Po letech tvorby v bývalé továrně v pražských Modřanech jste přestěhoval svůj ateliér do Dejvic-Podbaby. Opět k Vltavě. Má to pro vás nějakou symboliku?
Ani ne, spíše je to pro mě trochu zdroj nervozity, protože jsme v první záplavové zóně. Kdyby byla velká voda, jdeme první… Ani jsem to nijak nevyhledával, ale to místo je tak krásné, že to byla láska na první pohled. Parádní prostor i světlo, snadná dostupnost a blízkost gravitace Prahy, která je pro mě asi pořád nějak nepřemožitelná. Zároveň je tu i spousta úžasných lidí okolo. Hned vedle jsou například bratři Formanové. Znám se s nimi a sledujeme se ve vzájemném respektu. Doufám, že mě tady čeká nová dobrá éra.
Mám zatím v Praze ve veřejném prostoru dvě realizace a obě jsou s funerální tematikou. Pořád se tomu tak nějak směju, protože jsem skutečně netušil, že se stanu pohřebním sochařem.
