Výstava „Ve znamení tří deklarací“ ukazuje desítky českých šlechticů jako statečné a čestné lidi, oddané své vlasti navzdory nebezpečí, že přijdou za Hitlerovy hrůzovlády o majetek a životy. Panely s příběhy odbojných šlechticů se ukrývají příznačně v Erbovním sále jilemnického zámku.
„V době nacistické okupace v říjnu 1939 navštívil protektorátního prezidenta Emila Háchu František Schwarzenberg a předal mu třístránkové prohlášení s podpisy více než osmdesáti představitelů starých šlechtických rodů,“ říká ředitel jilemnického muzea Jan Luštinec.
„Nehledě na tlak nacistických okupantů, aby se poněmčili, se ve své deklaraci odhodlaně hlásili k českému národu. Šlo přibližně o třetinu ze všech šlechtických rodů na území Čech a Moravy.“
Deklaraci věrné české šlechty bral nacistický okupační režim jako nepřátelský akt. Jejímu říjnovému prohlášení navíc předcházely dvě podobné deklarace. První vznikla v září 1938 před rozbitím Československa Mnichovskou dohodou a druhá v lednu 1939, dva měsíce před obsazením země hitlerovským Německem.
Mezi vůdčí osobnosti, na jejichž popud se deklarace zrodily, se zařadil například Zdenko Radslav, hrabě Kinský z Vchynic a Tetova. Rodové větvi Kinských dal Borgo nyní patří hrad Kost.
Kinský se stal terčem útoků
Hrabě Zdenko Radslav Kinský na prohlášení věrnosti českému národu doplatil - podobně jako řada dalších šlechticů.
„Na jeho majetek uvalily německé okupační úřady nucenou správu,“ upozorňuje Luštinec. „V květnu 1945 se hrabě Kinský zapojil do povstání proti německým okupantům.“
Od roku 1947, kdy sílila moc KSČ, se však Kinský stal terčem útoků, naprosto převracejících jeho věrnost českému národu během druhé světové války. V červnu 1948 raději republiku opustil a zemřel v roce 1975 v Římě.
Na deklaraci z října 1939 je rovněž jméno Jindřicha Kolowrata - Krakowského, jemuž právě Jilemnice vděčí za záchranu před nacistickými okupanty v květnu 1945.
„Jilemnice povstala proti Němcům, ale jednotky Volksturmu z Vrchlabí dobyly předměstí a chystaly se vtrhnout do středu města,“ připomíná Luštinec.
Němci drželi desítky zajatců
„Na straně obránců města byli již dva padlí a Němci drželi desítky rukojmí. Kolowrat - Krakowský žil ve vile v nedalekém Košťálově, v kritických chvílích se oblékl do vojenské uniformy a vydal se vyjednávat s Němci. Nekompromisně jim oznámil, že zastupuje jednu z mocností a pokud boje neustanou, čeká Němce tvrdá odplata. A skutečně, o půlnoci se v hostinci U Labutě podepsalo příměří.“
Někteří šlechtici se během druhé světové války stali příslušníky československého zahraničního vojska. Třeba Eduard Lobkowicz působil jako styčný důstojník jednotek na Blízkém východě. Další šlechtici vstoupili do domácího odboje a pomáhali partyzánským skupinám.
„Představitelé rodů, kteří podepsali deklaraci z října 1939, si zaslouží uznání,“ tvrdí Luštinec. „Odmítli se dát k Němcům a řekli jasně, že zůstanou Čechy, i když věděli, že jim hrozí ztráta jejich majetku a osobní perzekuce. Ptám se - kolik lidí by se dnes zachovalo stejně jako tehdy oni?“