Výtvarníci řadící se k tomuto proudu se snaží navázat na starou "literátskou malbu" a na její pokračovatele ve dvacátém století jako je například QI Baishi. Postupně se vytvořila skupina, která pod názvem Nová literátská malba pořádala každoročně výstavy, konference a další podobné akce. Jejich působení však bylo časově omezeno roky 1989 až 1997, kdy bylo hnutí rozpuštěno.
I po zániku skupiny je však o jejích členech stále slyšet. Kromě tradičních tušových maleb se jednotliví autoři obrací k experimentu, kombinují světla a stíny a z obrazů je patrný vliv moderní estetiky. Hlavním námětem jsou krajinomalby, nicméně v menší míře se objevuje i figurální umění. Častá je také kaligrafie a otisky vlastnoručně řezaných pečetí.
Výstava představuje šest malířů, od každého po deseti obrazech. Expozice ukazuje, jak se v technicky dokonalém díle autorů snoubí tradice se současností a kolik prostoru má pro svůj rozvoj.
Mezi další tradiční čínské umění můžeme zařadit dřevořez, výpravnou ilustraci, atd. Čína se však otevřela i západním vlivům. Na její malířské scéně zdomácněla olejomalba, kresba, kombinované techniky a také pop-art.
Současná čínská tušová malba 2 |
Současná čínská tušová malba 1 |