Každý rok se v Česku postaví jeden milion metrů čtverečních výrobních hal, logistických center a skladů. Doktorandka Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec (FUA TUL) Tereza Nalezená svým výzkumem přišla s řešením, jak prázdné střešní plochy, které v létě navíc vytvářejí takzvané tepelné ostrovy, použít k zemědělským účelům.
Na střeše TUL postavila farmu, na které se nejvíce dařilo salátům. „Nejsem zelená aktivistka,“ říká Nalezená. Zároveň zdůrazňuje, že ke každé průmyslové hale vznikne třikrát větší asfaltová plocha, která znehodnotí zemědělskou půdu a zároveň brání vsakování vody.
„I laik vidí přibývající haly v české krajině a uvědomí si, že je něco špatně. Denně mizí tolik volné půdy, na které se staví zaasfaltované logistické parky s plechovými bednami podřízenými měřítku kamionů,“ upozorňuje na v Česku zcela běžný trend. Současně nastiňuje, v čem vidí budoucnost.
„Proto se ve své doktorandské práci snažím najít opatření ke snížení negativních vlivů výstavby hal na krajinu, sídla i společnost. Hydroponické pěstování, tedy pěstování bez hlíny, v živném roztoku, vidím jako jedno z možných a zároveň nejjednodušších řešení. Dokáže využít a ochladit prázdnou ‚střešní krajinu‘, která se v létě rozpaluje a vytváří tepelné ostrovy měst,“ dodává Nalezená.
 |
Projekt Salát na střeše, jehož je autorkou, zvítězil v posledním ročníku univerzitní soutěže Start-up TUL. Na něj Tereza Nalezená navázala a při svém ročním projektu Studentské grantové soutěže TUL nyní testuje s kolegy z FUA (Marie Omandani Pourghasem) a EF TUL (Petra Kašparová a Pavel Pelech) pilotní hydroponickou farmu na střeše univerzitní budovy E2.
Myšlenka celého snažení je jednoduchá. Má za cíl ukázat, že lze využít prakticky jakékoli stávající ploché střechy, především obřích hal, skladů potravin nebo supermarketů, k lokálnímu pěstování lehkých plodin v živném roztoku, tedy bez zeminy.
Předmětem výzkumu je i odpověď na otázku, zda má tento způsob využívání střešních ploch i ekonomický potenciál, což může být v budoucnu atraktivní pro projektanty, stavitele a v neposlední řadě developery.
Pěstírna s živným roztokem
V současnosti má Nalezená na univerzitě k dispozici pěstírnu sazenic s nasvíceným regálem, ve kterém koluje živný roztok. Na univerzitní střeše jsou čtyři stojany po dvou stech pěstebních slotech.
Nalezená dokázala, že vše je poměrně jednoduché na obsluhu, protože stačí dvakrát týdně zkontrolovat vodu, pH a živiny.
„Naše malá farma má velikost čtyř parkovacích stání, ale i tak dokáže vyprodukovat až tisíc rostlin – salátů, bylinek měsíčně. Na univerzitní střeše se zatím nejvíc daří salátu, který přežil liberecká krupobití, vichry i vlny veder,“ osvětluje Tereza Nalezená.
Ohromnou výhodu celého projektu spatřuje v tom, že jedním z produktů jsou potraviny, které člověk zužitkuje. A jak se zdá, vypěstované saláty jsou velmi oblíbené.
„Jsou čerstvé a výborné“
„Jsou skvělé, jsou naprosto čerstvé, protože se nevozí přes půl Evropy. My je máme vždy po ruce, ustřihneme vždy jen to, co potřebujeme. Toho nedocílíme od žádného dodavatele. Navíc chutnají výborně,“ hodnotí Pavel Hlad, provozovatel libereckých Kaváren Bez konceptu.
Měření za pomoci střešních čidel a termokamery navíc ukázalo, že zelená střecha dokáže výrazně ochladit okolí.
„Rozpálenou střechu univerzitní budovy farma ochlazuje stínem a odparem – teplota se v místě sníží až o dvacet stupňů Celsia. Může se to zdát málo, ale pro energetiku a chlazení budovy se počítá každá desetina stupně. Na střeše je najednou vlaho a živo, létají tam motýli, berušky, včely,“ hodnotí svůj výzkum Nalezená.
Použitelnost střešní farmy je v našich zeměpisných podmínkách možná od dubna do října, ale v Liberci chtějí jít dál a uvažují o hydroponickém skleníku, který by využíval odpadního tepla z budovy.
„To už ale bude náročnější projekt, který by se musel uskutečnit na střeše nově budované haly nebo supermarketu. Od toho jsme ale tým architektů a ekonomů, abychom s projektem a realizací pomohli,“ uzavírá Nalezená.
