Co se ve čtvrtek 3. května ráno v Chuchelně odehrálo, by mohlo zpočátku vypadat jako nějaká francouzská válečná komedie.
Ve vesnici totiž vypukla „válka o mundúry“, velmi kvalitní a drahé kožené kabáty a kalhoty pro německou luftwaffe, uložené ve skladu v bývalé továrně. Jenomže úvodní úsměv musí jít stranou, v obci a jejím okolí se pak už nestřílelo kvůli oblečení. Za vlast tam umírali mladí muži.
V obecní kronice Chuchelny stojí: Byl čtvrtek nejkrásnějšího měsíce květů a lásky, radosti a krásy. Do naší obce přijíždí nákladní auto a chce odvážet kožené obleky, uskladněné v místní továrně. Je to pět tisíc dlouhých černých kalhot a kabátů s dyftýnovou podšívkou.
„To je povel k odporu,“ píše kronikářka. „K továrně přibíhá nadporučík československé armády ve výslužbě Václav Regner s puškou a vzápětí se už ujímá velení ruský partyzán Michal Šalujev a tajemník obecního úřadu, odvážný a chrabrý Jaroslav Kousal. Přibíhají ostatní ruští partyzáni, ukrytí u starosty Sokola Hynka Palase a starosty obce Rudolfa Buriánka, aby odzbrojili hlídku v továrně a posádku dvou nákladních aut, která už stojí na dvoře. Při přestřelce je lehce zraněn do nohy Jaroslav Kousal a německý esesák z nákladního auta.“
Čeští vlastenci a sovětští partyzáni Němce odzbrojili a uvěznili v kanceláři v továrně.
Povstalci přerušili telefonní spojení z Chuchelny do Semil i do Riegrovy chaty na nedalekou horu Kozákov, kde měla německá armáda pozorovatelnu. Na okresní silnici od Záhoří až po starý mlýn u hranic s městem Semily udělali zátarasy z poražených stromů a sloupů.
Na Riegrovu chatu vyrazil zkušený poddůstojník československé armády ve výslužbě Petr Vondra, přestrojený za listonoše. Přemohl a odzbrojil německou posádku a ukořistil dva kulomety, dva samopaly, ruční granáty a pistole. Získanou výzbroj pak převezli partyzáni do obce.
Jedna skupina se vypravila do továrny v Semilech-Řekách, kde se vyráběly součástky pro německé rakety dlouhého doletu V1 a V2.
Povstání vypuklo předčasně, státní vlajky zase zmizely
Z Chuchelny se rozjely na všechny strany patroly, aby zjistily, jestli proti okupantům povstala i jiná města. Přidaly se však pouze Semily a také Železný Brod a Lomnice nad Popelkou.
„Jedna zpráva odporovala druhé,“ uvádí kronikářka. „Je však nesporné, že povstání vypuklo předčasně, a tak československé zástavy, které zavlály nad naší vískou, jsou opět ukládány tam, kde byly - do svých úkrytů.“
Současného starostu Šimka zaujaly v kronice stručné věty, jež vypovídají o nejistotě vzbouřenců z Chuchelny, takřka osamocených ve svém boji. „Zahraniční rozhlas z Londýna nic nehlásí a Praha vesele vyhrává. Všichni se ptáme, co bude dále,“ cituje Šimek z obecní kroniky.
Děj v Chuchelně pak nabral rychlý spád. Spojka přináší zprávu, že se od Železného Brodu blíží dvě nákladní auta, plně obsazená německými vojáky. Přes zátarasy však nepronikla.
Němci sesedli a donutili řidiče českého nákladního auta Václava Vodháněla, aby je dostal do Chuchelny oklikou po úvozové cestě. Před obcí ale Němci vyskákali a začali prohledávat les.
Vodhánělovo auto s závozníkem Beldou se pak řítilo do Chuchelny, aniž by její obránci tušili, že v něm už nesedí Němci. Řidiče nezastavil výstřel z pušky a u sokolovny se jeho vůz dostal pod palbu kulometu povstalců.
Těžce zraněný závozník Belda podlehl svému těžkému zranění v semilské nemocnici.
U studenta našli Němci zbraň. Popravili ho
Němci se 3. května do Chuchelny nedostali. Při zátahu na povstalce v lese však chytili studenta ze Semil Ladislava Richtra. Objevili u něj zbraň a v polích vedle lesa ho bez milosti popravili.
Když se ukázalo, že Němci nekapitulovali, stáhli se partyzáni z Chuchelny do osady Lhota a lesů kolem ní. Ze strachu před německou odplatou uprchly z Chuchelny také některé rodiny.
Povstalci narazili v noci na 4. května na německou jednotku o síle patnácti mužů. Vojáci wehrmachtu složili zbraně výměnou za slib, že mohou odejít, kam se jim zlíbí.
„Všichni jsme doufali, že je německá armáda úplně v rozkladu,“ stojí v kronice. „A přece přišly ještě chvíle velké hrůzy. Bylo to v sobotu 5. května. Od rána rachotily po silnici od Železného Brodu obrněné vozy německé armády ... Němci s pancéřovými pěstmi se plížili kolem domů jak vrahové a stříleli ihned, jakmile se někdo objevil na zápraží ... velitel naší bojové skupiny nařídil všem mužům, aby opustili blízké lesy a stáhli se k Tatobitům ... několik mladých chlapců zůstalo ukryto za hrobkou kamení v lese nad lhoteckou hájenkou, Němci se znamenitými dalekohledy viděli sebemenší hnutí a když náš mladičký a krásný černovlasý Olda Koucký vyhlédl zpoza hrobky, smrtící kule zlotřilého Němce ukončila jeho život...z vikýře na půdě jsme spatřily s dcerkami Alenkou a Olgou smutný průvod našeho povstání. Po hoření silnici šli chlapci a obklopeni německými vojáky tlačili trakař, z něhož bezvládně visely lidské ruce, narážející na tvrdou zem...že Němci měli plno strachu, jsme poznali, když k páté hodině odpoledne se stáhly všechny obrněné vozy na silnici a skopčáci opustili naši vísku.“
Mladík z Chuchelny padl v boji u Mříčné
Partyzáni z Chuchelny pak vypravili auto na pomoc Turnovu. Přepadli tam německý lazaret a vrátili se i s ukořistěnými zbraněmi. Poslední akci si připsali 8. května v Mříčné u Jilemnice.
„Tam vzplanul krutý boj a naše Víska ztrácí druhého mladého a zdravého synka, milého Jardu Kouckého (bratranec zastřeleného Oldřicha Kouckého, pozn. red.), který střelen do břicha umírá v semilské nemocnici,“ připomíná kronikářka. „V této poslední bitvě byl těžce zraněn do břicha Petr Vondra.“
Kronikářka uvádí, že během květnové revoluce padl rovněž občan Chuchelny Jaroslav Farský. Zemřel u Dvora Králové, kde pracoval.
„Byl bych velmi nerad, kdyby někdo zpochybňoval odvahu obyvatel Chuchelny a naše padlé v době před sedmdesáti lety jenom proto, že na začátku povstání byla snaha zabránit Němcům v odvezení výstroje z jejich vojenského skladu,“ shrnul starosta Šimek.
