Tato expozice v Domě umění původně nebyla plánována. Přinesla ji aktuální situace na výtvarné scéně. Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2001 Tomáš Vaněk vzbudil nevoli dědiců Josefa Lady. Vaněk Ladovy kresby kresby použil ve svých stříkaných šablonách a v líbezných obrázcích našel erotické šprýmy; své "nálezy" pak vystavil na podzim loňského roku v Pražském Veletržním paláci. Ladovi dědicové reagovali nevstřícně.
"Já ovšem dlouhodobě uvažuji nad tématem interpretace, a to v československém rozměru. Na území bývalé republiky je totiž spousta autorů, kteří zpracovávají díla svých předchůdců i současníků," říká čerstvý ředitel Domu umění Radek Horáček. Výsledkem tohoto Horáčkova zkoumání by měla být nepoměrně větší výstava, jež by se v Brně měla objevit za dva roky. Nynější expozice trvá do 7. dubna.
Radek Horáček přiznává, že při instalaci původně neplánované výstavy nechtěli Ladovy dědice provokovat. Proto vystavili pouze novinové výstřižky, z nichž vykukují fotky autora i jeho rozverných prací.
| Analýzu sporu ohledně děl Tomáše Vaňka najdete ZDE. |
"Od Ladových dědiců jsem přes právnickou kancelář dostal ultimativní dopis, který hrozil žalobou při dalším šíření mých prací. Sám jsem tedy chtěl, ať je důraz položený na medializování celé aféry," podotýká výtvarník Tomáš Vaněk.
Umělci mezi třicítkou a padesátkou nyní v Brně ukazují, jak rozumí parafrázování a nejrůznějším citacím. Petr Nikl přemaloval do rozměrného obrazu Warholův autoportrét, Tomáš Lahoda motiv Monetových leknínů nastříkal rozprašovací pistolí. Petr Pastrňák zachytil jemnou modelaci tváře známé Michelangelovy madony, Tomáš Císařovský do ruky jedné ze svých postav vrazil přemalovanou sochu Otto Gutfreunda. V Brně se dále představuje Jiří Bartůněk, Martin Mainer, Václav Stratil, Jiří Surůvka, Jiří David nebo Jiří Černický. "Umělci vždy své předchůdce komentovali, učili se od nich nebo je třeba ironizovali," komentuje Horáček výstavní záměr.
Kromě Niklova obrazu díla nevznikla speciálně pro brněnskou instalaci, ale pocházejí z různých období, i z osmdesátých let.
 Tomáš Vaněk: Particip č. 22 |
 Jiří David: Krteček interpretovaný. Jiří David takto viděl Millerova krtečka už v 80. letech. |
 Michelangelova madona v podání Petra Pastrňáka. |
