Výstava Kubismus, zapůjčená ze Západočeské galerie v Plzni (ZČG), čítá mistrovskou tvorbu např. z dílny malířů Bohumila Kubišty, Emila Filly, Václava Špály, Jana Zrzavého nebo sochaře Otto Gutfreunda. Autorů, kteří byli ve válečných dobách nebo po roce 1948 opomíjeni, zatracováni a mnohdy perzekvováni.
O systematické budování sbírky, jenž je významným pilířem ZČG, se na začátku šedesátých let zasloužil její první ředitel Oldřich Kuba, který díla neúnavně vyhledával a pro galerii vykupoval z rukou soukromých sběratelů. Mezi nimi byla například herečka Národního divadla Olga Scheinpflugová nebo spisovatel a dramatik František Langer.
„Jsme moc rádi, že se tu taková výstava může konat. Pro nás je moderna vždycky trochu svátek, protože těžiště naší výstavní činnosti je spíš poválečné umění,“ uvedl kurátor muzea Jan Skřivánek.
Temní mistři i vrchol českého kubismu. Museum Kampa láká na Váchala i Zrzavého |
Podle jeho slov měla zakladatelka Musea Kampa a mecenáška umění Meda Mládková ve své sbírce řadu Gutfreundových soch, a právě to inspirovalo organizátory k záměru vystavit kubisty na tomto místě.
Návštěvníci v prostoru najdou medailonky autorů s odkazy na jejich nejdůležitější prezentovaná díla. U každého obrazu jsou přiřazené popisky s názvem díla, informací o tom, kdy a za kolik bylo zakoupeno, a pokud byl původní majitel známou osobností, také o tom, kdo jím byl.
Co do počtu děl je zde nejvíce zastoupena tvorba Emila Filly, jehož obrazy jsou umístěny samostatně ve druhém patře budovy. K vidění jsou silné výjevy z jeho pobytu v koncentračním táboře Buchenwald i fragmenty z cyklu na motivy slovenských a slováckých písní, které však po jeho dokončení odmítl tehdejší režim veřejnosti prezentovat.
Budoucí minulost
Přestože tvorbu současného malíře a kreslíře Josefa Bolfa a všestranného umělce první poloviny 20. století Josefa Váchala dělí téměř celé století, pokus vytvořit vnitřní dialog mezi takto generačně vzdálenými umělci vychází muzeu na výbornou.
Styčným bodem tohoto propojení je podle kurátorky Sandry Baborovské zájem obou umělců o kosmos, mystiku a spiritualitu, které se pomocí instalace virtuální reality od Vojtěcha Radakulana prolínají s ranými Bolfovými sídlištními motivy, jež formovaly život i estetiku jeho obrazů.
Oběma výstavním místnostem dominují temné barvy, jež odkazují na vesmírné fantazie, zájem o lidskou duši i posmrtný život.
A nahá žena nastavila zrcadlo všem okolo. Kupkovy karikatury jsou platné dodnes |
„Vnímání první místnosti se hodně prolíná i do té druhé. První je osvětlená rozptylovým světlem a vymalovaná panelákovou šedí. Ta druhá, tmavší více odkazuje k temnotě, sluneční soustavě a nevědomí. Obrazy jsou zde osvíceny bodovým světlem a jsou nainstalované na výškových rámech, aby pluly v prostoru. Proto když si před obraz stoupneme, tak vidíme výjev, který se v nás může zrcadlit,“ komentuje pojetí prostoru Baborovská.
Nejen barevnost a excentrické motivy tyto dva umělce spojují. Velkou část výstavy zastupují exponáty Bolfových škrábaných obrazů či Váchalova dřevorytu. Čili technik, ke kterým se umělci během své tvorby často uchylovali.
Výstavy budou moci návštěvníci zhlédnout do 1. února 2026, denně od 10 do 18 hodin.
