Nestojíš za nic, nic neumíš, nikdo ti nebude věřit. Jen za minulý rok eviduje intervenční centrum Libereckého kraje, které pomáhá obětem domácího násilí, přes 280 případů. Ty jsou podle vedoucí Andrey Hermanové rok od roku těžší.
„Je tam hodně sexuálního násilí, což jsme v minulosti nikdy moc nezaznamenávali. Bylo tam taky, ale ne v takové míře. Vnímáme, že jsou hodně postiženy domácím násilím i děti,“ bilancuje Hermanová, jež působí v Centru intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje (CIPS LK) od jeho počátku v roce 2007.
„Tehdy jsme nevěděli, do čeho jdeme a co nás čeká. Byla to pro nás novinka. Model intervenčních center byl převzatý z Rakouska, učili jsme se novým věcem,“ líčí. Přesto i po těch letech vnímá, že veřejnost často netuší, co slovo intervenční znamená.
„Je potřeba o tématu mluvit mnohem víc. Spousta lidí pořád ještě neví, jaké jsou možnosti pro oběti domácího násilí u nás v kraji,“ potvrzuje Anna Provazníková, členka Rady Libereckého kraje pro resort sociálních věcí.
Poptávka po službách je vysoká
I když je poptávka po službách, které intervenční centra poskytují, vysoká, v Libereckém kraji ji zatím příliš nepocítili. Proto kraj ve spolupráci s Nadací ATREA, jež centrum podporuje materiálně i finančně, spustil informační kampaň Domov není strach. Na stejnojmenném webu ohrožení lidé najdou potřebné informace a kontakty. Také si zde mohou udělat testy, které jim pomohou s vyhodnocením jejich situace.
Navzdory rozšířené představě není mezi domácím a fyzickým násilím rovnítko. Agresoři se mohou na obětech dopouštět také ekonomického, sexuálního nebo psychického násilí.
„To je velmi náročná forma domácího násilí, kdy člověk úplně přestává být sám sebou a stává se názorem násilné osoby,“ popisuje vedoucí CIPS LK, které je příspěvkovou organizací kraje.
„Co se týká odchodů ohrožených osob, docentka Ludmila Čírtková (soudní znalkyně a policejní psycholožka – pozn. redakce) v podstatě říká, že musejí ten cyklus násilí absolvovat až šestkrát, než se z toho dokážou vymanit,“ dodává Hermanová.
Každý případ je ale individuální. Někdo vnímá, že se násilí začíná dotýkat i dětí, tak má tendenci situaci řešit. Pak jsou lidé – například v závislostních vztazích – kteří v nich setrvávají a věří, že se všechno může ještě nějak obrátit k lepšímu. Doufají a dávají další a další šance.
„My to vždycky říkáme policistům, protože pro ně je samozřejmě náročné, když se to opakuje v jedné rodině,“ přibližuje Hermanová, jež problematiku domácího násilí považuje za fenomén. „A my na to musíme tou optikou koukat. Není možné vnímat jeden ideální případ, kdy stát zasáhne, poskytne ochranu a ohrožená osoba se tam už nevrátí. Tak to v reálu není,“ zdůrazňuje.
Tři cíle nové kampaně
Nová kampaň má tři cíle. Jednak zvýšit povědomí o domácím násilí v Libereckém kraji, dále zviditelnit službu intervenčního centra a také zpropagovat síť těchto center po celé republice. Letáky jsou umístěné na recepcích či toaletách hotelů, aby lidé, kteří potřebují odbornou pomoc, snáze zjistili, komu si o ni říct.
Na přelomu roku informace distribuoval také Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou v tramvajích a autobusech.
Od ledna se intervenční centrum navíc rozrostlo o dalšího pracovníka, který je připravený reagovat na zvýšení poptávky o služby. Kromě každoroční konference Žijeme bez násilí kraj pořádá či chystá přednášky a semináře pro studenty, odborníky nebo pedagogy.
Pokračuje i odborný výcvik v metodě zvládání vzteku, kterým letos projde šestnáct odborníků z celého kraje. Cílem je vytvořit ucelenou síť specialistů, kteří dokážou pracovat s násilníky. A od 9. ledna začala v Liberci organizace Laxus nově poskytovat bezplatné odborné sociální poradenství také pro osoby dopouštějící se násilí.
Podle Hermanové se domácí násilí neprojevuje jen u určité věkové skupiny, velmi se dotýká třeba i seniorů. Jako příklad zmiňuje seniorku mezi 70 a 80 lety, kterou týrá její dospělý syn. „Seniorky nechtějí být samy, mají pocit, že za to může třeba alkohol, pokud dotyčná osoba pije, nebo kamarádi. Dávají jim šance před Vánocemi, když je zima, pak aby náhodou nehladověli a tak dále,“ uzavírá vedoucí CIPS LK.
Centrum v Tanvaldské ulici v Liberci prošlo rekonstrukcí, nově v něm najde zázemí i celá rodina. „Často tam přicházejí maminky s dětmi,“ konstatuje Provazníková. V krajním případě bude možné ve třech větších pokojích ubytovat i více rodin. S vybavením opět pomohla společnost ATREA, jež poskytla centru také byt pro oběti domácího násilí s utajenou adresou.
Intervenční centra fungují po celé republice, v Libereckém kraji mají pobočky kromě Liberce také v Jilemnici, Frýdlantu a České Lípě. Poskytované služby jsou bezplatné, anonymní a dostupné všem – bez ohledu na věk nebo pohlaví.
