Fotografie Smysl vznikla na začátku devadesátých let a dnes patří k nejznámějším dílům slovenského fotografa žijícího v Praze. Stylizovaný akt ženy, na kterém bílá linka spojující nohu a tvář vystupuje z temného pozadí, se stal symbolem ženskosti, vizuálním rébusem, a nakonec i logem svého autora.
 |
„Ta fotka funguje jako logo. Lidé si ji spojují se jménem Tono Stano, a to je dobře. Je to vlastně mé poznávací znamení. Spousta lidí se ji pokusila ukrást právě proto, jak velmi dobře funguje,“ vypráví fotograf s nadhledem sobě vlastním, a odkrývá tak trochu tajemný příběh.
Snímek vznikl v ateliéru bez jakékoliv postprodukce za pomoci středoformátového fotoaparátu s černobílým filmem a silným bodovým zdrojem světla. Proces vzniku fotografie popisuje Stano jako svůj běžný tvůrčí rytmus.
„Většinou pracuji tak, a u Smyslu tomu nebylo jinak, že mám nějakou ideu, kterou si nakreslím na papír. Nějakou chvíli ji nechám ležet a přemýšlím, co jak udělám, jak ji zasvítím, zkrátka vymýšlím celý projekt. A pak musím najít někoho vhodného, s kým to zrealizuji,“ vysvětluje rodák ze Zlatých Moravců, který se už na FAMU snažil posouvat hranice klasického aktu k osobitému výtvarnému výrazu.
Při vzniku fotografie Smysl se inspiroval vizuální zkratkou ženské postavy, a rozhodl se ji narušit. Divák vidí akorát nohu, trup a hlavu. Je to kompozice, které evokuje písmeno S – i proto Smysl. Zrodila se optická iluze, která diváka nutí k zamyšlení, jak vlastně vnímá lidské tělo.
„Všiml jsem si jakési možnosti zkratky lidského těla. Potřeboval jsem někoho, kdo měl krk a stehno v podobných proporcích. Zkusili jsme to s jednou modelkou a velmi dobře to fungovalo,“ říká Stano. A tady by příběh snímku klidně mohl skončit. Kdyby nebylo hned několika lidí, kteří si ho chtěli přivlastnit - a jedním z nich byla i modelka.
Za pózování chtěla autorství
Pro fotografii mu zapózovala tehdejší partnerka jeho asistenta, která se chtěla prosadit v modelingu. Podle Stana se jednalo o vzájemnou dohodu: ona získá zkušenosti a fotky do portfolia, on naprostou svobodu při práci.
„Nebyla to profesionálka, ale měla takové ambice. Už tenkrát se o mně dost vědělo, a i proto se mnou chtěla fotit. Takže fotografie vlastně vznikla tak, že ona chtěla nějaké modelkovské fotky. Na oplátku mi nabídla, že mi dá absolutně volnou ruku,“ vzpomíná Stano.
V umělecké fotografii to není nezvyklé. Jenže s tím, jak se fotka Tona Stana začala šířit světem, narazila původní dohoda na problematiku autorských práv. Modelka snímek začala prezentovat jako výsledek společného tvůrčího úsilí a usilovala o to, aby se bez jejího svolení už dál nepublikoval a nevystavoval.
Nakonec to vedlo až k právním sporům. Tono Stano v několika rozhovorech naznačil, že situace ho mrzela i proto, že vycházela z osobní známosti. Přesto trvá na tom, že ideu i výtvarné řešení vytvořil on, a autorské právo na slavnou fotku náleží jemu.
„Každý máme v životě šanci něco svobodně tvořit, něco sami iniciovat a být v harmonii. A není úplně dobře, když si chcete něco přivlastnit, což byl i tento případ,“ říká Stano a dodává, že autorské znaky díla jsou podle něj zcela zřejmé.
Autorka článku vycházela z rozhovoru s Tonem Stanem, archivních rozhovorů, odborných publikací o československé fotografii a dostupných mediálních zmínek. Konkrétní detaily o soudním řízení nejsou veřejně dohledatelné, a podrobně se k nim nechtěl vracet ani autor snímku Smysl. |
Právě to, že fotografie nese jeho rukopis, bylo nakonec pro rozhodování soudu klíčové. „Nikdo nepochyboval o tom, že ta fotka je moje. Měla všechny znaky mého přístupu. Když nikdo nic nevytvoří, a pak se najednou k nějakému dílu přihlásí, což byl i případ modelky, tak to ani není věrohodné,“ říká fotograf.
Jméno modelky veřejně nikdy nepadlo, nechce ji jmenovat ani Stano, ale ve fotografické komunitě byla kauza dobře známá. Soud nakonec rozhodl v souladu s autorským právem: fotografie zůstala dílem Tona Stana.
Jeho nejslavnější fotka si postupem let začala žít vlastním životem a začala se nekontrolovatelně šířit i bez jeho svolení. Tono Stano k jejímu použití na počátku svolil jen dvakrát. Nejprve se objevila na přebalu knihy Williama A. Ewinga s názvem The Body, v polovině devadesátých let si ji na svůj plakát vypůjčili tvůrci erotického thrilleru Showgirls.
Život slavné fotografie1992 1995–2005 2008 2010–2020 2025 |
Smysl se kromě toho bez autorova vědomí začal objevovat na dekorativních plakátech, v časopisech, reklamách či na sociálních sítích. „Těch případů, kdy byla ukradená, bylo hodně. Jestli má smysl to řešit? To záleží, je to vždy individuální,“ přiznává Stano a zdůrazňuje, že autorem je vždy on jako fotograf a iniciátor nápadu.
„Model, který se mnou spolupracuje, mi samozřejmě svým způsobem dává souhlas k užití. Dost často si tento souhlas ale lidé pletou s reklamou. Přitom role umělce a modela nelze zaměňovat,“ zdůrazňuje fotograf s nepatrnou skepsí k současné éře.
„V poslední době mi to trochu zamotaly genderové věci. Mám teď zkrátka trochu pocit, že když vidím nějakého člověka, nemám úplně pocit, že bych s ním měl fotit. Hodně se to slívá a rozmazává,“ přiznává fotograf, který mimo jiné už dlouhá léta tvoří oficiální portréty slavných osobností filmového festivalu v Karlových Varech.
I přes spory, krádeže a právní tahanice však zůstává Smysl i po více než třiceti letech výjimečným dílem, které má stále původní sílu. Na současné výstavě asi nejznámějšího českého uměleckého fotografa v Galerii hlavního města Prahy je mu věnována samostatná místnost.
„Fotografie má ohromnou moc, a tady na výstavě je to krásně vidět. Visí tu věci třeba už padesát let staré, ale pořád mají moc. Zastavují čas,“ dodává pětašedesátiletý Tono Stano mezi svými černobílými akty v galerii na Mariánském náměstí.
