Pozoruhodné je, jak má tramvaj krátký rozvor a dlouhé převisy skříně. „Dvounápravové vozy to takhle mají. Když se podíváte na boveru nebo na emtéčko, je to stejné,“ říká Tomáš Krebs z Boveraclubu.
Tramvaj může jezdit libovolným směrem, proto má na obou čelech přední i zadní světla. Ta přední zčásti zakrývá nalepený kousek černé pásky.
„To mají Němci všude a já si vždycky jen domýšlel, k čemu to je. Bylo to proto, aby se řidiči tramvají při křižování na výhybnách na jednokolejných tratích navzájem neoslňovali,“ objasnil Krebs.
Německých tramvají má Boveraclub hned několik. „Jednu koupil před sedmi lety náš člen z bývalého východního Německa Helge Mai. Ta byla jednosměrná, vyrobená v Praze v ČKD. Po vyřazení stála dobu v nějakém průmyslovém areálu a byla dost poničená. Nemá trakční motory, ale jinak je kompletní. Je možné, že ji rozebereme na náhradní díly,“ zamýšlí se Krebs.
„Pořídili jsme ji hlavně kvůli tomu, že to byla německá tramvaj vyrobená v Československu. To je unikát a moc se o tom neví,“ doplňuje.
Gothy jezdily od poloviny padesátých let
Loni zjara pak Boveraclub od fandů z Německa dostal informaci, že ve městě Jena rozprodávají staré tramvaje.
„Mimochodem, Jena byl poslední dopravní podnik v Německu, kde ještě dvounápravové tramvaje jezdily v pravidelném provozu až někdy do začátku tisíciletí,“ zdůraznil Krebs.
Nabízeli tehdy vlečný vůz rovněž vyrobený v ČKD; v současnosti také stojí v areálu výstaviště kousek od vchodu do Technického muzea.
„Sáhli jsme po něm a když už jsme ho přebírali, optali jsme se, jestli by neprodali také jejich školní tramvaj pro výuku řidičů. Byla kompletní, pojízdná. Trvalo to asi půl roku, než se nám je podařilo ukecat,“ usmál se Krebs. A do Liberce se přestěhoval také v úvodu zmíněný vůz z třiasedmdesátého.
Obousměrné tramvaje nesoucí jméno Gotha a jezdící po celém východním Německu byly vyráběny od druhé poloviny padesátých let.
V roce 1964 rozhodla Rada vzájemné hospodářské pomoci, že tramvaje pro země východního bloku bude vyrábět pražská ČKD. Tam se v letech 1967 a 1968 vyrobilo 117 motoráků a 116 vlečných vozů.
„Smíchovská Tatra později na sklonku šedesátých let začala dodávat do Německa tramvaje řady T, ale ty se v menších městech nevešly do ulic,“ vylíčil Krebs.
Tramvaje vyráběly díky podfuku
Němci se proto vrátili k výrobě těchto vozů. Vznikaly v letech 1970 až 1976 ve vagónce na berlínském předměstí Schöneweide.
„Mají podobný design jako předchozí vozy včetně těch vyráběných v ČKD. Liší se ale tím, že na boku mají čtyři okna místo tří a jednodílné vstupní dveře místo dvoudílných,“ informoval Krebs.
Nesly označení Rekowagen. „To bylo proto, že Němci při jejich výrobě obešli nařízení o monopolní výrobě tramvají v Československu. Udělali to tak, že tyhle nové tramvaje deklarovali jako rekonstrukce těch původních vozů. Dopravní podniky dodaly nějaké staré díly, u Berlína vyrobili novou tramvaj a vydávali ji za rekonstruovaný vůz,“ pousmál se Krebs.
RAW jezdily asi úplně nejvíc v Berlíně, než tam dorazily československé vozy KT4. „Je zajímavé, že jich je spousta i v muzeích po světě. Třeba v Norsku, Velké Británii, Holandsku nebo Turecku. Mám pocit, že se dostaly i do Austrálie,“ uzavřel Krebs.
