Vínovožlutý armádní dres oblékal také medailista z letní olympiády, bronzový volejbalista z Mexika 1968 Josef Smolka. Nyní se v Dukle připravují mimo jiné dvě snowboardové hvězdy - olympijská vítězka Klára Samková a mistryně světa Ester Ledecká.
Řada osobností, spojených v letech 1956 až 2016 s libereckou Duklou se potkala minulý týden v libereckém Interhotelu Zlatý lev, aby oslavili jubileum svého armádního klubu. U jednoho stolu si povídali skokani ze slavné party trenéra Zdeňka Remsy Rudolf Höhnl, Zbyněk Hubač, František Rydval a Dalibor Motejlek.
Höhnl získal bronz na mistrovství světa ve Falunu 1974, Motejlek jako reprezentační trenér dovedl Jiřího Parmu v roce 1987 k titulu mistra světa, Pavla Ploce ke stříbru a bronzu na olympiádě 1988, Jiřího Malce tamtéž k bronzu.
„Na žádné jiné zimní olympiádě nestáli dva naši závodníci najednou na stupních vítězů jako v Calgary Ploc s Malcem,“ vrátil se Motejlek k úžasným dobám českého skoku na lyžích. „Mně se nepodařilo nikdy získat medaili na olympiádě nebo na mistrovství světa, tak jsem k ní chtěl přivést jako trenér kluky. Na olympiádě v Calgary se navíc povedlo, aby všichni čtyři naši skokani skončili do patnáctého místa.“
O stůl dál se dali na oslavě ve Zlatém lvu dohromady sdruženáři, kombinující běh na lyžích se skokem. Na olympiádě nikdy nezískali medaili, přesto dosahovali skvělých výsledků. Tomáš Kučera skončil v Grenoblu 1968 čtvrtý a v Sapporu 1972 šestý. Miroslav Kopal obsadil v Calgary 1988 sedmé místo, Pavel Churavý ve Vancouveru 2010 páté místo.
Slavný volejbalový rod . Bronzový medailista z olympiády 1968 v Mexiku Josef Smolka se svým synem Josefem.
„V Dukle i v reprezentaci jsme prožili nádherný život,“ upozornil Kučera. „Zůstaly nám krásné vzpomínky, jedna z věcí, které se nedají koupit.“
Kučera připomněl časy, kdy sdruženáři cestovali v dvacetistupňovém mrazu na závody do Německa v automobilu Robur bez zadního skla. „Náš řidič musel odjet z vážných rodinných důvodů domů, vystřídal ho Pepa Lánský, ale nemohl dostat rukou na řadicí páku, která byla moc vzadu. Seděl jsem na sedačce za Pepou a řadil za něj,“ dodal Kučera. „Při skokanské části závodů byla v Německu strašná zima. Robur jsme měli pořád nastartovaný a než jsme šli skákat, odklopili jsme kapotu a ohřáli se aspoň trochu nad motorem.“
U stolu volejbalistů Dukly nechyběl ani Vlastimír Lenert, účastník olympiád v Montrealu 1976 a Moskvě 1980. Na první z nich získal s československým týmem skvělé páté místo. V Dukle hrál Lenert v letech 1970 až 1983.
„Vyhráli jsme pět titulů mistra republiky a jednou Pohár mistrů evropských zemí,“ uvedl Lenert. „Měli jsme skvělou partu. Když se mezi námi objevily problémy, natvrdo jsme si je vyříkali v hospodě a zase jsme jeli dál.“
Lenert volejbalem stále žije. V liberecké Slávii trénuje mladší žáky. „Výběr není tak velký jako za našich časů, hodně dětí nám odvádí hlavně florbal,“ prozradil. „Když k nám přijdou, jen málokdo z nich udělá v deseti letech kotrmelec popředu, natož pozadu. Tak s nimi dělám i gymnastiku. Těší mě, když je volejbal baví a odtáhne je od počítačů.“
