„Mám sestru, která se potýká s depresemi i úzkostí, které doprovází její bipolární poruchu. Tohle téma mi bylo blízké a chtěla jsem se v něm vzdělat, abych víc pochopila, s čím se potýká,“ vypráví Anna Jebavá, jedna z trojice autorek projektu s názvem Pochop duši.
„Říkala mi, že to je skvělé. To, co ona mezi lidmi postrádá, je totiž právě pochopení. Ona není líná, unavená nebo nespolečenská, ale zrovna se zkrátka potýká třeba s tou depresí,“ pokračuje.
Depresi napodobí těžká vesta
Na čtyřech interaktivních stanovištích se trojice studentek v knihovně snaží lidem přiblížit, co musí někteří z nás kvůli zmíněným onemocněním zažívat. U stolku s nadpisem deprese a její krátkou charakteristikou se například obléká těžká vesta se závažím, která napodobuje tíhu tohoto často přehlíženého onemocnění.
„Lidé s depresí mají problém třeba i vstát. Mají na sobě tíhu té nemoci, což alespoň malým procentem znázorňujeme touto vestou. Chceme tím navodit lehký záchvěv, ne nic nebezpečného,“ poznamenává další z autorek Natálie Demuthová.
Druhé stanoviště se zaměřuje na pocity úzkosti. Lidem je má přiblížit fyzický prožitek, který pociťují při sahání do třech černých pytlíků s předem nespecifikovaným obsahem.
„Tady jde o pocit neznáma. Nevíme, co se děje, co se odehrává. Nahmatáváme neznámé objekty, trošku se jich bojíme a je nám z toho úzko,“ popisuje Demuthová s tím, že nemocné tyto pocity často omezují dennodenně.
Mačkání blikajícího tlačítka
Svítivě zelený stolek s nápadně velkým blikajícím tlačítkem zase pomáhá charakterizovat obsedantně-kompulzivní poruchu. Člověk si zde podle zadání má přečíst předepsaný text a u toho vždy zmáčknout neustále se rozsvěcující tlačítko.
„Navozuje to pocit toho, že se snažíte něco udělat, ale zároveň máte v hlavě nové a nové myšlenky, kdy musíte něco nutně udělat, jinak se něco stane. To vás pak omezuje v každodenním životě. Než vyjdete ven, musíte něco třeba několikrát zkontrolovat, takže nakonec nikam nevyjdete,“ uvádí příklad třetí autorka projektu Adéla Machová.
„Poslední stanoviště se věnuje schizofrenii. Obsahuje papírky s nákupním seznamem a sluchátka, v nichž hrají různé rušivé zvuky. Třeba dětský pláč, zvuk sbíječky a vaším úkolem je napsat u toho do nákupního seznamu, co chybí v předkreslené lednici,“ vysvětluje Anna Jebavá.
Podle ní je s takto rušivými vjemy pak i banalita typu nákupního seznamu pro nemocné skoro nesplnitelným úkolem.
Všechna čtyři onemocnění pomyslně zaštiťuje prostorově nejvýraznější stanoviště, v němž si lidé mohou v soukromí poslechnout autentická svědectví nemocných. Ti zde v nahrávkách popisují své každodenní problémy i životní výzvy.
A jak se k otázce duševního zdraví dostaly zrovna studentky umění a architektury? „Zabýváme se hlavně oborem tvorba ve veřejném prostoru. Umělci jsou navíc hodně empatičtí a tohle nás vedlo k tomu, že se chceme a snad i dokážeme vcítit do ostatních. Tuhle emoci chceme navodit i dalším lidem,“ shodují se studentky.
Projekt vznikl díky studentské soutěži Ideathon 2024. Následně se zrealizoval za podpory Libereckého kraje a Odboru sociálních věcí. V knihovně budou simulátory až do 11. července, v budoucnu by pak mohly putovat také například po školách v kraji.
