Pondělí 8. srpna 2022, svátek má Soběslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 8. srpna 2022 Soběslav

Natáhnout slepičku, malovat a nahrávat, to je recept výtvarníka Grygara

  7:32
V podkroví činžovního domu na pražském Smíchově se skrývá ateliér jednoho z nejvýznamnějších výtvarníků generace šedesátých let – osmaosmdesátiletého Milana Grygara. Světově proslulý umělec, který objevil vztah kresby, zvuku a prostoru, zde tvoří od roku 1974. Retrospektiva jeho díla se až do 5. dubna koná v pražské Městské knihovně.

Světoznámý výtvarník Milan Grygar | foto: Jiří Benák

Jak jste se dostal k výtvarnému umění?
Už v dětství mě zajímalo a bavilo školní kreslení a ve dvanácti letech jsem začal dělat akvarely. A tím to začalo.

Vaši rodiče byli z Moravy, ale vy jste se narodil ve slovenském Zvolenu.
Tatínek šel po první světové válce do Zvolenu hledat práci. Žili jsme tam až do Slovenského štátu a pak jsme se přestěhovali na Moravu.

Milan Grygar

Narodil se 24. října 1926 ve slovenském Zvolenu. Po válce studoval na VŠUP u profesora Emila Filly. Po období abstrakce objevil vztah kresby a zvuku, který při tvorbě nahrával. Od konce šedesátých let tvořil grafické partitury, později cyklus „hmatových kreseb“.

V polovině 90. let se vrátil ke geometrické malbě takzvaných Antifon. Pracuje především s černou, bílou a červenou barvou. Od šedesátých do osmdesátých let pracoval na mnoha filmových plakátech. Je zastoupen ve významných galeriích a sbírkách po celém světě.

Jeho manželkou je výtvarnice Květa Pacovská (1928). Mají dva syny, dvě vnoučata a jedno pravnouče.

Co tam rodiče dělali?
Oba dva pracovali u dráhy. Když přišla krize v devětadvacátém roce a nemohli být oba dva zaměstnaní, tak maminka ze služeb drah odešla.

Byl to tatínek, kdo vedl vás a vaše bratry ke kultuře?
Přímo ne, ale rodinné prostředí nás samozřejmě formovalo. Otec byl velký čtenář a měl dobře vybavenou knihovnu. Byl členem Družstevní práce, kde vycházela skvělá řada knih, krásně upravených třeba Ladislavem Sutnarem. A myslím, že ta knihovna nám částečně dala základ.

Po válce jste studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Proč ne na Akademii výtvarných umění?
Ještě za války mě přijali na Školu uměleckých řemesel. Ale po půl roce jsem byl na Moravě totálně nasazený v německém válečném průmyslu. Po válce jsem udělal zkoušky na UMPRUM. O Akademii jsem neuvažoval, v té době to byla zastaralá škola.

Už takhle mladý jste myslel moderně?
Tak jsem byl směrovaný od rodičů i z té Školy uměleckých řemesel. Tam jsem poznal akademického architekta Kalivodu, který v roce 1936 udělal velkou výstavu maďarskému malíři Lászlovi Moholy-Nagyovi. Vydal dvojčíslo časopisu Telehor. Ten jsme si všichni za šedesát protektorátních korun koupili a pak ho studovali jako školní předmět. V šestnácti letech jsem tak zevrubně znal dílo tohoto významného maďarského malíře a avantgardního fotografa.

Byl jste žákem Emila Filly, jaký byl profesor?
On byl velká osobnost. Člověk ho ani nemusel brát jako nějakého vychovatele umění. Stačilo, když se s ním stýkal.

Jak jste v polovině šedesátých let objevil vztah kresby a zvuku?
Dospěl jsem k tomu jakýmsi vývojem, protože začátky byly poznamenány abstrakcí. Vývoj v umění byl v té době rychlý a mě to také zasáhlo. Hledal jsem další rozměr kresby v prostoru. Zajímala mě prostorovost zvuku ve vztahu ke kresbě.

A zároveň z vašich děl zmizela barva.
Přestal jsem malovat a věnoval se kresbě. Přišel jsem na princip, že to, co kreslím, budu nahrávat. Ale nebylo to tak jednoduché, protože trvalo rok a půl, než jsem k tomu dospěl. Každý sice může slyšet, že to zní, když se kreslí. Ale já jsem vypozoroval, že důležitý je rytmus. Až pak jsem to začal nahrávat na magnetofon.

Víte dopředu, jaký zvuk chcete zaznamenat svou kresbou, nebo je to dílo náhody?
To se také vyvíjelo. První nahrávky byly dělané úderem dřívka. Pozvolna jsem to obohacoval o další zvuky. Třeba jsem ke dřívku přidal zvoneček máčený do tuše, plechovou krabičku nebo skleničky. Všechno bylo kreslené jednou rukou, jako jeden hlas. Měl jsem ale snahu udělat více hlasů, proto jsem začal používat mechanické předměty, které po nastartování kreslí určitou dobu samy. Například hracího vlčka, roztočená ozubená kolečka z velkých hodin nebo mechanickou slepičku se žabičkou. Nahrávání dostalo jiný rozměr, protože jsem musel začít počítat víc s časem.

Je důležité, aby zvuk i obraz vznikly v krátkém čase? Třeba kvůli dynamice?
Přesně tak. Jako má hudba začátek a konec, i já jsem byl nucen tomu dávat vývoj a program, kde to má houstnout a kde řídnout. Akce té ruky, která to roztáčela, byla velmi důležitá.

Jak vznikaly vaše partitury?
To bylo zase něco jiného. Akustické kresby byly celek, kdežto partitura je předloha pro interpreta. A tam je široká škála možností, jak k tomu přistupovat.

Partitury zhudebňují celé orchestry. Jak hudebníkům vysvětlujete, jak je interpretovat?
Moje partitury nejsou partitury hudebníka, ale výtvarníka. Pro mě je to v první řadě výtvarné dílo. Nechávám hudebníky vybrat si partituru a pak diskutujeme o tom, jaké pojetí to může mít. Já mám představu a interpret ji musí mít také. Já jim mohu nanejvýš říct, jak to bylo myšleno, ale tu volbu nechávám na nich. Nárok na interpreta je jiný, než když hraje partitury z definitivních not.

Milan Grygar: Černá partitura pro 3 aristony a 1 malý ariston (1968)

Dalo se takovým netradičním uměním v 60. a 70. letech uživit?
To se nedalo. To se možná nedá ani dnes.

Takže vás živila tvorba knižní grafiky a filmových plakátů?
Ano. Vytvořil jsem plakát asi ke sto osmdesáti filmům.

Viděl jste všechny ty filmy?
Neviděl. Byly to zakázky limitované krátkým termínem. Dozvěděl jsem se obsah a maximálně jsem viděl i fotografie. Abych byl upřímný, ani jsem po těch filmech nepátral. Obyčejně nebyly nijak zvlášť kvalitní.

V devadesátých letech jste opustil kresbu a vrátil se k malbě a především k barvě. Dá se vůbec u vašich Antifon zaznamenat zvuk tahů štětce po plátně?
Zde už o princip nahrávání nešlo. Antifony jsou jakási odezva na hudbu. Hudba, zvuk a barva jsou hodně příbuzné. Co vyzařuje barva, už nemůžete chytit, stejně jako ten tón. Dokonce je zde i příbuzné názvosloví – tón barvy a tón zvuku. A z tohoto hlediska já vycházím.

Autor:
  • Nejčtenější

RECENZE: Čvančarová jako laňka. Ve Střídavce aspoň není trapno

Premium Už dávno se od české komedie nečekají zázraky, divák je vděčný, pokud mu není vyloženě stydno. A to je chválabohu...

Sting na čtvrtý pokus zahrál ve Slavkově, některým však propadly lístky

Fanoušci se konečně dočkali, hudebník Sting v neděli večer prolomil prokletí a na čtvrtý pokus oslnil Slavkov u Brna....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zemřel herec a dabér Karel Richter. Mluvil ve Fantomasovi i Simpsonových

Ve věku 96 let zemřel Karel Richter, jeden z nejstarších českých divadelních, filmových a televizních herců, zkušený...

Když Kerkonošák řekne houno. Autorku Trautenberga večerníček nepotěšil

Je to sto let, co se 8. srpna 1922 narodila Marie Kubátová, lékárnice a spisovatelka. Vymyslela vypaseného...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tak příšerný film? Novinku Batgirl diváci neuvidí, ač stála 100 milionů dolarů

Filmové studio Warner Bros se rozhodlo, že nepředstaví veřejnosti chystaný film Batgirl, který se měl letos objevit na...

Tenkrát před 40 lety. Veteráni z Pitavalu Krampol, Zedníček a Frej vzpomínají

Premium Jak je to dávno, co se prvně Pavel Zedníček, Jiří Krampol a Ladislav Frej sešli na natáčení seriálu Malý pitaval z...

Žena má mít dítě, když je zamilovaná, říká psychogynekoložka Máslová

Premium Ženy dělají velkou chybu, když mateřství příliš plánují, tvrdí psychogynekoložka a internistka Helena Máslová. „Vhodná...

Nebezpečný pro Česko. Proč stát nechce uzbeckého zápasníka Muradova?

Premium Mnoho let hrdě nastupoval do klece i s českou vlajkou na zádech. V malém evropském státě prorazil do velkého světa...

  • Další z rubriky

Květiny do Evropy. Národní galerie otevřela v Bruselu pavilon lístků

U příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie reprezentuje Národní galerie Praha od 12. července Českou...

Na konci jeho tvorby je vidět hrůza z toho, co může přijít, říká Muchův vnuk

Premium Proslavily ho plakáty, ale v reportáži magazínu Víkend DNES se dozvíte, že Alfons Mucha navrhoval také interiéry,...

PODCAST: Malba je nádhernej sport. Ruka se učí i sama, říká umělkyně

Pozvání do dalšího dílu podcastu Mikrosvěty přijala malířka Daniela de Luna. V jejím současném ateliéru jsme si...

Jestli Putin dostane Ukrajinu, utíkám do USA, říká umělec David Černý

Je to třináct let, co umělec David Černý a jeho tým šokoval Evropu plastikou Entropa. Bulharsko vyobrazil jako...

Podpora na plyn a vytápění nebude. Stát pošle jen dva tisíce na elektřinu

Lidé, kteří topí plynem nebo jsou napojeni na dálkové vytápění se letos vládní podpory nejspíš nedočkají. Podle...

Budu znovu chodit a tančit, věří Vendulka z Básníků a vybírá peníze na léčbu

Herečka Eva Jeníčková (58), která se proslavila coby Vendulka utěšitelka ze série o Básnících, řeší zdravotní problémy....

Porno je čistá práce, myslí si osmnáctiletá Hanka ze SuperStar

Hana Džurbanová zaujala před dvěma lety jako zpěvačka porotu v SuperStar, kde skončila mezi osmnácti nejlepšími...

Díky Stiflerově mámě jsem měla sex s nejmíň 200 lidmi, vzpomíná herečka

Americká herečka Jennifer Coolidge (60) ve filmech Prci, prci, prcičky hrála Stiflerovu mámu Jeanine, která měla...

Johnny Depp trpí poruchou erekce, proto mě penetroval lahví, tvrdí Heardová

Nově zveřejněné dokumenty ze soudního procesu mezi Johnnym Deppem a Amber Heardovou obsahují tvrzení, že slavný...