Představuje umělecké sbírky šlechtického rodu Lobkowiczů, kteří palác získali zpět v restituci. Bohatá sbírka zahrnující třeba slavný portrét infantky Markétky od Velázqueze, obrazy od Cannaletta nebo Brueghela se na Hrad stěhuje ze zámku Nelahozeves, kde byly dosud vystaveny.
Rodinné sbírky se řadí k nejvýznamnějším v Evropě a zahrnují obrazy, dekorativní umění, původní hudební partitury a hudební nástroje, rozsáhlou knihovnu vzácných knih a archiv, zbraně a výstroj - to vše v rozpětí sedmi století mecenášství, umění a hudby.
K nejcennějším - a to i v celostátním měřítku - pracím expozice patří čtveřice obrazů: portrét španělské infantky od Velázqueze, dva pohledy na Londýn od Canaletta a Senoseč od Pietera Brueghela. Tato přehlídka děl je podle Lobkowiczů dokladem četných propojení mezi dvory Prahy, Madridu a Vídně.
Ke shlédnutí bude také největší sbírka španělských maleb ze 16. století mimo území Rakouska a Španělska. Tato přehlídka rodinných a dynastických portrétů je dokladem četných propojení mezi dvory Prahy, Madridu a Vídně.
Mecenášství lobkowiczkých knížat ve prospěch hudebních skladatelů (zejména Beethovena) dokládá interaktivní expozice hudebních partitur a nástrojů.
Vystaveny jsou i ukázky rozsáhlé sbírky keramiky z 16. až 19. století, ve dvou sálech najdou návštěvníci střelné zbraně, které jsou součástí jedné z nejvzácnějších sbírek ve střední Evropě. Tyto exponáty budou takto společně vystaveny poprvé.
Vstupné do expozice je 275 korun. Ani Národní muzeum ale neopustí palác zcela, zůstane mu několik z 50 sálů objektu. Lobkowiczká expozice se nachází ve 22 sálech ve dvou patrech.
Lobkovický palác na Hradě byl postaven v polovině 16. století českým šlechticem Jaroslavem z Pernštejna (1528 až 1560). Do tohoto paláce přivezla španělská manželka jeho bratra Vratislava, kancléře Království českého, slavné Pražské Jezulátko. Od sňatku Jaroslavovy neteře Polyxeny (1566 až 1642) s prvním knížetem Lobkowiczem (1568 až 1628) má palác své současné jméno.
Po 300 let palác přecházel vždy na dalšího vládnoucího knížete. Po zrušení šlechtických titulů v roce 1918 dal Maxmilián, syn desátého knížete Lobkowicze, najevo svou podporu nové republice tím, že uvolnil pokoje v paláci pro kancelář ministerského předsedy.
Počátkem druhé světové války zkonfiskovali palác nacisté, rodině byl navrácen v roce 1945, avšak o tři roky později byl opět zabaven, když se moci chopili komunisté. Po dvanácti letech snahy o restituci se rodina Lobkowiczů v roce 2002 opět stala vlastníkem paláce.
