JIŘÍ STRACH: Byl Cimrman sparťan, nebo slávista?
V roce 1893 Cimrman přišel s myšlenkou založit AC Spartu a o tři roky později ho napadlo založit SK Slavii. Protože miloval oba kluby jako své děti, fandil oběma. Na jejich vzájemná utkání však zásadně nechodil, utrhlo by mu to srdce.
JAN TŘÍSKA: Proč se synem nenatočíte pokračování Obecné školy?
Vypadá to, Honzo, že natočíme její nultý díl. Film se bude jmenovat Po strništi bos.
DANIELA KOLÁŘOVÁ: Zdeňku, vzpomeneš si na kardinála Vlka na Hradě?
Milá Dano, vzpomenu, ale nevím, jestli čtenáři pochopí, že jsme si při natáčení Vratných lahví krátili čas dětinskou představou, že v noci se u svatovítské katedrály ozývá vytí.
JANA PLODKOVÁ: Jaký je Váš recept na lehkost bytí v dnešní době?
Recepis nemám. Zkouším vylehčit bytí děláním. Většinou děláním legrace.
JIŘÍ SUCHÝ: Představte si, že je vám třeba 80 let. Máte potřebu to slavit?
Zkouším si to představit a vychází mi, že by to za oslavu stálo. Slaví se i horší tragédie.
KAREL ŠÍP: Pamatuju si, že jsi v mládí platil za slušného tahacího harmonikáře. Matně si vzpomínám, že jsi ten nástroj míval doma někde na skříni, a jednou jsi nám ho dokonce zapůjčil do jakéhosi pořadu, televize tehdy žádný použitelný neměla. Zahraješ si na to ještě někdy, když jsi sám doma nebo při nějakých oslavách, na chalupě například, udržuješ se jako harmonikář ve formě?
Je to smutné, Karle, ale od té doby, co jsem dostal k padesátinám pianino, odpočívá moje harmonika ve sklepě. Protože basy se na harmonice hrají úplně jinak, je moje levá ruka na klaviatuře bezradná a podle toho moje hraní vypadá. Manželka říká: Nechte ho, když ho to baví...
NELA BOUDOVÁ: Milý Zdeňku, kam bys šel s Járou Cimrmanem oslavit své narozeniny, jak byste je oslavili a měli byste si ještě po těch letech co říct?
Milá Nelo! Asi bych ho vzal na pivo do Malostranské besedy a vyprávěl bych mu, jak jsme tam zamlada založili jeho divadlo. On by mi nevěřil, ale po čtvrtém pivu by to asi pochopil.
