Součet pak tedy může znít i takto: virtuální prodejní síně, které mapují české umění s trochou systému a výtvarníky vybírají ne podle množství produkce a míry provokace, ale také podle jejich uměleckých kvalit, se dají spočítat na prstech jedné ruky.
POMALU, ALE PŘECE
Mezi ty, které stojí za zmínku, patří galerie http://www.art.cz/. Ondřeji Sýkorovi se její stránky, kde vystavují na dvě desítky umělců jako Tomáš Císařovský, Jan Kavan, Vladimír Franz či Jiří Lacina, podařilo rozjet loni v prosinci. "Kontaktoval jsem na sto padesát lidí a ozvalo se jich třicet. Nabídky většinou hodili do koše," líčí Sýkora. Situace se změnila s příchodem kunsthistorika a malíře Radana Wagnera jako dramaturga. "S řadou umělců se osobně znám, důvěřují mi," říká Wagner. Pro "art" získal Eriku Bornovou, Karla Nepraše, Oldřicha Tichého nebo Michala Gabriela. Ceny se pohybují od několika stovek za medaile až k nejdražšímu obrazu za tři sta tisíc. Před dvěma týdny bylo konto prodeje nulové, před týdnem mluvil Wagner o třech objednávkách a včera u pěti maleb Vladimíra Franze svítilo "prodáno".
Nabídka virtuálních galerií je celkem jednoznačná. Dominují grafické listy, které mají nižší cenu, než oleje vyskytující se v jediném exempláři. Nejširší nabídku a také nejkvalitnější a nejvkusnější prostředí má projekt Vladimíra Měřáka na adrese http://www.igalerie.cz/. Zatím vystavuje patnáct českých výtvarníků: například Krištofa Kinteru, Františka Dvořáka či Jiřího Černického. Kromě reprodukcí a textů převzatých z různých katalogů jsou na stránce k volnému stáhnutí díla upravená do podoby pohlednic, pozadí nebo spořiče obrazovky počítače. Kromě toho galerie uspořádala čtyři aukce tvorby zastoupených výtvarníků. Bezúspěšně.
"Průměrně se k nám připojí 120 počítačů denně, což je větší návštěvnost než v kdejaké kamenné galerii. Ohlas tedy máme dobrý, ovšem nekomerční. Dosud se nám nepodařilo nic prodat," vysvětluje Měřák. Vybrat se zde přitom dá jak akryl Doroty Sadovské za 3200 korun, tak olej Ivany Lomové za devadesát tisíc. "Konečný počet námi vystavovaných výtvarníků by se měl pohybovat mezi čtyřiceti až osmdesáti," uvažuje Měřák.
IGalerie se však potýká se ztrátou důvěry některých umělců. Po sporu s Veronikou Bromovou, kterou podle ní galerie vystavila bez jejího vědomí, na internet zanevřela dřívější hvězda galerie Adriena Šimotová.
Prodávat výtvarná díla na internetu se dobře daří stránce http://www.galerie.chrudim.cz/, virtuální odnoži chrudimské Galerie ART. "Před dvěma lety jsme se rozjížděli pomalu, ale teď prodáváme čile," říká spolumajitelka Světlana Jelínková. Nákupy se prý počítají na desítky, dílo jsou provozovatelé schopni zákazníkovi dodat do 24 hodin. "Internet pro nás určitě funguje jako reklama. Lidé k nám často přijedou až poté, co si naše předchozí výstavy prohlédnou na webu," vysvětluje Jelínková. Koupit a nechat si zarámovat v galerii můžete například Oldřicha Kulhánka, Adolfa Borna, k dispozici jsou i sochy Olbrama Zoubka.
JE TO LEVNĚJŠÍ
Kupodivu se zatím příliš neobjevují internetové galerie specializované na fotografie. S financemi ani s prestiží by neměla mít problém jedna z mála z nich, galerie World Webphoto Gallery na adrese http://www.wwg.cz/. Už jen proto, že ji provozuje renomovaná společnost CD-FOTO BLER, vydávající například edici CD disků Elektronické muzeum fotografie. Galerie prezentuje každý měsíc jeden aktuální soubor - nyní jsou to práce Josefa Ptáčka. Soubor se posléze přesune do její stálé expozice, kde se ocitne například vedle Jana Šibíka či Jindřicha Štreita. "Na tento rok máme pro Vás nachystáno několik novinek, které postupně budeme pro Vaše monitory a oči odkrývat. Jednou z nich bude např. možnost si koupit originály některých vystavených fotografií," píše na stránkách galerie její ředitel Jiří Heller.
Internetoví galeristé se shodují, že největším lákadlem jsou nižší ceny. "Klasické síně si cenu někdy až zdvojnásobí, my si necháváme tak dvacet procent," podotýká provozovatel http://www.art.cz/ Ondřej Sýkora. Další výhodou je relativně neomezené pole působnosti, na kterém se vedle sebe objevují osobnosti, jež by v jedné výstavní síni spolu nikdy nebyly. Podle Wagnera častý výkřik umělců: "S tímhle já ve skupině nebudu!" nemá ve virtuálních galeriích opodstatnění.
