Rozštěpené kousky v nás, dvě i více osobností obývající společný prostor, tato idea okupuje umění po staletí. V literatuře ji můžeme najít např. v díle Dr. Jekyll a Pan Hyde. Vidíme ji v mytologii, v postavě Boha Januse. Objevuje se i v pop-kultuře, vzpomeňme komiks Hulk. Příkladů je spousta. Diváci se s Jetelovým pojetím duality mohli seznámit například v pražské Galerii 1 či Galerii Toyen na Žižkově.
Jetelova uhrančivá díla jsou vrstevnatá. Sám zmiňuje, že dichotomický aspekt jeho děl je pouze jedna rovina. Zásadní, ale ne jediné a nejspíš ani ne nejdůležitější. V jeho pracích se nalézá konstelace prvků – ať už v obrazech, mezi obrazy, obrazy a světem - jež mohou vstupovat do roztodivných vzájemných vztahů.
„Například když napíšu, že ‚v prolnutí figurace a abstrakce spočívá samotná podstata mé práce‘, jde jen o další možný úhel pohledu. Obrazy nabízí určité pole interpretačních možností. Projevuje se konfigurací podnětů vyznačujících se substanciální neurčitostí, které vedou vnímatele k tomu, aby dílo četl pokaždé jiným způsobem,“ uvedl devětatřicetiletý Jetela pro iDNES.cz
 |
V těchto aktuálních obrazech se zmiňované „zuby“ derou doslova na povrch. Ční na temném nebi jako bělostný přízračný maják ve věčné bouři kdesi uvnitř v nás. Zašlapané a přidušené příšery lezou z nevědomých hlubin, aby ukájeli svoji existenci ve vyčerpané realitě. Říká se, že umění by mělo být odrazem své doby, tudíž se zde celek i fragmenty před námi transformují v symboly nestabilní epochy, nekontrolovatelné pudovosti, bezuzdné agrese a v metaforické ukazatele na války a vymírání druhů po celé planetě...
V otázce rozdvojené osobnosti (či mnohonásobné osobnosti) český malíř odkrývá průniky do cizích myšlenek. Poskvrnění všetečného já se pro lidská pravidla stává hříchem. Věříme ve výlučnost své separace, v jedinečnost svého bytí. Hrajeme hru na jednoho člověka a prostá pravda naší schizofrenické skutečnosti nás děsí. Stojíme čelem v koutě a tušení dalších stínů za námi se snažíme ignorovat. Vypudit a potlačit možnost, že je nás víc, se stává naší prioritou.
Chaos tisíce žhnoucích obsesí splašených pánů a sluhů v jediné hlavě. Vidíme odrazy zubů hyen v hlubinách, kam nechceme posvítit. Odmítáme pohlédnout na tento dav, který se dere na povrch, žijeme v iluzi existence svého jedinečného „já“. Přelud sebe vydáváme za sebe sama.
„V Berlíně vystavuji poprvé a kde jinde představit tento výkřik červené, černé a bílé než ve městě odkud se šířila zvrácená ideologie, která vedla k 2. světové válce. Nacházíme zde historickou paralelu k současné metastázi dezinformací, propagandy a cíleného ovlivňování na všech frontách virtuálního labyrintu,“ vysvětluje Jetela.
Jisté společné rysy se sebou nesla již Jetelova výstava v Paříži v roce 2023. I na dílech zastoupených na ní se fragmenty zmítaly v extatickém kolotoči deformací a disharmonie. „Ale s tím rozdílem, že se vše obracelo k vnitřnímu dění a obsah se odehrával především v psychologické rovině (o které se zmiňuji více na začátku tohoto textu). Berlínská výstava vystupuje z ulity metafyziky a obnažuje diktaturu světa,“ uzavírá Jetela.
