Modus je největší tuzemský výrobce LED svítidel, většinu své produkce vyváží do Evropy i za její hranice. Zaměstnává 450 lidí a jeho tržby loni překročily miliardu korun. Modus přitom začínal před čtvrtstoletím jako malá firmička v panelákovém bytě v Praze. „V dětském pokojíčku, který jsem sdílel se sestrou, byl sklad obalového materiálu. V obýváku se pájelo,“ vzpomíná na začátky Jan Kavka, obchodní manažer a syn jednoho z majitelů firmy.
Podle vámi zveřejněného hospodářského výsledku jste měli loňský obrat 1,02 miliardy korun. Je to pro vás důležitý milník?
Hranici jedné miliardy jsme překročili už v roce 2017, loni jsme to zopakovali. Pokládám to za velký úspěch. Dvě třetiny naší produkce jde na export, vyvážíme hlavně do Německa, Holandska, Finska, Rakouska. Naše svítidla putují ale i do Kuvajtu, Afghánistánu nebo na Nový Zéland.
Liší se světové trhy nějak od českého?
Každý trh je jiný. Některé jsou konzervativní, Maďaři si stále potrpí na konvenční svítidla, tedy zářivky. Finové zase chtějí pouze LED svítidla. Skandinávci navíc mají rádi závěsná světla, Češi naopak vestavná stropní svítidla. Kdybych to měl zobecnit, tak platí rovnice, že národy, které nejvíce třídí odpad, nejvíce používají a žádají LED technologii.
Jak se vám podařilo tam vůbec proniknout v té obrovské konkurenci z Asie?
Nám historicky pomáhá pojem Československo. Ve spoustě zemí má ten termín pověst dobré průmyslové země, značka „Made In Czechoslovakia“ pořád na lidi ve světě funguje, je to záruka kvality. Nám to pomáhá hlavně na Balkáně, ale i jinde. A to i za cenu toho, že doprava do některých zemí kontejnerem po moři ten produkt docela prodraží.
Zastavme se ještě u té miliardy. Dokážete to převést na prodané zboží?
Pro představu může sloužit, že týdně u nás vznikne 25 tisíc svítidel, z toho je 60 procent LED. Obrat samozřejmě není zisk. Z něj postupně investujeme peníze do rozvoje firmy, za posledních pět let jsme do inovací dali přes 162 milionů korun.
Pamatujete si ještě na začátky vaší firmy?
Na začátky podnikání těsně po revoluci si dobře pamatuji – sklad obalů v dětském pokojíčku, který jsem sdílel se sestrou (smích), kancelář a drobná výroba v obýváku. Poté v roce 1994, šest společníků, kteří se dobře znali právě z tohoto období, založilo Modus a začali jsme vyrábět opravdová svítidla.
Když se řekne svítidlo, každý si představí buď lampičku nebo lustr se žárovkami a nebo zářivku u stropu. Něco mi říká, že dnešní trend je už jinde...
Přesně tak. Svítidla s klasickými žárovkami se pomalu vytrácejí, stejně tak svítidla se zářivkami. Z dnešního pohledu zářivky již nejsou tak úsporné. Pro nás nyní nastává „doba LEDová“, tedy masivní nástup LED svítidel. Nebál bych se to nazvat revolucí. Přišlo to před sedmi lety, museli jsme kvůli tomu měnit výrobu, mohutně investovat, učit se tuto technologii...
Proč je zájem o LED svítidla tak velký?
Úspora a životnost. Dnes není problém nahradit staré zářivkové svítidlo LEDkovým, které svítí stejně, ale má o 60 procent nižší spotřebu a vydrží řádově déle.
Někde jsem četl, že světelné zdroje založené na technologii LED vyzařují mnoho světla v modré oblasti spektra, a blokují „spánkový“ hormon melatonin, což není zdravé.
To platilo tak před sedmi lety. Tehdy skutečně byla účinnost LED čipů menší, proto se používala bílá barva, protože taková víc svítí. Dnes není problém vyrobit LED čip s teplotou chromatičnosti tři tisíce Kelvinů, což je krásně teplá nažloutlá barva blízká žárovkovému světlu, na niž jsme všichni zvyklí. Dnes je účinnost čipů vysoká, každé tři měsíce máme nové generace čipů, už není potřeba používat jen bílou.
Trošku se v tom ztrácím, to jsou Kelviny, LED čipy... Jak by si tedy člověk měl doma svítit?
Barevná teplota, odborně teplota chromatičnosti, je vyjádření barvy, kterou vyzařuje dané svítidlo. Co se týče domácnosti – do obýváku, kde relaxujete, doporučuji svítidlo o teplotě 2700 Kelvinů, tedy teplou bílou. Do kuchyně nebo koupelny, kde se chcete soustředit, můžete volit třeba i 5000 Kelvinů, tedy chladnější bílá. Platí ale poučka, že svítidlem je třeba i mobil nebo tablet, neměl byste je tedy používat v ložnici, neboť pak neusnete. Modrá složka spektra tam skutečně je.
Takže zářivky už jsou vlastně takové retro?
Dá se to tak říct. Každý rok nám výroba konvenčních zářivkových svítidel klesne o deset procent. A samozřejmě celý trh se chová stejně. Trend nasvědčuje tomu, že svítidla LED zcela nahradí klasická svítidla. Nevím ale, kdy se to stane.
Pamatuji se, že za komunismu byl pánem ten, kdo měl doma stmívač žárovek vedle vypínače. Dnes se s tím už nesetkávám...
Vracejí se do módy. LEDky jsou totiž vhodné ke stmívání. Odvděčí se vám za to nižší spotřebou a ještě delší životností. Zářivky nemají stmívání rády, jejich životnost to naopak zkracuje.
Jakých chyb se lidé při osvětlení domácnosti dopouštějí?
Často nemají jasno v tom, jestli chtějí design, nebo jim jde o funkčnost. Bodové osvětlení je sice pěkné, ale oslňuje. Čím menší je světelný bod, tím je oslnění větší. Trend je používat naopak větší svítidla. Proto je dobré používat LED panely 60 x 60 cm, kde svítí celá plocha. Je pod ním příjemněji.
Vy máte v kanceláři na stropě z LED svítidel složený obraz oblohy. To se také vyrábí, nebo jde o nějaký výstřelek?
Říkáme tomu falešné nebe. Je to LED panel a deska je potištěna motivem oblohy. Děláme to na zakázku. Může tam být jakýkoliv obrázek, třeba letadlo, strom... je to velice oblíbené v nemocnicích. Lidi tam leží celé dny na posteli a nechtějí koukat do bílého stropu. Co si zákazník pošle za fotku, to tam může mít.
Na vašich stránkách píšete, že umíte vyrobit i takzvaná chytrá svítidla. Co to přesně je?
To jsou svítidla, která mezi sebou komunikují a udržují si osvětlenost na předem definované úrovni. Lidi v kancelářích tak s kolegy nemusejí bojovat o to, kdo si chce svítit a kdo ne. Když tedy venku svítí sluníčko, světla se sama ztlumí. Ve svítidle je senzor, který si to hlídá. A nebo si to můžou lidi ovládat mobilním telefonem přes aplikaci, kde si mohou sami nastavit teplotu světla a jeho intenzitu. Mohou si třeba naprogramovat, že tato světla jim budou ráno svítit více teple, kolem poledne studeně a večer zase více do tepla. Kopírují cyklus, na který je lidské tělo zvyklé od slunce ještě z dob, kdy žádné umělé osvětlení neexistovalo. Ani slunce přece nesvítí celý den stejně. V Dánsku už je třeba předpis, že nové školky musí mít tato svítidla, aby umělé osvětlení respektovalo cyklus slunce.
Potýkáte se s konkurencí levných dovozových svítidel z Asie. Je to problém?
Já si na ně nechci stěžovat, oni nás posouvají dál. Dříve jsme vyvíjeli jeden nový model svítidla ročně. Dnes, když je konkurence Číny větší, je to osm modelů ročně. Čínské svítidlo na první pohled nepoznáte, ale občas obsahují levnou elektroniku, která má nízkou frekvenci, poblikává a bolí z toho oči.
Co radíte?
Když kupujete jedno světlo do garáže, tak nad tím nemá smysl přemýšlet. Ale pokud řešíte firmu, měli byste požadovat od prodejce informaci, jaké čipy používá, pídit se po výrobci. Nevybírat si světlo podle fotky.
Vaše firma je známá tím, že zaměstnává vězně ze Stráže pod Ralskem. Co z toho máte?
Spolupráce trvá už dvanáct let. Pracuje u nás šedesát vězňů. Firma ušetří, to není tajemství. Výhoda je v tom, že můžeme regulovat stavy. Výroba svítidel je sezonní záležitost a v nějakých měsících je méně práce. Stačí zavolat do věznice a můžeme si říct, kolik vězňů momentálně potřebujeme.
Oni jsou pro vás taková agentura.
Dá se to tak říct. Profitují z toho ale i vězni a věznice. Tím, že máme vězně, nepociťujeme problém plynoucí z nízké nezaměstnanosti. My jsme s nimi spokojeni. Jsou vděční, že mohou pracovat. Kdybyste byl celý den zavřený na cele se čtyřmi chlapy, taky byste byl rád, že se dostanete ven. My se k nim chováme slušně, jsou na pracovišti s ostatními lidmi.
