"Svým způsobem interpretuje díla často velmi známá, a vytváří tak svět současně známý, přitom odlišný od originálu," vysvětluje galerista moderního umění Yvon Lambert. "Chce, aby se lidé zajímali o umění, a my také." To se podařilo v případě výstavy Imaginární muzeum brazilského umělce, který svou práci přijel poprvé představit do Francie.
"Když poprvé vstoupili mí rodiče do muzea, bylo to při příležitosti jedné z expozic. To mám stále na paměti a nikdy se nesnažím přitáhnout odbornou veřejnost," vysvětluje Muniz a lituje, že současné umění má nádech elitářství.
Od džemu ke třídírně odpadů
Vik Muniz se narodil v roce 1964 ve skromné rodině v Sao Paulu za doby diktatury, která poznamenala jeho charakter, dětství prožil obklopen kresbami. Jeho otec byl číšník, matka operátorka. Babička žila podle Munize fascinujícím způsobem, naučila se úplně sama číst a žila v chaosu znaků, kterými mu předávala lásku.
"Ve věku, kdy děti přestávají být umělci a opouštějí kreslený svět, aby se ponořily do četby, jsem já teprve začal kreslit. Byl jsem dítě, které malovalo obrázky profesorů a také plakáty pro školu." Ve 14 letech díky stipendiu mohl ve večerní škole vystudovat kresbu. Učil se o umění daleko od muzeí, přes časopisy, v nichž často barvy neodpovídaly originálům. Byl špatným žákem a ze studií odešel kvůli reklamě. Náhodou potkal bohatého muže, který mu koupil letenku do Spojených států, kde se měl učit anglicky. Od té doby neopustil New York.
Postupně zde vyvinul metodu, kterou proslul: začal reprodukovat obrazy pomocí různých pevných či tekutých materiálů a poté je fotil.
Mezi 110 vystavenými díly v hotelu Caumont jsou portréty dětí z cukru, malíře Jacksona Pollocka a Sigmunda Freuda z čokolády, Mona Lisa z marmelády, hollywoodské divy z diamantů či strašidla z kaviáru.
Jednoduché provedení často skrývá velmi komplikované techniky. Například na dílo Japonka původně od Clauda Moneta použil Muniz podle svých slov červené barvivo, které je skutečným jedem. Musel pracovat s ochrannou maskou a rukavicemi a reprodukce mu trvala půl roku.
Vik Muniz: Marilyn Monroe (krev)
V jednom ze sálů se také nachází obrazy třídírny odpadu na obrovské skládce v Rio de Janeiru, připravené pomocí starých lahví, víček a dalších odpadků.
Obraz doprovází promítání filmu Umění odpadu brazilsko-britské koprodukce z roku 2010, který vypráví Munizův příběh.
