Hackenschmied se mohl pochlubit i Oscarem - v roce 1966 jej obdržel za multiprojekční film To Be Alive! (Žít!), který natočil s Francisem Thompsonem a jenž byl uveden na světové výstavě v New Yorku.
Narodil se 17. prosince 1907 v rakouském Linci, ale vyrůstal v Praze. V patnácti letech věděl, co chce - fotografoval, zařídil si temnou komoru. Pohyboval se v kruzích umělecké avantgardy; například se podílel na filmu Erotikon.
Návštěva výstavy Film und Fotografie ve Stuttgartu byla mohutným impulzem - nejen pro Hackenschmieda - k dalším aktivitám. Roku 1930 zorganizoval výstavu Nová fotografie a natočil svůj první film Bezúčelná procházka (ta je dnes klasikou tuzemské filmové avantgardy). Pracoval jako zakázkový filmař a fotograf.
V roce 1938 sbíral materiál pro film o situaci v Sudetech; snímek Krize měl premiéru 13. března 1939 v Paříži. O Vánocích téhož roku Hackenschmied odjel z Paříže do New Yorku, do města, jež ho - jak se vyznal ve skvělém dokumentu, který o umělci natočila v roce 1996 Martina Kudláčková - obrovsky nabíjelo energií a na něž nedal dopustit.
V první polovině čtyřicátých let fotografoval svoji první manželku, filmařku Eleanoru (Mayu) Derenovou. Vznikl tak fascinující cyklus portrétů a aktů; naposledy byl k vidění letos zjara v Praze v rámci umělcovy retrospektivy. V roce 1947 manželství skončilo a nyní již americký občan Alexander Hammid (v roce 1946 si mění jméno) fotografování pozvolna opouští a zaměřuje se na film. Pracoval na zakázkách pro OSN a profesně byl činný až do roku 1988, kdy s přítelem Thompsonem rozpustili produkční firmu.
Hackenschmiedův přínos je postupně doceňován různými poctami, výstavami, texty, knihami. Přitom zejména jeho fotografické dílo není rozsáhlé, neboť za války se autorův meziválečný archiv ztratil. V roce 2000 Hackenschmiedova monografie otevřela edici FotoTorst, dnes už prestižní fotografickou řadu.
Alexandr Hackenschmied byl integrující osobností: slučoval v sobě fotografa a filmaře, řemeslníka a tvůrce, hlásili se k němu lidé o generace mladší. Byl obdivuhodný. Z New Yorku sledoval dění, komunikoval e-maily. Když jsem v tomto listě letos v březnu napsal, že jeho snímky Mayi jsou vrcholně erotické, ozval se:
"Uznal bych erotiku ve třech nebo čtyřech snímcích, ale v daleké většině mi byla oblast erotiky vzdálená." Tatáž Maya kdysi o jeho díle v jednom dopise výstižně napsala: "Pro svůj fantastický smysl pro formu není schopen sentimentality a pro svou jakoby dětskou lásku a něhu není schopen formalismu."
