Do sbírek přitom zasáhl pouze v oddělení sukulentů, o něž se stará Hana Eichlerová. Ta už dostala od ředitele také výpověď. „Je to osobní msta, ale nejhorší na tom je, že to odnesly ty rostliny,“ říká zahradnice.
V botanické zahradě pracuje se svým manželem téměř třicet let, ale podobnou čistku prý ve svém oddělení nezažila. Proti výpovědi se chce bránit i soudní cestou.
„K tomuto kroku jsme se opravdu odhodlávali dlouho. Ale výpověď byla neoprávněná, svou práci mám ráda a nejsem si vědoma toho, že bych něco dělala špatně,“ podotkla zahradnice.
Podle Studničky jsou obvinění zahradníků nesmyslná.
„Ze sbírek jsou plynule a často vyřazovány takové druhy, které se po léta nevystavovaly, nemají ani do budoucna účelné využití, a to bez ohledu na to, zda jsou na seznamu CITES anebo nikoli. Botanická zahrada totiž s rostlinami neobchoduje a zákon CITES se týká pouze ochrany ohrožených rostlin před obchodem,“ vysvětlil ředitel.
Jenže Hana Eichlerová tvrdí, že zahrada přišla o vzácné rostliny, staré i desítky let. Příkaz ředitele, aby sbírku „probrala“, jí přišel jako poprava sukulentů.
„Několik málo kusů rostlin bylo darováno do skleníku v Libochovicích, kde pro ně ale nejsou vhodné podmínky, naprostá většina vyřazených rostlin ale byla surově zlikvidována, vyhozena do kontejneru. V celém mém okolí a v historii botanické zahrady jsem se nesetkal s takovou bezohledností vůči rostlinám jako v tomto případě. Vždyť zmizela třetina sbírky sukulentních rostlin, tedy 378 druhů,“ popsal Zdeněk Eichler, hlavní zahradník.
Cena rostlin? Odhadem 250 až 500 tisíc
Cenu vyřazených rostlin odhaduje na čtvrt až půl milionu, s ohledem na dlouhodobé pěstování a sbírkovou hodnotu. „Mezi vyřazenými rostlinami bohužel byly i rostliny vedené na seznamu CITES, a to 81 kusů rodu Euphorbia a 90 kusů rodu Aloe,“ podotkl zahradník.
„Nejvíce mě zaráží, že skleník jsem vždy udržovala, navrhovala a doplňovala sama, až do dubna jsem dostávala odměny za dobré vedení sbírek,“ upozornila Eichlerová.
Jedním z důvodů pro její výpověď byl prý živnostenský list, na jehož základě se starala ještě o jednu zahradu. Podnikání ale ukončila už v srpnu, výpověď pak přišla o dva měsíce později.
„Botanická zahrada nesmí být spojována s obchodováním a podnikáním s rostlinami a zahradničením. A právě v této oblasti postupovala paní Eichlerová nesprávně a poškodila flagrantním způsobem botanickou zahradu,“ zdůraznil Studnička.
„Připomíná to šikanu“
Eichlerovi už se obrátili i na primátora Liberce, a také na jeho náměstka Ivana Langra. Ten je nadřízeným ředitele a celou situací se zabývá už od října.
„Zadal jsem si nezávislý posudek od specialisty na sukulenty z jiné vyhlášené botanické instituce, abych k věci získal i nezatížené stanovisko. Nově jsem si vyžádal ještě další podpůrné informace v oblasti nakládání s CITES exempláři, abych v dohledné době mohl dojít k nějakému jednoznačnému závěru,“ zmínil.
Do pracovněprávních vztahů prý mluvit nemůže. Ty jsou v ředitelově kompetenci, do níž může zřizovatel vstoupit pouze v případě, pokud by měla špatný vliv na činnost zahrady.
Za Eichlerovými ale stojí i Klára Kasperová, která v botanické zahradě pracovala téměř šest let.
„Myslím, že vyhodit tolik rostlin, z nichž některé skončily v kontejneru, je velkým pochybením ředitele. A nechápu to, měla jsem dojem, že mezi ním a manželi Eichlerovými je užší vztah, jezdili spolu na expedice a podíleli se i na architektuře expozic. Ale poslední dobou měl k paní Eichlerové nesmyslné výtky i příkazy, až to připomínalo šikanu,“ prohlásila Klára Kasperová.
Eichlerová je ze všeho smutná. „Bylo to pro mě více než zaměstnání. Když jsem někde objevila kytku, která je skvělá a nemohla jsem ji koupit, tak jsem ji koupila za své. Mezi vyhozenými rostlinami byly i osobní dary od různých pěstitelů. Tímhle krokem vrátil ředitel naši sbírku o patnáct let zpátky,“ uzavřela.
