Pětasedmdesátileté Anně Bokové, za svobodna Řezáčové, by člověk hádal snad o deset let méně. Bývalá československá sprinterka z Liberce v sobě atletickou minulost nezapře. Do sportu je zapálená a energii by mohla rozdávat.
Emotivním vyprávěním se v myšlenkách vrací nejen na stupně vítězů, ale i před ostřelované Národní muzeum v srpnu roku 1968, kde měla namále. Mezitím se probírá svými medailemi, fotkami i výstřižky z novin, které pro ni schovával tatínek.
Oni do toho šili bezhlavě. Ženy, děti, bylo jim to jedno. Stejně jako teď na Ukrajině.
