Tomáš Vaněk je rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Do funkce nastoupil v roce 2014, od roku 2010 působil na škole jako vedoucí Ateliéru intermédií 3.
| foto: MAFRA
Neexistuje nárok na nenahraditelnost, říká rektor Akademie výtvarných umění
Nejstarší umělecká škola na našem území, pražská Akademie výtvarných umění, letos slaví 220 let od svého založení. Tomáš Vaněk stojí v jejím čele pátým rokem. Jak vnímá temná období v historii akademie? Proč odrazoval vlastní děti od výtvarných kroužků a jaký význam má úsměv Mony Lisy?
Máte v dlouhé historii Akademie nějaké oblíbené období? Ano, období, které se týká mého života na škole, ale i dějinných událostí po roce 1989. Studoval jsem na AVU od roku 1990 do roku 1997 a byly to roky infikované vírou, že přicházejí pouze dobré věci a my se jich účastníme. Při zpětném pohledu mě ale také zajímá období normalizace, o kterém se moc nemluví ani nepíše, přestože je součástí historického příběhu akademie. V 90. letech, jejichž význam je pro AVU obrovský, začali vést ateliérovou výuku umělci a umělkyně, kteří studovali u profesorů v normalizačním období, a vnesli tak na školu část zkušeností z výuky, kterou sami absolvovali. Na historii je potřeba se dívat komplexně, abychom porozuměli, co vše nás formovalo. Proto se také chystáme vydat v příštích letech knihu o úplné historii AVU.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
