Žítkovské bohyně žily po staletí v utajení a záviselo na tom nejen jejich bezpečí, ale i samotná účinnost jejich léčebných metod. Tajemství bylo důležitou ingrediencí každého jejich léku.
Kateřina Tučková se netají tím, že ve své knize z roku 2012 popisuje skutečné události a pracuje s příběhy reálných osob.
„Ke kraji žítkovských bohyní mám i po letech od vydání knihy stále velmi vřelý vztah,“ říká Tučková. „Za dobu, co jsem tam během psaní jezdila, jsem zažila mnoho nového a objevného. A to dobrodružství vlastně pořád nekončí – s každým novým překladem nebo adaptací se ke mně bohyně vracejí trochu jinak,“ pokračuje úspěšná spisovatelka.
Nyní příběh ožije v libereckém Malém divadle. Na jevišti se potká celá dámská šatna. Doru, která na Žítkové pátrá po osudu své rodiny, ztvární Veronika Korytářová. Jejího postiženého bratra Jakoubka vytvoří letošní absolvent brněnské JAMU Michal Květák. Bohyni Surmenu, která sourozence vychovala, představuje Markéta Tallerová, poslední bohyni Irmu Jana Hejret Vojtková. Všechny mužské protihráče příběhu zastane Martin Stránský.
„Režisérka Diana Šoltýsová pracuje se sugestivními obrazy v úzkém propojení s výtvarnou složkou inscenace Agnieszky Páté-Oldak. Kostýmy jsou nedílnou součástí scény i hereckého jednání,“ přibližuje dramaturgyně Lenka Chválová.
„Vycházejí z estetiky kopaničářského lidového kroje. Motivy zdobící oděv se stávají stopami rodového příběhu, který si postupně skládá románová hrdinka Dora. Jako by dávné generace žen zašívaly své denní starosti do krojových výšivek,“ dodává.
