu sopky, ale díry do země, která se po nějaké době plní úlomky, sedimenty a vodou a po čase může znovu explodovat. Prostě bychom lidově řečeno viděli díru do pekla,“ směje se Ivan Rous.
„Dnes už zde není na první pohled co vidět. Kráter je zcela zanesený sedimenty a jedině geofyzika nám může ukázat jeho tvar.“
Nadšení odborníci se nespokojili s existencí sopky a možným vysvětlením původu drahokamů, ale chtějí zmapovat i bílá místa v historii těžby drahých kamenů na Jizerce. Nejstarší písemné údaje o těžbě safírů na Jizerce sahají do roku 1539, kdy eskaloval spor mezi Smiřickými a Biberštejny ohledně vedení hranice, přičemž důvodem byly s největší pravděpodobností právě doly na drahé kameny.
„O tři roky později Biberštejnové připomínají rýžování na „malé i velké Jizeře“ jako tradiční činnost na jejich panství. Spor o naleziště drahokamů se táhnul léta a v zemských deskách z roku 1585 se dokonce mluví o konkrétním dolu na drahé kamení, který byl při sporu poničen,“ popisuje Ivan Rous.
Podle něj je ale možné, že těžba na Jizerce probíhala už v 15. století, nebo dříve, jen o tom chybí důkazy. Ty by mohlo přinést srovnání některých světových šperků z té doby, obsahující safíry, s kameny nalezenými na Jizerce.
„Geologie, geofyzika a mineralogie je v tomto případě klíčem k historii a jednou to snad doplní i archeologie. Jen do této chvíle se podílelo na výzkumu asi jedenáct odborníků, z čehož máme velkou radost.“ usmívá se Rous.
