Výstava s názvem Falza? Falza!, která ve Šternberském paláci na Hradčanech představuje české i zahraniční falzifikáty uměleckých děl z období od 15. do poloviny 20. století, potrvá do 1. května. Trh s výtvarným uměním v Česku je podle odborníků zamořen falzy z více než 30 procent a největší skeptici hovoří o 70 až 80 procentech.
Marek Kotrlý z Kriminalistického ústavu Policie ČR řekl, že v současné době je u českých soudů několik kauz, v nichž figurují velké skupiny padělatelů. V nich většinou vznikají falza určená převážně pro zahraniční trh. Práce ve skupině je většinou rozdělená: někdo obrazy maluje, druhý se zabývá věrohodným podpisem a další je uvádí na trh. „Momentálně se s padělky můžeme setkat i v renomovaných aukčních síních, uvedl odborník.
Kotrlý také upozornil na to, že v celosvětovém kontextu není spolupráce forenzních ústavů a laboratoří s národními galeriemi vůbec běžná. „Zahraniční umělecké instituce nám často spolupráci závidí, protože narážejí při ověřování děl na velké problémy,“ vysvětlil.
Jeho kolegyně Ivana Turková doplnila, že padělatelé současného umění vytvářejí nejen kopie, ale i nová díla v duchu žádaného autora. „Většinou mají dobře nastudovanou techniku, katalogy umělců a své znalosti pak promítnou do nového díla, které je velmi těžké odhalit,“ uvedla.
Falzifikáty slouží jako studijní materiál
Podle kurátorky výstavy v Národní galerii v Praze (NGP) Olgy Kotkové je zájem lidí o problematiku padělků velký. „Lidé se na přednáškách často ptají, kde je možné takové předměty vidět. I z toho důvodu Národní galerie výstavu připravila,“ řekla.
Zlín ocenil Františka Makeše, muže, který odhalil falzifikát Rembrandta |
Určit, co je padělek a co ne, je téměř nemožné bez přírodovědné analýzy. Vedoucí chemicko-technologické laboratoře Radka Šefců uvedla, že při přípravě výstavy se mimo jiné přišlo na to, že ne všechna předpokládaná falza jsou opravdu padělky. „Tato díla jsme tedy nakonec z výstavy vyřadili,“ uvedla Šefců a doplnila, že zatímco v některých zemích se falzifikáty ničí, ona sama je spíše pro jejich zachování někde ve skladu, protože mohou sloužit jako studijní materiál. „Navíc se může v budoucnu prokázat, jak už se několikrát stalo, že o falzum nešlo,“ vysvětluje. Proto Národní galerie vyřazuje falzifikáty ze svých sbírek jen velmi výjimečně.
Výstava pátrá i po důvodech vzniku falzifikátů. „Často jimi byly nenaplněné umělecké ambice a samozřejmě také peníze, někdy ale vznikaly padělky i s dobrým úmyslem, například z důvodu nahrazení originálu in situ. Pokud se neví, z jakého důvodu přesně kopie vznikla, mohla být i práce zhotovená ve vší počestnosti zpětně pokládána za falzum,“ uvedla Kotková.
Umělec obelhal i Hitlerovu pravou ruku
Do sbírek NGP se padělky dostaly za nejrůznějších okolností, například jako poválečné konfiskáty. Často je však galerie přímo zakoupily v dobré víře, že jde o originály. To je případ dvou kreseb, které NGP před lety získala, což jsou Kupkovy studie k obrazům Amorfa - Dvoubarevná fuga a Čáry, plochy, hloubka.
Výtvarník padělal Fillu i Picassa, dostal podmínku a stát obrazy zlikvidoval |
Výstava připomíná i práce napodobující mimoevropská umělecká díla, například čínské tušové malby. Zájemci si mohou prohlédnout i několik falz ze zahraničních sbírek, například od nejznámějšího padělatele 20. století., nizozemského malíře Hana van Meegerena. Jeho dílo Cizoložnice před Kristem kdysi oklamalo i Hermanna Göringa, nejbližšího spolupracovníka Adolfa Hitlera. Po válce byl Han van Meerger zatčen a obviněn z kolaborace s nacisty, a než by se nechal odsoudit pro napomáhání vykrádání holandského kulturního dědictví v soudním procesu, přiznal se k tomu, že obrazy padělal. Za to nakonec získal velký obdiv Nizozemců.
Dalším známým padělatelem je také Icilio Federico Joni, nadaný falzifikátor mistrů staré italské malby. Obelstil největší znalce umění a jeho díla se dostala i do řady prestižních muzeí.
