Termín Český ráj je přitom starší - poprvé jej použil novinář Václav Durych v roce 1886. „Jezdil do Sedmihorek a spolu s dalšími lázeňskými hosty se pro tento název rozhodli,“ líčí Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje.
V Českém ráji se tehdy masivně prosazovala turistika, jejíž boom odstartoval první předseda Klubu českých turistů Vojta Náprstek, který sem přivedl skupinu výletníků, mezi nimiž byl i básník Jaroslav Vrchlický.
Zdejší kraj jim tolik učaroval, že mu v Praze prokázali úžasnou reklamu. Vlaky jedoucí od Prahy byly od té doby plné turistů.
Vyrojila se obří skupina lidí, kteří začali Český ráj propagovat a také dokumentovat.
„Byl to malíř Jan Prousek, historik Josef Pekař a Josef Vítězslav Šimák, etnografové Jana a Josef V. Scheybalovi, ředitel Muzea Českého ráje Jan Knob, básníci Vincenc Matina a Václav Renč a hlavně fotograf a mineralog Jiří Šolc,“ dodává Jakouběová. Právě Šolc v roce 1955 prosadil, že v Českém ráji vznikla CHKO.
Řada významných osobností
Jeho bohatou vědeckou pozůstalost spravuje Muzeum Českého ráje, které ji u příležitostí šedesátého výročí CHKO právě vystavuje.
Další významnou osobností Českého ráje byl i Vojtěch Kopic, lidový umělec, který do skal nedaleko Kacanov vytesal desítky plastik. Z dnešního hlediska by to byl vandal, Kopice však docenila až historie.
„Vysoko na skalních stěnách vytvořil výjimečné dílo, které se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo našimi naivními umělci vytvořeno,“ potvrzuje Vladimíra Jakouběová.
Český ráj „zrodil“ ale i řadu novodobých osobností, například nejslavnějšího českého horolezce Josefa Rakoncaje. Než začal dobývat osmitisícovky, učil se lézt na místních pískovcových skalách Břízka a Pěstička.
„Co si pamatuji, tak po vyhlášení CHKO Český ráj se zaváděly různé regule, které omezovaly naši horolezeckou činnost. Často to vedlo až k absurditám, dnes nad tím člověk mávne rukou, ale tehdy to vedlo až k návrhům k zákazu lezení,“ vzpomíná Rakoncaj.
Lidová architektura i středověká sídla
Rakoncajovi, stejně jako ostatním, učarovalo neopakovatelné spojení skalních měst s hlubokými údolími, rybničními soustavami, sopečnými vrcholy s ojedinělou bezprostřední blízkostí lidských sídel.
„Nikde jinde v Evropě nenajdeme na poměrně malém prostoru tolik klenotů lidové architektury, středověkých sídel, cenných biotopů, rybníků, pískovcových skalních měst. Prostor, ve kterém je místo pro člověka, jeho život i rekreaci v cenných krajinných scenériích a biotopy s řadou vzácných a ohrožených druhů,“ komentuje Jan Mocek, ředitel CHKO Český ráj.
Kde je v Českém ráji nejkrásněji? Co člověk, to jiná odpověď. Turisticky nejfrekventovanější jsou hrady a zámky, „ráj“ však nabízí nové zážitky i těm, kdo ho zdánlivě již procestovali.
„Nejčastěji se toulám Příhrazskými skalami. Každý jistě zná Drábské světničky nebo Komárovský rybník, ale málokdo už Hynštu, Duhovou skalní bránu či bránu Doga, kaňony Krtola, Vlčí důl. Vylézt na Starou hradu, stát vysoko nad údolím ponořeným do mlhy a pozorovat vycházející slunce nad Troskami, je parádní zážitek,“ prozrazuje Marián Kábele, fotograf a provozovatel regionálních projektů Český ráj pro všechny a Ze vsi.
Krajina Českého ráje se sice zformovala již ve druhohorách, teprve člověk z ní ale učinil cosi unikátního. A přestože v dobách komunismu přírodě spíše škodil, dnes svůj dluh zase splácí.
„Po vymizení sokola, kterého má CHKO ve znaku, nastal jeho návrat v 90. letech. Žije tu například i orel mořský, luňák, výr, kulíšek. Zimují zde ptáci ze severu. Mezi nejvzácnější rostliny patří evropsky významný vláskatec tajemný nebo orchidej hlízovec Loeselův,“vypočítává Jan Mocek.
