Expozice Milá Adrieno premiérově nabízí dosud neuveřejněný průřez rozmanitou tvůrčí kariérou umělkyně Adrieny Šimotové. Ta se svou tvorbou patřila k oblíbenkyním zakladatelky Musea Kampa Medy Mládkové a skvěle si rozuměla s nejširším spektrem materiálů jako je olej, akryl, suchá jehla, textilie nebo vrstvený a karbonový papír.
Svá díla, jimiž Mládkovou okouzlila, tvořila umělkyně nejprve za pomoci štětce a barev, v pozdějších letech přešla na techniky prořezávání a textilní koláže.
„Adriena Šimotová začínala jako malířka a grafička. V jeden moment jí však malba přišla málo. Přišlo jí, že jí ta technika neklade odpor. Aby zachovala autenticitu svého vyjádření, potřebovala, aby si nebyla jistá a suverénní. Malbu proto v roce 1974 naprosto opustila a jejím novým vyjadřovacím prostředkem se staly prořezávané a prostřihované textilní koláže,“ říká kurátor výstavy Jan Skřivánek.
Solitér s nepříznivým osudem. Museum Kampa uvádí Sokolovu výstavu Hojnost |
Uznávanou výtvarnici s významnou mecenáškou a sběratelkou pojila nejen láska k umění, ale i dlouhodobý vzájemný respekt, který se později rozvinul v blízké přátelství. Z vystavené dopisní konverzace mezi nimi jde podle Skřivánka vyčíst, že si kvůli vzájemnému respektu začaly tykat až po dlouhých osmi letech společné komunikace.
Museum Kampa v rámci výstavy exkluzivně vystaví i díla, která paní Meda od Šimotové zakoupila během svého exilového pobytu ve Spojených státech pro plánovanou výstavu v New Yorku v roku 1976. Náročný transport tehdy však na dílech zanechal nesmazatelný otisk.
„Když díla přiletěla do New Yorku, tak na těch, které pracují s organickou tkaninou, se objevily skvrny od lepidla. Byla proto nevystavitelná. Nakonec tedy z výstavy sešlo a ani po vzniku Musea Kampa je paní Meda nechtěla vystavovat,“ uvádí kurátor.
Ticho, klid a oduševnělost. Museum Kampa vystavilo malby a grafiky Miloše Ševčíka |
Aby se zakoupené exponáty podařilo zachránit, domluvila Mládková s československým Art Centrem (státní podnik zaměřený na obchod s uměním) vycestování Šimotové do Spojených států, kde ji po dobu pěti týdnů hostila ve svém domě ve Washingtonu. I přes velkou snahu o restaurování děl se však skvrny po čase znovu objevily.
Dílům však tento škraloup na kvalitě nikterak neubral. Naopak. Museum Kampa se je i k přihlédnutí k autenticitě a silnému příběhu tehdejší doby rozhodlo pro návštěvníky se vší hrdostí vystavit.
František Pavlů, muž mnoha talentů
Současně s poctou výtvarnici Adrieně Šimotové představilo Museum Kampa výstavu neprávem opomíjeného sochaře, medailéra a tvůrce muchláží Františka Pavlů.
Tento představitel českého neokonstruktivismu a minimalismu coby člen Klubu konkretistů významně zasáhl českou výtvarnou kulturu, a to jak v oblasti volné tvorby, tak venkovního prostorového umění. Právě realizace ve veřejném prostoru mu zajišťovaly obživu v době normalizace, kdy mu stejně jako mnoha jeho současníkům, nebylo dovoleno svobodně tvořit a vystavovat.
Nejstarší mumie v Česku i vzácné meče. Muzeum má expozici na světové úrovni |
„Pracoval hlavně ve dřevě, někdy využíval i papír, lepenku a převážně bílou barvu. Ta barva je radikální, ničím nás neomezuje a můžeme si prožít stavy prázdna i napětí,“ uvedla kurátorka výstavy Ilona Víchová.
V přední místnosti příchozí zaujme jeho dominantní tvorba z jeho konkretistického a konstruktivistického období. Čisté a precizně ztvárněné prostorové objekty, kterým hned vedle kontrastuje jeho minimalistická tvorba prořezávaného papíru.
„Současně s tvorbou sochařskou se věnoval práci na papíře. Můžete zde vidět grafické práce suché jehly nebo frotáže. Co ale nejvíce koresponduje s jeho sochařskou tvorbou, jsou řezané a prořezávané kresby. Jsou to naprosto minimalistické záležitosti, kdy do čistého bílého papíru řezal. Výtvarnou skladbu utváří díky jednoduchému řezu, který je geometrický. Opět je tam napětí, řád, jeho narušení a skládání,“ komentuje díla kurátorka.
Dynastie Přemyslovců. Národní muzeum představí příběhy českých knížat i králů |
Vedle kreseb, koláží, monotypů a frotáží je třeba především z pozdní části jeho tvůrčí kariéry vyzdvihnout uměleckou techniku muchláže, v níž Pavlů svým experimentátorským přístupem dospíval k novým výrazovým řešením.
Plejáda materiálů, jenž František Pavlů uplatňoval, je vskutku rozsáhlá. Od papíru, dřeva, provazu, až po bronz a cín, které využíval v době své medailerské tvorby. Kovovou podobu pod jeho rukama získali například básník Vítězslav Nezval, výtvarník Jiří Trnka nebo učitel národů Jan Amos Komenský, jejichž medaile jsou na výstavě rovněž k vidění.
K řádnému dokreslení umělcova života a jeho tvorby vznikne také nová 400stránková kniha, kterou Museum Kampa slavnostně pokřtí 30. června v prostoru Sovových mlýnů za přítomnosti dcery Františka Pavlů. Více o publikaci i výstavách se dozvíte na webu Museum Kampa .
