Zapomenutý samouk Vladimír Boudník

Zdánlivě nenápadná výstava Vladimíra Boudníka na Pražském hradě má pro české výtvarné umění zásadní význam. Připomíná totiž v dostatečně rozsáhlé podobě osobnost, která bude jednou figurovat mezi několika málo českými výtvarníky 20. století, kteří se prosadili ve světovém kontextu.

Jedním z důvodů k uspořádání této expozice je možnost připomenout Boudníkovu tvorbu v souvislosti s vydáním první zevrubnější monografie nakladatelstvím Gallery. Nabízí se tak možnost výrazně zhodnotit práci této ojedinělé figury naší výtvarné scény.
 
Ačkoliv se Boudník, který je u nás většinou nahlížen realitou 50. a 60. let spíše jako podivín a mesiášsky vyšinutý amatér, dostal na světovou scénu, nebyl ani tam řádně "objeven". Když se díky vzdělanějším přátelům (Hrabalovi, Kolářovi a jiným) dostal k informacím o světovém umění, byl nutně překvapen, že ve stejné době učinil stejné objevy jako americký tvůrce akční malby Jackson Pollock.
 
Naplnit svou vizi
Boudník svému komplexnímu pojetí umělecké tvorby, které prezentoval svými dvěma manifesty již v roce 1949, říkal explosionalismus. "... i když teoreticky budou zničeny všechny hodnoty, člověk s obrazotvorností bude mít vždy sílu si vytvořit svou galerii".

Šlo o přesvědčení, že umění je součást života, člověk má svou obrazotvornost používat v plné míře a o to silněji prožívat každou chvíli, "vidět" každou situaci.

Proto se Boudník vydával do ulic, aby tuto možnost demonstroval lidem, aby svoji vizi pozitivisticky naplnil. Teoretici ho také označují za přímého předchůdce akčního umění, jež uplatňoval právě v ulicích na ukázkách asociativního dotváření skvrn na zdech, ale i ve svých experimentálních grafikách, v nichž spontánně využíval všech možných odpadů z fabriky, stejně jako vlastní krve či spermatu.

Přístup k Boudníkovi jako výraznému autorovi, průkopníkovi české poválečné abstrakce a akčního umění paradoxně zkreslil spisovatel Bohumil Hrabal, který z něj v jeho literární postavě Vladimírka (Něžný barbar) vytvořil legendu, jež jeho dílo předbíhala a Boudníkovi přidávala punc vyšinutosti.

Poválečné období komunistického režimu naprosto odstřihnutého od světového dění s atmosférou strachu a pocitu bezvýznamnosti jistě nepomohlo tomu, aby se tento umělec - byť ve svém projevu vlastně apolitický - mohl vůbec prosadit.

Když se v 60. letech především v kultuře uvolnila situace, byl již Boudník v užším okruhu mladých teoretiků a umělců známý a oceňovaný, přesto výjimečný zjev, u něhož nikdo netušil, jak moc předběhl svou dobu. Vystavoval sice i v zahraničí, jeho předčasná smrt v roce 1968 (nezáměrná sebevražda) a pozdější utvrzení režimu neumožnily přímé začlenění Boudníka do světového kontextu.
 
Z antikvariátu do galerie
Výstava představuje skvělý soubor, který je sestaven především ze sbírky galerie Ztichlá klika, jejíž kolekce záměrně vznikala od 70. let, kdy se daly Boudníkovy grafiky za pár korun koupit v antikvariátě.

V rámci expozice jsou prezentovány postupně všechny autorovy experimentální techniky, tak jak si je v průběhu času ověřoval, objevoval je. Je evidentní, že jeho práce malých rozměrů mohou silně oslovit i nepoučeného diváka, jenž neví, jak vznikala aktivní či strukturální a magnetická grafika či jiné postupy.
 
Boudník také jako první pracoval s principy náhody, které jsou spojovány u nás spíše s konstruktivními tendencemi. Tato aktivní činnost spojená s estetickým citem je patrná ve všech abstraktních grafikách, které - jak expozice ukazuje - jsou stále nadčasové a patří k tomu nejlepšímu, co tu kdy vzniklo.
 
Více do hloubky Boudníkových tvůrčích a myšlenkových postupů se mohou diváci dostat prostřednictvím monografie, která přináší podrobné texty o životě i díle Vladimíra Boudníka (Jan Rous, Zdenek Primus, Jiří Valoch, Vít Havránek, Martin Pilař, Vladislav Merhaut) a především řadu obrazových ukázek i prací existujících už jen v dokumentacích.

Škoda jen, že tiskové zpracování nevyšlo nejlíp - podivně řezané grafické listy skenované často z nekvalitních předloh působí někdy velmi nedbale a neprofesionálně. Přitom je publikace nabitá a nadlouho bude sloužit jako důležitý dokument.

Další zvláštní aspekt, který může rozšířit pohled na Boudníkova díla, je ten, že jeho práce se téměř neobjevují na trhu. Ve světě obchodu s uměním se o něm téměř neví, tudíž jako by neexistoval. Občas se - pouze u nás - nějaký exemplář objeví, dokonce jsou známa i falza.

Ztichlá klika si svou sbírku pěstuje a chce ji udržet pohromadě k dalšímu vystavování. Pozdě, ale přece tedy odhalujeme jednoho z radikálních českých samouků výtvarné scény, který má v dějinách umění velmi klíčové místo.