Ve své době patřil tento autoservis k nejmodernějším v tehdejším Československu. Otevřen byl 26. května 1977 v dnešní Hodkovické ulici (autoservis Likov fungoval do 90. let, pak jej vystřídala společnost Auto Enge a.s., dnes je tam Car Centrum Liberec). V pátek od otevření uplynulo 40 let.
Při té příležitosti se v 16 hodin sešli zaměstnanci i motorističtí přátelé v liberecké restauraci Václavka. „Na otevření byla i televize,“ vzpomíná Jiří Fopp, který v autoservisu od jeho prvního dne pracoval jako přejímací technik.
Dobový liberecký Vpřed napsal: „Nový servis v Liberci–Rochlici je vybaven nejmodernějšími diagnostickými přístroji, válcovou zkušebnou výkonů motorů ASH 200, jedinými v kraji.“
Technologie stála dva miliony tehdejších korun. Autoservis se zaměřoval na opravy všech modelů vozů škoda a VAZ Žiguli. Dělal i garanční prohlídky Škody 105, 120 a modelů Vaz.
Cizince v servisu neodmítli
Díky Jiřímu Foppovi nesl autoservis označení v angličtině. Dnes jde o běžnou věc, v normalizační ČSSR ale nepatrná změna písmenek pobuřovala.
„Pokud projížděl cizinec v zahraničním voze a měl problém, neodmítli jsme ho. Aby byl nápis mezinárodně srozumitelnější, prosazoval jsem nápis Autoservice. Trvalo půl roku, než se to podařilo. Myslím, že to bylo poprvé v Československu. Byla to doba nejtvrdší normalizace a tehdejší představitelé se báli toho, že výrazy v angličtině budou propagovat Západ,“ řekl Jiří Fopp.
Představu dobového autoservisu dnes navodí scény z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Především pasáže s úplatky. „Film realitu značně zkreslil. Zákazník u nás maximálně zaokrouhlil při placení cenu nahoru. Kvůli plnění plánu byli u nás zákazníci vítáni. Jiné to možná bylo v Praze, kde bylo hodně aut a málo servisů,“ vzpomíná Fopp.
Podle něj byl servis pod několikerou kontrolou. „Inkognito nás testoval i Svět motorů. Vyhodnocoval pak celý proces od přejímky, přes opravy až po dodržení výše předběžné ceny. Ta se tehdy nesměla v určitých procentech odchylovat. Dnes jsou rozdílné hodinové ceny, proto se předběžná kalkulace konečné ceny v různých servisech značně liší.“
Ženy do servisu moc nejezdily
I s garančními prohlídkami odbavil servis asi 50 aut denně. Novinkou tehdy bylo, že se na příjmu pracovalo od 6 do 18 hodin včetně služby pro zákazníky na dílně. „Prodlouženou stálou službu včetně soboty do dvanácti by dnes jistě uvítalo mnoho zákazníků,“ míní Fopp.
Všímá si i toho, že oproti dnešku jezdilo dříve do autoservisů velmi málo žen. „Mám také dojem, že při reklamacích měli zákazníci větší znalosti. Nenechali by se tolik přesvědčit o nutnosti víceprací. Většinou se to dnes děje kvůli přemíře elektroniky ve vozech,“ líčí Fopp.
„Na druhou stranu dnes v mnoha servisech půjčují na dobu opravy náhradní vůz a to je příjemné. Řidič nepocítí omezení ve svých aktivitách.“
