Zkrácená verze přednášky, která byla 25. 9. 2010 součástí oslav 100. výročí novopackého gymnázia.
V letošním roce oslavilo naše gymnázium 100. výročí své existence. U této příležitosti se naskýtá otázka, jakým způsobem zasáhl do života našeho ústavu náš velikán Jára Cimrman.
Já a SvěrákČtenáři iDNES.cz vzpomněli na osobní setkání s jubilantem |
O Cimrmanově vztahu k Nové Pace až dosud ani věhlasní cimrmanologové nevěděli a pokud věděli, mlčeli. Nezbývalo tedy, než vzít věci do vlastních rukou a vydat se přímo k prameni informací - do Muzea peří v Liptákově. Liptákov, jak jistě víte, je pojizerská vesnička, kde Cimrman trávil své stáří. Nuže - a právě v Muzeu peří v Liptákově, konkrétně Světničce Járy Cimrmana, která je součástí expozice, jsem si bez zbytečných byrokratických průtahů, pouze po předložení občanského průkazu, pasu, rodného listu, členské legitimace Tělovýchovné jednoty SUP (tedy Sport, Umění, Peří), výpisu z rejstříku trestů, výpisu z bankovního účtu, výpisu z katastru nemovitostí, průkazu zdravotní pojišťovny, In-karty Českých drah, vysvědčení ze ZŠ, maturitního vysvědčení, vysvědčení o státní závěrečné zkoušce na VŠ, vysokoškolského diplomu, dokladu o bezinfekčnosti, notářsky ověřeného doporučení pěti ručitelů, papírů na auto a papírů na záchod mohl prezenčně vypůjčit fotokopii světoznámého nálezu dr. Evžena Hedvábného z r. 1966, tzv. třetího liptákovského sešitu. A hle - na straně 48 si Jára Cimrman poznamenal toto:
29. dubna 1911. Vlastivědná vycházka Podkrkonoším. Kráčím takhle od Jičína směrem na Pecku a kochám se krajinou. Vtom cestou od hradu Kumburka přijde mému zraku městečko jakési podivné. Sejdu do něj - a v něm samá paka.
Není tedy pochyb o tom, že Cimrman Novou Paku navštívil. A to v roce, kdy naše škola byla ještě takříkajíc v plenkách. Byl jí totiž pouhý jeden rok. Přímé písemné záznamy o Cimrmanově působení na naší škole neexistují. Avšak řada písemných pramenů nepřímo svědčí pro skutečnost, že Cimrman na našem gymnáziu byl. A nejen byl - výrazně do jeho života zasáhl.
Přečtěme si nyní svědectví profesora nymburského gymnázia Alfréda Koďouska z roku 1910:
Dnes ráno si mě nečekaně povolal pan řídící k projednání mravního poklesku žáka mé třídy Přádného Alberta, jenž se minulý týden o velké přestávce na chlapeckých toaletách hanlivě vyjádřil o císaři pánu, řka o něm, že je senil. Přádný chabě se vymlouval na to, že žák Habršperk, jenž o celé události podal svědectví, se přeslechl, a že ve skutečnosti vyprávěl o tom, jak byl císař pán na návštěvě Semil. Přádný shledán byl vinným a trojka z mravů a podmínečné vyloučení z ústavu uděleny mu byly. Jednání se protáhlo, a tak jsem na hodinu zemězpytu do sexty přišel asi o něco později - asi o 45 minut. Jaké však bylo mé překvapení, že i v mé nepřítomnosti učivo vyloženo bylo a v sešity studentů zapsáno. Ještě většího šoku jsem však utrpěl, když vzalť jsem v ruku sešit Mařenky Kropáčkové, nejlepší studentky ve třídě. Nevěřím svým očím, co jest tam zapsáno: „ Země jest placka, kterou nesou čtyři sloni obrovští. Plochou největším státem světa jest Vatikán. V Australském svazu mluví se svazijsky. Hlavním městem Solnohrad rozhodně není Solnohrad.“ A řada dalších a dalších obludných nepravd. Je zřejmé, že v sextě řádil nějaký záškodník a studentům zmatek v hlavách způsobil.
Tolik Alfréd Koďousek z nymburského gymnázia. Podobných svědectví se z období 1910-1912 dochovalo několik. Pozoruhodné je, že všechna jsou z oblasti Polabí, Českého ráje a Podkrkonoší. Závěr je zřejmý: v tomto regionu řádil v té době fantom škol - falešný učitel. Ten pracoval na principu, který na jiné prostředí aplikovali mnohem později pánové Smoljak a Svěrák ve filmu Vrchní, prchni. Využíval nepřítomnosti učitelů ve třídách, sám se do tříd vkrádal a tam páchal na nevinných studentech nepředstavitelná zvěrstva - vtloukal jim do hlav pavědecké bludy a zásadně tím nabourával veškerý výchovně vzdělávací proces, který byl až do té doby ve třídě uskutečňován. Mnozí z takto postižených studentů tím byli doživotně poznamenáni, řada z nich se dokonce později vydala na dráhu politika. Řada indicií vede k tomu, že tímto fantomem škol byl Jára Cimrman.
Mimochodem - ta podobnost se scénářem filmu Vrchní, prchni je až zarážející. Jak uvádí ve svém deníčku již zmíněná studentka Mařenka Kropáčková z Nymburka, onen neznámý učitel (my dnes víme, že to byl Cimrman), který jednoho dne přišel do třídy, vyžadoval, aby studenti hlásili aktuální stav technické vybavenosti vyučování, např.: „Kalamář je plný! Pera jsou funkční! Zvonek zvoní! Křída píše! Houba maže!“ Kropáčková dále píše:
Vtom šel okolo pan učitel Habásko a protože dveře učebny byly pootevřeny, slyšel výklad neznámého pana učitele. Ve své roztržitosti si pan Habásko zřejmě neuvědomil, že nového učitele vůbec nezná a pouze jej oslovil: „Pane kolego, nechci se vám do toho plést, ale tu křídu a houbu vám žáci nemusí hlásit, to přece vidíte sám!“ Neznámý pan učitel se zamyslel a pak povídá: „Žáci! Tu křídu a tu houbu mi nemusíte hlásit, to vidím sám!“
Nepřipomíná vám to něco?
Vraťme se však k záškodnické činnosti Járy Cimrmana ve školství. Proč to dělal? Proč vtloukal do hlav studentů pavědecké bludy? A zasáhl takto neblaze i naši školu?
Odpověď hledejme opět ve třetím liptákovském sešitě, kde si na straně 72 Cimrman poznamenal:
25. 1. 1910. Ach, ta nenáviděná rakousko-uherská monarchie! Jak už bych ji jen zboural? Dnes dostal jsem věru dobrý nápad. Největším pokladem každého národa jsou vzdělaní lidé. Vzdělanec neztratí se v životě a zemi své ku prospěchu jest. Nevzdělanec naopak. Udělám-li tedy z obyvatel Rakouska-Uherska (dnes bychom řekli Rakušanů-Uheráků) debily, monarchie se zákonitě musí zhroutiti.
Cimrmanův záměr byl tedy jasný - nabourat vzdělávací proces na školách Rakouska-Uherska a snížením vzdělanostní úrovně v zemi způsobit rozpad monarchie. Nechme stranou, že to za něj o několik let později udělala 1. světová válka a soustřeďme se na otázku, zda záškodnická činnost Cimrmanova zasáhla i naše gymnázium.
Dlouho vše svědčilo pro to, že tomu tak nebylo. Avšak poté, co byly při úklidu naší půdy v roce 2008 náhodně nalezeny půdoznalcem dr. Šarapatkou písemné práce kvartánů z matematiky z roku 1913, nelze již o Cimrmanově působení u nás pochybovat. Práce obsahují neskutečné matematické bludy. Kromě obligátního 1 + 1 = 3 nebo 3 + 2 = 7 zde najdeme například záporný výsledek odmocňování, nezměněná znaménka při převádění z jedné strany rovnice na druhou, trojúhelník ABCD nebo čtverec nad přeponou, který se namísto součtu čtverců nad oběma odvěsnami rovná českému králi ponořenému do kapaliny, který volá: Lomikare, Lomikare, toho bohdá nebude, aby se ró rovnalo m děleno V!
Pro objasnění takového chaosu v hlavách studentů se nabízejí jen dvě vysvětlení - buď radikální reforma vzdělávacího systému (jakých jsme si od té doby užili na našich školách několik), nebo záškodnické působení Járy Cimrmana. Vzhledem k tomu, že od roku 1910 až do začátku 1. světové války žádná školská reforma v Rakousku-Uhersku neproběhla, vše svědčí pro možnost druhou.
Pro tuto možnost dále svědčí i nález diktátu z českého jazyka, datovaného 16. září 1912. Tento diktát obsahuje v 63 slovech neuvěřitelných 81 chyb a lze ho tak směle označit za druhý nejstrašnější diktát naší historie, a to hned po tzv. diktátu mnichovském.
Jára Cimrman tedy na našem ústavu skutečně, nepochybně, systematicky, pravidelně, občas, aspoň jednou působil. A při čtení některých současných písemných prací a při některých ústních zkoušeních nabývám přesvědčení, že jeho odkaz žije dodnes.
Bylo by však nespravedlivé považovat Járu Cimrmana jen za nějakého záškodníka a temnou postavu v historii školství. Než se Cimrman rozhodl likvidovat Rakousko-Uhersko dříve popsanou metodou, sehrál jako pedagog roli navýsost pozitivní. Stačí jen připomenout jeho působení na obecné škole v haličském Struku nebo později v již zmíněném Liptákově, kam nastoupil na místní jednotřídku jako záskok za svou zesnulou sestru Luisu. Posléze roku 1917, kdy je již osud Rakouska-Uherska téměř zpečetěn, nastupuje Cimrman na obecnou školu v Dymokurech na Nymbursku. A právě tomuto dymokurskému období vděčíme za nález Cimrmanovy hry České nebe, nalezené v archivu likvidovaného cukrovaru v roce 2006.
Cimrman byl na svou dobu velmi pokrokovým učitelem. Zdůrazňoval například význam mezipředmětových vztahů, tedy to, co nyní pracně objevujeme 100 let poté. Dokladem toho je i rukopis básně, kterou rovněž nalezl roku 2008 půdoznalec dr. Šarapatka na půdě naší školy. Nález této básně dokonce svědčí pro skutečnost, že Cimrman nemusel na naší škole působit jen jako fantom-záškodník, ale možná i jako seriózní pedagog. Báseň se jmenuje Balada fyzikální a je krásnou ukázkou mezipředmětového vztahu mezi češtinou a fyzikou. Literární historikové se domnívají, že se jedná o ztracenou báseň ze sbírky Britské písně, kterou Cimrman napsal po návratu ze svého pobytu v Británii roku 1911. V Britských písních Cimrman převážně opěvuje krásy Anglie, v šesti básních opěvuje i krásy Skotska, ve dvou básních krásy Walesu, v jedné básni krásy Severního Irska a v jedné básni omylem i krásy Faerských ostrovů, které jak známo nepatří Británii, ale Dánsku. Mimochodem - v důsledku tohoto omylu uvalila dánská vláda na svém území na prodej sbírky Britské písně kromě normální spotřební daně ještě zvláštní daň, tzv. ko-daň.
Osud sbírky Britské písně byl pohnutý. Cimrman se za 1. světové války dostal do finanční tísně a autorská práva k Britským písním prodal do té doby málo známému ostravskému básníkovi Petru Bezručovi. Bezruč, tento až fanatický lokální patriot, neměl pro krásy Velké Británie sebemenšího pochopení a celou sbírku přepracoval a později vydal pod názvem Slezské písně. Následující báseň si možná pamatujete ze školních čítanek ve zcela pozměněné, a já se nebojím říci znetvořené podobě pod názvem Maryčka Magdonova. Dnes však máte možnost si ji přečíst tak, jak ji Cimrman opravdu napsal.
Jára Cimrman: Balada fyzikální
Šel starý Newton z Londýna domů,
pod jabloň k odpočinku znaven ulehl.
Obrovský plod na hlavu mu spad.
Tak vznikla teorie Newtonova.
Vůz plný uhlí po kolejích se rozjel.
S druhou mocninou času rostla jeho dráha.
Tak padly středověké bludy
a vznikla teorie Newtonova.
Bez konce možnosti jsou mechaniky.
Když otcové zkoumali synové taky
Myslíš, kdo nápad má - má na výzkum prachy?
Co na to teorie Newtonova?
Isaacu, mrzne a není co jísti,
přístroj však sestrojíš si ze dřeva.
Christian Huygens tě už viděl zkoumat.
Však teorie bude tvoje - Newtonova.
Cos to za vzorečky připravil nám divné?
Samá odmocnina, integrál - matematická gilotina.
Tvrdé jsou vzorce, ty s nimi kráčíš do Londýna.
Taková je teorie Newtonova.
Isaacu, po straně ostré jsou skály,
podél nich si to Temže k Londýnu valí.
Slyšíš ji, rozumíš, ogare z Albionu, zas a znova?
Rozumíš - a to je teorie Newtonova.
Na Downing Street 10 pan premiér sedí.
Ve volných chvílích pročítává tvá slova.
Tam budiž tvá moudrost zapsána navždy -
tam zapsána teorie Newtonova.
Tolik Cimrman-básník. Komu by snad nestačily důkazy o působení Járy Cimrmana na novopackém gymnáziu, mám tu ještě jeden. Při své procházce po hřbitově v nedalekém Novém Bydžově jsem narazil na skromný pomníček bez jména, bez dat, pouze s nápisem NÁRODNÍ UČITEL. Kdo jiný by mohl být tímto národním učitelem, než náš velký Jára Cimrman.
Josef Křeček, Nová Paka 2010 - věnováno památce pana Ladislava Smoljaka
