Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJedna z nejvýznamnějších českých malířek Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, se letos objevila mezi osobnostmi ankety Prague Pride „Největší queer Češstvo“. Podle režisérky a spisovatelky Andrey Sedláčkové, která se jejím životem dlouhodobě zabývá, však dostupné prameny podobné zařazení jednoznačně nepotvrzují.
Malířka Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, s přítelem Jindřichem Štýrským
„Našla jsem několik mužů, se kterými prokazatelně žila. Žádnou ženu jsem ale nedoložila,“ uvedla v Rozstřelu na iDNES.cz. Sedláčková připomněla, že Toyen sice používala mužský rod a určitou dobu nosila převážně mužské oblečení, podle ní to ale automaticky neznamená, že by se neidentifikovala jako žena.
„Domnívám se, že chtěla být především rovnocenná mužům. V době, kdy byla žena-malířka handicapem, to mohl být velmi chytrý způsob, jak se prosadit,“ uvedla. Právě proto podle ní nelze na život Toyen jednoduše promítat dnešní terminologii.
Nebyla tajemnou bytostí
Autorka připomněla, že malířka odmítala být zařazována mezi „malířky“ a sama o sobě mluvila jako o „malíři“. Zároveň ale upozornila, že pozdější korespondence z Francie už byla téměř výhradně psána v ženském rodě.
Podle Sedláčkové navíc neexistují důkazy ani pro tvrzení, že by Toyen byla lesbou nebo nebinární osobou. „Kdyby něco takového chtěla dát najevo, myslím si, že by to neskrývala. Byla velmi svébytná a uměla si prosadit to, co považovala za důležité,“ řekla.
„Mohla být i bisexuální. Jenže pro to nemáme žádné důkazy, a nechci proto vytvářet závěry, které nemohu doložit,“ konstatuje režisérka.
Sedláčková se ve své druhé knize zaměřila také na erotický svět Toyen. Podle ní nebyla zdaleka tak uzavřenou a záhadnou osobností, jak se často traduje. Vyprávěla například historky o návštěvách nevěstinců s Vítězslavem Nezvalem nebo Paulem Éluardem.
Později ve Francii pravidelně navštěvovala pornokina a o své sexualitě podle svědků otevřeně hovořila. „Nebyla zakletou tajemnou bytostí. Byla originální, inteligentní, vtipná, ale zároveň tvrdá i velmi přátelská,“ charakterizovala ji režisérka.
Odvaha během okupace a levičáctví
Výraznou část rozhovoru věnovala Sedláčková válečnému období. Připomněla, že Toyen několik let ukrývala básníka Jindřicha Heislera před nacisty. Podle autorky ale nešlo jen o pomoc blízkému člověku. „V jednu chvíli ukrývala i člověka, kterého prakticky neznala. To je na celém příběhu fascinující. Mohlo ji to stát život,“ upozornila.
Řeč přišla i na politické názory slavné malířky. Sedláčková připomněla, že byla představitelkou anarchokomunistického hnutí a dlouhodobě sympatizovala s levicovými myšlenkami.
Na druhou stranu podle ní postupně pochopila zhoubnou podstatu stalinského režimu a přikláněla se spíše k trockistickým názorům. Po válce sice podepsala text podporující komunistickou stranu, režisérka se ale domnívá, že šlo především o prostředek, který jí umožnil odjezd do Francie.
„Myslím si, že ten text možná ani sama nenapsala. Mohla to být jednoduše propustka, aby mohla vycestovat,“ uvedla.
Film o Toyen zatím čeká
Sedláčková zároveň potvrdila, že už má napsaný scénář celovečerního filmu o Toyen. Projekt však zatím čeká na financování.
„Scénář existuje. Jen se zatím finančně příliš nepohnul,“ řekla s tím, že v hlavní roli si umí představit herečku Pavlu Beretovou.
Andrea Sedláčková se autorka dvou oceňovaných knih o slavné Toyen.
Podle režisérky je život Toyen natolik mimořádný, že si filmové zpracování zaslouží. Přesto upozorňuje, že stejně jako při psaní knih je i u filmu důležité držet se ověřených faktů a nepodléhat interpretacím, které nelze doložit.
Jak vznikl pseudonym Toyen? Jaký měla vztah se slavným komunistickým básníkem Vítězslavem Nezvalem? Chtěla se někdy vrátit z emigrace do Československa? A žila v Paříži opravdu v chudobě? I na to odpovídala Andrea Sedláčková v Rozstřelu.
